Radka
•
7. září 2015
•
Truchlení

Odešla mi maminka

Je to deset dní, kdy nás po velmi krátké nemoci opustila naše maminka. Stále nemohu uvěřit, že je to navždy. Byla skvělý člověk, nemoc na ní zaútočila velice rychle a nečekaně. Jsem vděčná, že jsme s ní mohli být až do konce, stejně jako ona s námi byla celý život. A alespoň trochu jí mohli vrátit vše co pro nás ona dělala. Moc mi chybí.
26153 lidé vyjádřili účast.
1289 reakcí Vložit vlastní příběh
darina
•
24. května 2013
Peťka napísala si to veľmi pekne zo srdca, čo cítiš, presne je to tak aj môj život je zničený, ja sa fakt cítim sama a opustená, rodina má vždy svoj program a mna nič nebaví. Cítim sa akoby som pomaly odchádzala na druhý svet, mne by to vôbec nevadilo, aspon by som už bola medzi rodičmi. Potom si však všetko vyčítam, že som odporná, ved ani moja milovaná mamička ma tu nenechala, ked sa jej stalo to isté. Ešte k tomu bola ona oveľa mladšia, ked jej zomrela mamička. A všetko to zvládla, bola to silná žena, nie ako ja som zbabelec.
romana
•
30. května 2013
ahoj.. presne viem, co prezivas, ja som na tom tak isto. 17.maja mi zomrela maminka, na tu sk*rvenu rakovinu. hnevam sa na cely svet,aj na seba, mozno keby urobim viac. mam 25 rokov, mamina mala 46, mali sme krasny vztah, ako najlepsie kamaratky. a teraz tu sedim sama a placem. neustale. neviem, ci to vobec niekedy zvladnem. kazdy hovori, to prejde. ale to neprejde nikdy! ja som stratila najdolezitejsiu osobu v mojom zivote! mamu, ktora bola vzdy pri mne, preboha, ako ta bolest moze prejst? nemoze. iba si musime zvyknut. na to ze tu nie je. ide mi srdce puknut od zialu. tak by som nieco rozbila..
2131 člověk vyjádřil účast.
Misha
•
31. května 2013
Ahoj Romano,předem prosím přijmi upřímnou soustrast.Je mi moc líto tvoji maminky.I mě zemřela na tuhle zk... nemoc mamka.18.května to byly 2 roky.Romča,bolet to bude pořád,jen časem ta bolest trošku otupí.Drž se...
Ľudka
•
31. května 2013
Aj ja prajem úprimnú sústrasť. Je mi to ľúto, tvoja maminka bola naozaj ešte veľmi mladá... to akoby som ja mala pred sebou už len 10 rokov života... skutočne to nie je čas na umretie...
Ja prežívam bolesť 10 mesiacov. Je pravda, že to bolí menej ako na začiatku ale stále mám stavy totálnej zúfalosti, najmä keď na maminku intenzívnejšie myslím, vtedy preplačem pol dňa. Teraz to zase pociťujem horšie, pretože takto presne pred rokom to všetko začalo - mamina nevládala chodiť, bola stále unavená, nemohla už jesť a potom to už malo rýchly spád. Každý jeden deň na konci jej života si presne vybavujem akoby to bolo včera. Presne 31.5. pred rokom bola so mnou naposledy vonku a to už ani zmrzlinu nezvládla... Rakovina je strašna sviňa a mám strašnú zlosť, keď ešte niekto odo mňa chce, aby som podporila nejakú nadáciu na výskum rakoviny...
romana
•
31. května 2013
dakujem vam velmi. je to hrozne. ja uz neviem co dalej. je to len par dni, a ja trpim. neviem si predstavit, ze moj dalsi zivot bude pokracovat bez nej. bola pre mna vsetko. pred dvoma rokmi si nasla malu hrcku na prsniku, vyoperovali, rok bol pokoj. min.rok pred vianocami metastazy na plucach a peceni. odvtedy chudatko moje priputana k posteli, bolesti, neustavajuci kasel. mne islo srdce roztrhat, ked som ju videla ako trpi. ja nerozumiem, ze tu hnusnu chorobu doteraz nedokazu vyliecit. a este horsia je predstava, ze maminka tak velmi chcela zit, stale sme si hovorili,ze to zvladne. velmi sa bala smrti, nechcela nas opustit. a jeden den to prislo.tak nahle. zomrela tatovi v naruci, ja som ju drzala za ruky. doteraz mam ten obraz pred ocami. idem sa zblaznit. doma ju vsade vidim, jej veci, citim ju. a tak velmi mi chyba. neviem, naozaj netusim co dalej s takymto zivotom.tak vela som jej chcela este povedat. je to na zblaznenie. baby aj vam zelam uzprimnu sustrast a strasne vela vela sil, a pokoja. nase maminy si nas dufam strazia zhora.
1991 člověk vyjádřil účast.
petra
•
31. května 2013
Ahoj Romana ,uprimnu sustrast....mne mamina zomrela pred 9timi 4juna to bude 10 mesiacov,pred dvoma dnami by oslavila 51 rokov,velmi mi chyba...zmenilo ma to celu,jej smrt ma zasiahla tak velmi,ze mi otocila zivot o 180 stupnov....ked zomrela nevedela som ai dychat,zit,bala som sa tmy..toto vsetko pomiulo,ale ta prazdnota vo me zostala...mamiu už nikto nevynhradi...ja mam 26 rokov,mamia mala presne 50 ked zomrela,tiež sa tak velmi bala smrti,ze si ju ani nepripuštala,stale sme si vraveli,že ona prežije,ze to zvladne..nevedela som si predstavit zivot bez ej,kazdy de sme si volavali,a ako aj Ty pises boli sme najlepsie kamaratky...dnes ked si na to spomeniem,boli ma srdce a pytam sa či to je vobec pravda,ze sme si volakedy takto pred rokom volavali 2krat denne....či to nebol len sen....je to zvlastne ako nas život skuša....neviem či tomu rozumiem ,asi ie..a ikdy neporozumiem....ako Ludka piše,presne takto sa to začalo..mamina 7juna skončila v nemocnici...a potom uz to islo v priebehu 3 mesiacov zomrela..na nasledky zlyhania pečene.....ked pišeš ze Tvoja mamia sa bala smrti..mam az zimomriavky..ked si spomeniem,ako sme sa este 3 augusta drzali za ruky plaovali kam pojdeme co nakupime ,a 4 augusta som zrazu zostala a tomto svete sama.....drz sa Romanka....viem ako sa citiš....je to strašna bolest....človek to musi len nejak zvladnut..a zit dalej....
darina
•
1. června 2013
Ahoj Romanka predovšetkým úprimnú sústrasť, si veľmi mladučká aj tvoja maminka bola veľmi mladá, tá bolesť čo cítiš, neprejde nikdy, niekto hovorí,že časom bude lepšie, NEBUDE, aspon pre mna je to také bolestivé, že už si myslím, že už umieram za nou, pre mna bola moja maminka všetkým na svete. Aj teraz ako píšem, tak plačem, že ani nevidím čo píšem. Nikdy to pre mna nebude lepšie, môj život stratil zmysel, hoci mám dve deti, aj muža, ale aj tak sa cítim akoby som bola sama. Mojej maminke som mohla povedať všetko, bývali sme v jednom paneláku. Ja to neviem ani napísať ako mi chýba, čo cítim, to sa nedá slovami opísať. Ja len nechápem, že tieto choroby už roky nevedia liečiť, ale preoperovať muža na ženu a ženu na muža to vedia. Všelijaké sprostosti vedia liečiť, ale čo je dôležité, to nie. Celý svet je na hovno, zlí ľudia zostávajú žiť, len tí dobrí musia odísť. Tí, čo mali taký vzťah ako aj ja s mojou mamičkou, tak tých to neprebolí NIKDY.
2083 lidé vyjádřili účast.
romana
•
1. června 2013
ahojte baby, dakujem vam,ze ste sa ozvali. aspon viem,ze nie som sama co takto trpim. ja sedim v spalni,kde som spavala s maminou, ked bola chora, a vlastne aj predtym. tatino s nou nespal, lebo strasne chrapal a sme sa nevyspali:) ale to je jedno. sedim a rozmyslam, co zajtra varit. mamina mi vzdy poradila, povedala,co mam ako robit, a teraz co..ja neviem nic. teda varit viem, dobre, ale bez nej ma to ani nebavi.ona mi vedela vzdy povedat svoje finty, rady, skusenosti.a ja som tu ostala bez toho,aby mi stihla vsetko povedat. je to strasna bolest. je to len par dni a ja som zufala,a to budem zufala uz takto asi cely zivot.chuderka ani vnucatiek sa nedozila, ani na svadbu mi nepojde. ved ja sa zblaznim! a tolke plany sme mali, chodili sme spolu po obchodoch, mali sme rovnaky vkus, poziciavali jedna druhej veci, smiali sa zo seba, ako spolu schudneme.a ta hnusna sk*rvena rakovina nam to prekazila. presne ako si napisala Darinka, na vsetko maju liek, a na toto nie?? nechapem naozaj. aby takto mladi ludia umierali.a mamy, preboha ved to je trapenie na cely zivot. ano kazdy aj mne hovori, ze sa uz netrapi,ze sa ma uz lepsie. ale ona nechcela umriet! my sme verili, ze sa vylieci! nikdy mi nepovedala, ze uz to chce skoncit.mozno niekto to vzda, ked ma bolesti,trapenie,ale ona vydrzala vsetko. mne srdce trhalo ked som videla co preziva. po nociach som ju drzala za ruku, kym nezaspala, ked mala zle sny bola vystrasena, vtipkovala som, aby som ju upokojila. a zaspinkala. a ja som bola stastna.ze ju mam, ze ma ona mna. a teraz som v uplnej prdeli. kazdy den v praci cakam na telefon, ze mi napise.zavola.volali sme sa aj ked sme spolu byvali, ona v praci,ja tiez, a kecali sme. je tu prazdno bez nej.cely dom je smutny. tatino sa trapi, on ju velmi lubil. tak velmi, a tak krasne sa o nu staral, my by sme jej aj modre z neba zniesli. a teraz je v nebi ona. darinka ty mas aspon rodinu, to je fajn, ja rodinu nemam, teda myslim svoju, ale mam brata,sestru a tatina,pre ktorych musim byt silna a zvladnut to. snazim sa,ale aj tak kazdy den placem. uz chcem umriet,a ist za nou.
petra
•
1. června 2013
Ahoj Romana...presne ako pises....aj ja vzdy ked varim si spomeniem na maminu,lebo tiez som mlada a neviem vsetko uvarit,ked som nieco nevedela,tak som zavolala jej a hned mi poradila...teraz nemam komu zavolat....tak ako pises to citime vsetky..presne si opisala pocity nas vsetkych co sem chodime....ze nam chyba ,co sme spolu robievali a co uz nebudeme a ze sa nam nechce uz ani žit...je to žial naš udel,alebo trest..sama neviem.....moja mamina bola mladucka,chcela zit,ked lezala v nemocnici,mala v ociach strach na ktory nikdy nezabudnem,ukazovala mi dlan a povedala mi ze ma prepolenu ciaru zivota v strede,ze snad to neznamena,ze v 50tke zomrie,co prave vtedy oslavila....ja som jej povedala,ze nie..ze nezomrie,ze sa vylieci..lenze videla som ten jej strach....dlho ma to prenasledovalo...tie jej oči,ktore boli take ustrachane...je to moja laska....stale na nu myslim....a nikdy neprestanem...mrzi ma ,ze uz ju nikdy neobimem..nedam jej pusu....boli to
2121 člověk vyjádřil účast.
romana
•
2. června 2013
petra ja som ten strach v jej ociach zazila tiez, lezala raz v nemocnici,a vecer som musela ist za nou lezat, lebo sa chudatko bala, tak som tam o jedenastej letela, a ked som prisla, a videla ako sa boji, skoro ma roztrhlo.celu noc sme boli hore,a kecali,a ona sa tak strasne bala. este aj sestricky mi povedali,ze dobre ze som prisla,ze ma caka cely vecer. a ona bola az taka stastna ked ma zbadala. pisem cez slzy,lebo ked si spomeniem co si vytrpela je mi do placu. ona, co nikdy nikomu neublizila,nikdy sa do nikoho nestarala, neohovarala,nikoho neriesila.zila si svoj zivot,zila pre nas. ja som nasla jej dennik ktory si sem tam pisala. tam boli len vety JA TO ZVLADNEM, MOJA RODINA JE PRE MNA VSETKO, a podobne, no slzy mi tiekli potokom. ja som naozaj verila,ze sa z toho dostane. a teraz tu spim sama,a ona tu nie je. neviem,co dalej. niekto to riesi psychologom alebo psychiatrom,ale ja nechcem cely zivot slapat na tabletkach.ja chcem naspat moju mamu. mam sto chuti hodit bombu do tn nemocnice lebo tam ten pristup bol hrozny.
Misha
•
3. června 2013
Ahoj,i já holky budu mít do konce života před sebou mamky oči.To bylo to první,v čem mamku tahle hnusná nemoc změnila.V jejich očích bylo tolik strachu a bolesti a děsu.I teď po dvou letech ty její oči zřetelně vidím a píšu o tom a nevidím přes slzy..holky držte se všechny,moc a moc sil..
Petr
•
4. června 2013
Ahoj Romanko,

Z celého srdce upřimnou soustrast - naprosto chápu, čím procházíš a věř tomu, že je nás více. Moje milovaná maminka, nejdůležitější a současně poslední člen mojí rodiny, odešla před měsícem, a není dne, není hodiny, abych na ni nemyslel. Pochoval jsem brášku, babičku, dědu, maminku, s biologickým otcem se nestýkám (nechce). Všichni Ti určitě taky říkají, jak čas všechno zahojí, ale nezahojí - půjdeme asi dál, ale život bude jiný, horší. Velký kus srdce je pryč, navždy, a vůbec nevím, jak dál žít, nejsem žádný mamánek, ale o maminku jsem se denně staral po tři roky těžké nemoci a strašně mi chybí. Přestože byla tak nemocná, vše mělo takový smysl - měl jsem motivaci bojovat taky se svojí nemocí, s prací, se starostmi, se vším. Snažil jsem se jít udělat nejlepší místo na zemi, ale prohráli jsme. Byla tak úžasná, tak bojovala, ale pár dní a neochota lékařů mi ji vzalo...Má duše je tak prázdná, nemám už žádnou rodinu a tak bloudím jako prázdná schránka do práce a zpět, procházím se světem a cítím, jaké nic jsme, pokud není pro koho žít, jak slovo "sám" dostalo zcela novou dimenzi. Mám často vztek na ty lidi, kteří se o rodiče vůbec nestarají, a mají je. Doslova závidím.....Moc Ti držím pěsti, ať najdeš nějak sílu jít dál. Život bude jiný a naše milované maminky se snad na nás dívají. Zkušenosti jsou nepřenosné a kdo tím neprojde, nikdy ani z části náš smutek a beznaděj nemůže pochopit. Ale věř tomu, že maminka Tě moc milovala a moc si vážila všeho, co pro ní děláš. Určitě jsi byla její zlato a tak to zůstane navždy. Buď dále hodným a dobrým člověkem, já se o to budu snažit taky. Hodně síly přeje Petr.
romana
•
4. června 2013
ahoj petr, dakujem ti pekne za odpoved. presne si opisal moje pocity, ja som pre maminu chcela vzdy len to najlepsie, aj ked som chodila do prace, po nociach som nespala, sedela pri nej, rozpravali sme sa, nechala som sa vypisat na mesiac na PN,aby som mohla byt s nou aj cez den, lebo som vela veci nestihala. s otcom sme sa o nu starali so vsetkou laskou, tak velmi sme sa snazili.aj mamina, chudatko moje, na to ,ake trapenie jej sposobovala ta hnusna choroba, bola velmi silna. bojovala do poslednej chvile. casto mi pred tym,ako zomrela, vravela,ze sa boji ze to uz nevydrzi. a stalo sa. jej srdiecko vypovedalo. a tak som verila, ze to zvladneme. uz aj tato mal predtym pochybnosti, ci s nami este mamina bude dlho,a ja som ho presviedcala, ze ju dame dohromady.ale smrt sa neda presvedcit. jednoducho pride, a nezaujima sa, ze ti berie najmilovanejsieho,najdolezitejsieho cloveka z tvojho zivota.nezaujima ju, ze mama chcela tak velmi zit, vydrzala tolko bolesti a trapenia, dufajuc,ze raz bude lepsie. tak velmi sa hnevam.ani neviem na koho,asi na vsetkych a na vsetko. dnes som jej nasla telefon, svietila tam poznamka.ona si este predtym dala pripomienku, na dnesny den s textom DUFAM, ZE UZ SOM V POHODE. boze tak som sa zosypala. plakala som,kricala, ako male dieta. ja ju tak velmi chcem naspat.zdravu. plnu sily, dobrej nalady,aka bola vzdy. ona bola moje slnko, moja opora, moje vsetko. a teraz som tu sama, s ocinom, a s bratom, ktori ma potrebuju.a ja potrebujem mamu. peto,aj tebe miska, aj vsetkym vam prajem, aby ste to zvladli, aby nam vase maminky posielali silu a nadej z neba, a strazili si vas, ja tomu verim, niekto mozno nie,ale mne ostava uz len verit tomu.
Helena
•
20. května 2013
Jsem ráda Darinko, že jsi se ozvala a napsala, měla jsem strach jestli s tebou něco není, vím, že jsi měla nějaké zdravotní potíže.Jsem ráda, že jsi zdravá a vše ti dobře dopadlo.Maminka nám chybí všem, já teď mám velikou krizi, asi to bude tím, že přichází léto, maminka léto milovala a teď tu není,neumím si představit,že už ji nikdy neuvím, je mi tak smutno, že to snad nevydržím,nikdy se s tím nevyrovnám, život je pro mě teď už nutné zlo.Těším se na mámu, až se zase uvidíme, věřím tomu.Měj se hezky a drž se, chce to velikou sílu.
1882 lidé vyjádřili účast.
darina
•
21. května 2013
Ahoj Helenka, padlo mi to veľmi dobre, že Ti na mne záleží, či som v poriadku. Som, prišli mi výsledky z histologie, je to v poriadku. Až tak ale zdravá nie som, úplne som psychicky vyčerpaná, nikdy už nebudem taká aká som bývala. Mna už ani život nebaví, ide leto ako píšeš aj moja maminka povedala minulý rok, že ked vyzdravie tak ideme k moru. Ked si na to pomyslím, až mi srdce trhá, že sa tam nikdy nedostane. Vieš my sme boli každý den spolu, bývali sme v jednom paneláku, a ja to znášam strašne zle. Môj život už nikdy nebude šťastný, som zatrpknutá hnevám sa na každého. Mám v sebe nenávisť voči všetkému a každému. Aj ked ma niekto za to odsúdi, mna to nezaujíma. Aj pre mna je život utrpenie, jediné čo ma tu drží sú deti. Aj moja maminka, ked jej zomrela jej mamka, tak ona tu bola pre mna, ja som ju nevidela toľko plakať ako plačem ja, pritom babka tiež bývala s nami a mali veľmi dobrý vzťah. Moja maminka a jej mamka mali ťažký život, prežili toho veľa zlého. Ked babka zomrela, tak moja maminka bola veľmi silná, a zvládla to. Ja som slaboch, ja neviem ako budem dalej žiť. Helenka aj ja by som sa chcela strašne stretnúť s maminkou, ale ja tomu neverím. Ahoj a píš.
Helena
•
20. května 2013
Ahoj holky, doufám, že se nezlobíte, že vám vstupuji do vaší diskuze a pocitů.Cítím přesně co vy, smutek strach z budoucnosti, že to bez maminky nezvládnu vychovat děti, jako ona vychovala nás dva s bratrem, také ji brzo umřela maminka, ale takhle smutnou a uplakanou, jako jsem teď já, jsem ji nikdy neviděla, byla to silná žena.Nevím, co se to se mnou děje, jsem tak zlá na lidi kolem sebe, když někdo umře jsem ráda, nejhorší je, že smrt přeju i manželovým rodičům, má ještě oba dva rodiče, taková se ze mě stala zrůda,když řekne slovo moje máma,je to jako by mi vrazil nůž do srdce,s nikým se nebavím, protože si myslím, že mi to každý přeje a ještě se rád zeptá, tak jak to zvládáš.Tuto otázku už nemůžu ani slyšet, říkám si pro sebe, jak asi myslíš.Nevím, jak dál,máma mi chybí čím dál tím víc, ale snažím se,myslím stále na ni, když jdu spát, když se ráno probudím první moje myšlenka je, máminka umřela,je mi stále smutno, maminko moc se mi stýská.Miluji Tě.
darina
•
20. května 2013
Helenka úplne Ťa chápem, všetko je tak isto aj u mna, aj ja som tak odporná, že normálne prajem istým ľudom, aby už zomreli, lebo sú zlí a stále sa tiež vypytujú na moju drahú milovanú maminku, aj to ako sa mám, už mi to leze na nervy, najradšej ľudí obchádzam, ked vidím nejakých známych, aby sa ma nevypytovali. Jednoducho som zákerná a odporná. Ved toľko vecí sme chceli ešte robiť, toľko plánov mala, a zrazu je všetko preč. Aj ja si myslím, že keby bolo niečo medzi nebom a zemou, tak by mi maminka dala znamenie, pretože keby ma videla ako som sa zničila určite by ma nenechala sa takto trápiť. Ona vždy pre mna urobila všetko čo len mohla. A ja som ju nevedela zachrániť tak si to strašne vyčítam. Nemám absolútne nikoho, komu by som sa mohla posťažovať, pretože ma už nikto nechce počúvať ako plačem a ako spomínam mamičku. Som tak strašne sama. Veľakrát poviem, ako by mi bolo dobre medzi mojimi rodičmi na druhom svete. Potom si pomyslím na deti, a predsa im to nemôžem urobiť. Aj moja mamička tu bola vždy pre mna. Nikdy by ma neopustila, keby si neprišla pre nu smrť. Ona bola taká dobrá a milá. Neviem ako budem dalej fungovať, som ako robot, robím všetko čo treba, ale nič ma nezaujíma. Darmo sa snažím, nikdy sa s tým nevyrovnám.
1703 lidé vyjádřili účast.
ali
•
22. května 2013
Ahoj vsem.MAMINKA MI UMRELA DEN PRED VANOCEMA.MYSLELA JSEM ZE CASEM TO BUDE LEPSI ALE NENI.STRASNE MI CHYBI.KAZDY CLOVEK REAGUJE JINAK.STALE SLEDUJI KDE KDO UMREL.A KDYZ NAHODOU ZEMREL VE VEKU VYSSIM NEZ BYLA MAMINKA PREPADNE MNE ZLOST.A RIKAM SI JAK DLOUHO JSEM JESTE MOHLA ZE SVOU MAMINKOU BYT.MNE POMAHA CTENI KNIZEK JAKO JE TREBA ZIVOT PO ZIVOTE NEBO ZADNA DUSE SE NEZTRATI ALE KAZDY JE JINY.V NECO VERIT MUSIM NEBO BYCH SE SNAD ZBLAZNILA.JSEM PRESVEDCENA ZE NECO JE ,ALE TO UZ JE JINY PRIBEH A NA DELSI VYKLADANI.VIM JEN ZE JE SE MNOU STALE.PRAVDA JE ZE JSEM SE DOST ZMENILA HLAVNE JSEM PREHODNOTILA VSE MATERIALISTICKE.ZIVOT A ZDRAVI JE DAR .VSE OSTATNI JE AZ NA DRUHEM MISTE ALE TOTO JSEM POCHOPILA AZ PO SMRTI MAMINKY.VAZIM SI VSEHO KOLEM SEBE A SNAZIM SE POMAHAT DRUHYM.JEN KDYZ SLYSIM SLOVOMAMINKA TAK MAM SLZY V OCICH .ali
1671 člověk vyjádřil účast.
Ľudka
•
22. května 2013
Helenka, je naprosto normálne to, ako zmýšľaš, tiež si niekedy myslím, že som veľmi zákerá, keď prajem smrť iným... manžel má tiež obidvoch rodičov a strašne mu to závidim, ale v tichosti si myslím, že aj na nich príde čas. Keby svokra nebola aspoň taká protivná ako je, všetko by bolo v poriadku, ale z tohto sveta sa odchádza veľmi nespravodlivým spôsobom... zlí zostávajú a dobrí odchádzajú a mne bohužiaľ svokra nikdy nenahradí maminku, aj keby sa chcela snažiť, ale ona to robí ešte naopak - na poslednej návšteve sa zmienila o mojej maminke s tým, že si tu aj tak dosť užila... bolo to akoby mi pichla nôž do chrbta!!! keby to povedala o 80 ročnej babke, nič nepoviem, ale znelo to akoby veď na čo by žila, keď kadečo už zažila... Nevedela som, či mám pousmiať alebo vstať a odísť... nemalo to miesto ani v "sedacej časti tela" a tým ma len presvedčila o tom, ako veľmi mi smrť maminky priala... aby mohla viac vlastniť vnuka (môjho syna), aby ho mala teraz už len pre seba, pretože on mal moju maminu oveľa radšej ako ju. Bolo to vždy také viditeľné, on moju maminku viac uprednosťoval, hovorieval, že táto starká je k nemu lepšia, milšia... svokra sa nikdy nezamyslela nad tým prečo to tak je, že je chyba asi v nej, že si nevie tak vnúča získať ako moja mamina... a teraz mi svokra praje len to najhoršie, lebo chce mať vnuka len pre seba, je rada, že mi zomrela mamina, vidím to na nej, získava si ho peniazmi a sladkosťami a dodnes mu tlačí kaleráby do hlavy - na čo chodíš za starkou na cintorín, na čo tu máš starkinú fotku v izbe, doteraz som bola tá horšia a teraz som pre teba aj ja dobrá a pod.... mňa ide poraziť - toto rozpráva 6ročnému chlapcovi...
nenávidm preto ceý svet, všetkých ktorí majú ešte svojich rodičov, všetkých čo sa takto narážkami navážajú do mňa. Keby žila maminka, všetko by bolo oveľa jednoduchšie, vnímala by som svet farebný, takto je pre mňa všetko čierno-biele a všetci mi lezú na nervy. Je niekde ten Pánboh, keď toto dopustí a ešte sa zhora na to pozerá??? asi NIE... Maminka,prepáč, že sa rúham, ale inak sa nedá...
darina
•
19. května 2013
Ozaj a ešte niečo som zabudla, ja nemám absolútne nikoho komu by som sa vyplakala pretože manžela to už nebaví, deti sú deti, nijakú inú rodinu tu nemám. Mám len Vás dievčatá, len Vy ma viete pochopiť.
petra
•
19. května 2013
Ahoj Darinka ,ja si sem chodim čitat tuto stranku asi skoro kazdy den ,ci neikto nieco nove nenapise....som presne ako Ty jasom tak zla,odkedy mamina zomrela,ze uz to viac asi ani nejde,nevidim uz v sebe nic dobre,som hnusna na ludi na priatela..jedina na syna som dobra a na maminu ,ked sa s nou v duchu rozpravam....chyba mi ona jedina na tomto svete--aby som mohla byt stastna.........bez nej sa mi to nedari........vsetko co by ma volakedy tesilo,mi dnes len pripomina,aka som nestastna,ked tu mamina neni a ze keby tu bola by som sa z toho urcite tešila ale bez nej neni pre mna nic krasne,nic bezstarostne,nic dobre......chcela by som aby mi dalanejake znamenie,ale uz sa ho dozadujem prilis dlho a nič..neverim ani som neverila,ze existuje posmrtny zivot...a teraz uz vonkoncom,ked mimamina nedava znamenie,lebo ona by ma nenechala ju prosit,a trapit sa tu...viem,ze nie
1491 člověk vyjádřil účast.
Ľudka
•
19. května 2013
Ahojte.Tak sme viaceré, ktoré sme ostali protivné, zlé, mrzuté a s nechuťou do všetkého. Nastali problémy v práci s ľuďmi, namiesto toho, aby som si s nimi budovala a prehlbovala vzťah, tak naopak sa to zhoršuje... nemám si s nimi čo povedať, nebaví ma počúvať ich taľafatky, cítim sa tam zle a mám pocit, že mi nikto na svete nerozumie... doma sa už ani nerozprávame o mamine, ako keby ani nežila... nikto by ma aj tak nepočúval a kamarátky už tiež nie sú na to zvedavé.
Stále vediem vnútorný rozhovor s maminou a to ma trochu posilňuje. Predstavujem si, čo by mi asi povedala na určitú vec, potichu sa s ňou radím a myslím si, že následne keď to tak vykonám, je to správne. Po jej smrti mi kleslo sebavedomie, mám pocit, že vo všetkom vidím problém, všetko vidím tak negatívne a sama nie som presvedčená o tom, či robím niečo dobre. Keď tu bola, bolo to také fajn, a ľutujem, že som sa viac nepripravovala na to, že tu raz aj nebude. Správala som sa k nej s takou samozrejmosťou, dnes by som sa jej ešte na veľa vecí opýtala a už nemôžem. Bolí to a stále bolieť bude. Za chvíľu bude tomu rok a nič sa nezmenilo, stále sa cítim taká prázdna.
Som však rada, že aj naďalej píšete svoje pocity a odchádzam z tejto stránky s ľahším pocitom, že nie som na svete sama, ktorá má takýto problém... problém menom Maminka...
1832 lidé vyjádřili účast.
darina
•
20. května 2013
Ahoj Peťka, už som si myslela, že sem nechodíš, pretože istý čas som pozrela každý den túto stránku a nepísal tam dlho nikto. Ked som uvidela, že sem píšete staré známe potešila som sa. Mám sa aspon komu vyžalovať a vy ma pochopíte. Viete aj vy čo prežívam čo cítim, pretože sme v rovnakom trápení. Prešiel pol rok a ja tu plačem a ... Ani to neviem vyjadriť čo cítim. To sa nedá ani napísať. Nikdy v živote nebudem taká aká som bývala. Ja som bola veselá taká bláznivá a teraz je zo mna troska. Stále mám vyplakané a napuchnuté oči. Môj život neviem dokedy bude trvať, ale ja ho už budem prežívať len tak. Takéto veľké nešťastie ma postretlo, a je už nikdy nebudem cítiť ako som zvykla. Aj s rodinou sa stále pohádam, každému leziem na nervy, nič ma nezaujíma, najradšej som, ked zaspím. Vtedy ma nič netrápi.
1782 lidé vyjádřili účast.
darina
•
19. května 2013
ahojte kočky, už som dávno nič nepísala, lebo som si myslela, že už sem nikto nepíše. Dnes som si pozrela stránku a vidím, že sú tu staré známe. Je to čím dalej tým horšie. Ja už dalej nevládzem, už mi puká srdce, nič ma nebaví, len stále plačem. Aj na den matiek som bola v cintoríne, už som maminke nemohla zagratulovať, len plakať nad hrobom. Tak sa hnevám na každého a na celý svet. Nenávidím nikoho. Som hnusná, mrzutá, odporná, na každého nadávam, aj manžel na mna hovorí, že som aká zlá. Jednoducho to tak cítim, neviem ako mám žiť bez mojej milovanej maminky, tak strašne ju milujem, že zošaliem. Keby som aspon vedela, že sa stretneme na onom svete, ale ja tomu neverím. Vtedy je najlepšie, ked zaspím. Dúfam, že aspon to mi nevezme ten hore, ten spánok. Vtedy je najlepšie, ked spím, vtedy neviem, že nemám maminku.
Helena
•
19. května 2013
Peťka, nádherně napsané.Četla jsem a brečela snad hodinu.Píšeš krásně, říkala jsem si, že by jsi měla napsat celou knížku, mohla by se jmenovat třeba Vzpomínky na maminku a já bych byla první, která by si ji koupila.Tvé vzpomínky na maminku jsou krásné i když moc bolestivé, je vidět, že ti maminka opravdu moc chybí, jako mě a nám všem.Máma je prostě jenom jedna na světě, když odejde, ztratíš všechno, co jsi milovala, nic ostatního takovou lásku nemůže nahradit.
1771 člověk vyjádřil účast.
petra
•
21. května 2013
dakujem Heleka,..no už aj mna napadlo,ze by som napisala knižku o mamine alebo o mojich pocitoch,hmm,len neviem,či by som na to mala silu....uvidime....a dievčata to čo pišete ake ste zle,nahnevane a vsetkych..ja mam to iste..na vela ludi sa hnevam bez pričiny....a nedoprajem tiež nikomu zdravych rodičov asi..hmm...priala by som si len aby tu bola so mnou moja mamina..vtedy som bola naozaj dobry človek...teraz sa zo mna stal hnusny človek,ktory vidi najprv to zle az potom niečo dobre...ale skor vacsinou vidim všetko len z tej zlej stranky....uz viem ako sa z ludi stavaju zli ludia,tak ze stratia v zivote vsetko co milovali a stanu sa z nich len roboti..bez citu....
petra
•
16. května 2013
podaj mi ruku na chvilku...pozri sa mi do oči...,posledny krat sa na mna usmej..venuj mi čas....obim ma a naposledy pobozkaj...cely život mi tu budeš chybat,..chcem ti to povedat ....cely zivot je pre mna,len zastavka po ceste... ,to co pride potom ked vystupim,to mami neviem..nepoznam co ma čaka..ale viem,ze ty si tu bola so mnou bola si tu pre mna...bola si mojim pristavom..mojim vesmirom,...teraz kračam sama,rozmyšlam,kde je moj pristav,kam sa stratil....čo ma teraz čaka,ci mozem ist este dalej ,...či mam silu....pozriem sa na Tvoju fotku mami..zaboli ma srdce....poplačem si,utriem slzy,nech ma nikto nevidi....a zase kračam akoby sa nič nestalo..nikto ma nevidi,nikto to nevidi mami ,čo sa vo mne deje..nikto to nevidi,ale ja to citim mami...........večer si liham do postele....chcem o Tebe snivat,chcem Ta vidiet tak živo ako sa len da,...poprosim Ta akaz sa mi vo sne prosim,nech mam rano zase chut žit ist dalej....nech mam chut zase rano vstat..a tešit sa na dalsie noci,v ktorych budes so mnou Ty...na sny ,v ktorych budes Ty....liham si a počuvam hudbu,ktoru si Ty počuvala ....rozmyšlam,co sa stalo..ci je to vobec pravda....alebo som sa len zblaznila....mam pocit ,ze je toto moj trest mami..nie život ale trest...ukaz mi vo sne,kam mam ist,...nechaj mi odkaz...nenechaj ma trapit....neverim uz na lasku ,tak mi pomož mami...ukaz mi v čo mam verit,utri mi slzy Ttvojou rukou,povec mi ako ma maš rada....a že tu aj bez teba niesom sama..ze tu mam pre koho byt,niekoho s kym sa musim o život a radost podelit....povec mi to vo sne mami,ked to povieš Ty .. viem,ze budem lahšie dychat....všetko budem inak vnimat....pretoze budem vediet v co mam verit,ze mam kam ist a raz kam prist....ze ma budeš čakat....prosim Ta znova mami....ukaz mi Ty tu cestu kam mam ist..budem Ta čakat mami.....aj dnes v noci .......aj každu jednu noc........
petra
•
16. května 2013
mamina mi strašne chyba..nikdy sa to nezmeni..moc trpim pre to..nedokažem už žit....nedari sa mi žit normalny život,nevidim buducnost,nevidim už život tak ako som ho videla predtym ako zomrela....neteši ma nič....chcem ist dalej,snažim sa,ale citim v sebe taky hnev,taky zvlaštny pocit ktory mi nedovoli normalne žit,normalne sa spravat,normalne mat niekoho rada....pride mi všetko zbytočne,lebo aj tak zomriem aj ja aj všetci,už sa nechcem trapit mat niekoho rada a on zomrie,alebo ja zomriem...už som asi hodna len na psychiatra..ale ani ti mi nepomahaju..lebo odpovede na otazky čo mam ja v hlave ..tie nikto nepozna....chcem vediet kde je mamina,ako zomrela,načo myslela,ked zomierala,či sa trapila,či ma volala,či tušila čo sa snou deje...či by bola na mna hrda,či sa este stretneme niekedy....na toto mi nikto neodpovie...a ja sa preto budem cely život tymito myšlienkami ubijat.....viem ,ze je to tak,ze som si žila bezstarostny život ,kym som mala maminu po svojom boku...ani som nevedela ako mi je dobre,dvihla som telelfon,ked mi bolo smutno a zavolala som jej....a hned bol svet krajši....hned bolo všetko lahšie....teraz nemam komu zavolat,svet je pre mna stale rovnako hrozny...citim sa sama mami....opustena,.časom stale viac.....som tak neštastna,ze to ani neviem opisat......nvelmi neštastna
Ľudka
•
17. května 2013
Peťka, napísala si to tak krásne, až mi slzy stekajú na klávesnicu. Cítim to rovnako ako ty, ide mi z toho srdce puknúť a vyletieť mozog z hlavy... zase si ma dostala, prepáč, nemám čo viac dodať... :-(
petra
•
12. května 2013
dnešny Den matiek je strašny pre mna.... kto prišiel o maminu tak určite tento sviatok už nema rad tak ako ja...aj ked som vdačna v tento den za maminu,ze som ju vobec mala taku aka bola,užasna,mila dobra,vždy ma vedela rozosmiat,lubila ma taku aka som...napriek tomu tento den už nemožem oslavovat....poplakala som si od rana ......zanesiem mamine na hrob sviečku zapalit ..žial to je jedine čo pre nu už asi možem urobit...a to je strašne....
1834 lidé vyjádřili účast.
Ľudka
•
15. května 2013
Aj my sme boli na cintoríne. Dnes na maminu opäť intenzívnejšie myslím... okrem synových 6-tich narodenín je aj deň matiek a mňa to tak deprimuje... Takto presne pred rokom sme oslavovali ešte s ňou, naposledy sme sa fotili a teraz tu nie je. Byt je plný veselých ľudí ale mne je tak strašne smutno... nikomu tak nechýba ako mne... stále ju tu vidím ako sedela usmiatá a veselá na pohovke, jedla tortu a hlavne ešte nič netušila...
Kvety na cintoríne - to je jediné čo jej ešte môžem dať, dúfam, že sa z nich v nebíčku teší a ja poviem len jedno - mami, stále na teba myslím a veľmimi chýbaš...
Helena
•
8. května 2013
Jednou jsme se s mojí maminkou kvůli něčemu pohádali, byla to samozřejmě malichernost, která mi tehdy přišla velmi důležitá.Maminka nakonec naší malé hadky řekla -počkej až umřu, jak mě budeš volat zpátky, tenkrát mi to přišlo směšné, říkala jsem si, moje maminečka přeci nikdy neumře, bude tu se mnou stále.Nedávno večer jsem si na to vzpoměla, když jsem brečela a potichu si říkala,maminko, prosím vrať se mi.Mami měla jsi pravdu, jako vždy, ale už se to nikdy nedovíš, jak moc mi tady chybíš.
1664 lidé vyjádřili účast.
petra
•
9. května 2013
Helenka mne to sice mamina nikdy tak nepovedala,ale tiež som sa s nou zopar krat pohadala aj ked asi za poslednych 5 rokov skoro vobec,ale ked som bola mladšia...teraz ma to trapi..bože dnes som rozmyšlala ako je to možne ,že je naozaj mamina preč a uz sa nevrati,spomenula som si ked mi lekar oznamil po telefone ,ze mamina zomrela nezabudnutelny pocit ani som tomu neverila,iba som plakala,ale aj tak som tomu neverila.....chcem ju mat velmi pri sebe,objat ju,povedat jej niečo vtipne,aby sa zasmiala...ona sa vzdy smiala na mojich rečiach ,vždycky sme vtipkovalia o všeličom,kazdy den sme si volali a rozpravali sme sa o všeličom moznom .....škoda ,ze sa to uz nikdy nevrati....ako je to možnee..nikdy to nepochopim..ako funguje vlastne tento svet .naš život....
Ľudka
•
7. května 2013
Milý Petr, ani neviem ako napísať slová útechy, no prajem úprimnú sústrasť a veľa síl. Ja som tým prešla tiež pred 9.mesiacmi a dnes už môžem povedať, že časom tábolesť trochu otupí ale nikdy sa nevymaže zo srdiečka ani z mysle. Po prečítaní Vášho príspevku sa mi opäť trochu oživili spomienky aké to bolo celé minulý rok v lete, keď maminka zomierala a trochu som aj rada, že sa mi to až tak nevracia ako donedávna, hoci Vaše myšleinky ma doslova dostali a rozplakali... Ako napísala Peťka, že spomienkysú stále slabšie, že niekedy plače, lebo si niektoré veci nevie dobre vybaviť... tiež si niekedy prajem, aby sa to zase vrátilo, aby som si vedela živšie maminku predstaviť, predstaviť jej hlas, jej smiech, jej vôňu, jej trápenie v nemocnici... je to stále viac a viac slabšie a mňa to trápi... tak veľmi trápi!!! niekedy počas uponáhľaného dňa, keď si na ňu spomeniem, tak sa sama pozastavím nad tým, či som vôbec niekedy mala maminku a hanbím sa sama pred sebou za takú myšlienku! Vraciam sa v predstavách na deň jej pohrebu a spytujem sa seba, či to nebol len nejaký zlý sen, či som tam vôbec bola aj ja, či to bola vlastne moja mamina, ako som to vôbec mohla ustáť... pripadám si ako v sne, akoby som sa nikdy nezúčastnila jej pohrebu. Tú bolesť ako na začiatku by som už nechcela zažiť - nechuť do jedla, nezáujem o okolie a rodinu, žalúdočná nervozita... to všetko je už preč, ale namiesto toho prišli veľké pochybnosti o sebe a o živote všeobecne, hnev na celý svet, neopísateľný strach zo svojej smrti, pochybnosti kto som, čo som, prečo vlastne žijeme a či vôbec existuje niečo medzi nebom a zemou.
Nedávno na jarmoku som sa podrobila zdarma Oxfordského testu stresu a už po pár minútach ma chlapík dostal tam, kam som nechcela - k myšlienkam na moju maminu a keďže to bolo ťažiskom mojej vnútornej rozhádzanosti, tak sa mu podarilo ma aj nechtiac rozplakať... a vtedy som si uvedmila, že človek sa vnútorne so smrťou svojich rodičov nikdy nevyrovná, hoci som si myslela, že som z najhoršieho vonku. Bolo mi trápne plakať na jarmoku pred cudzím chlapom, ale povedal mi, že čím viac sa človek o tom bude rozprávať, tým viac sa bude cítiť lepšie a vyrovnanejšie.
Peťka, naučili nás v škole veľa, čítať, počítať, cvičiť ale na jedno zabudli - pripraviť nás na život a na smrť, vedieť sa v sebe občas vyznať, vedieť sa vysporiadať s ťažkými životnými situáciami. Aj ja to tak cítim ako si to opísala. Prajem všetkým nech nikdy nevyblednú spomienky na naše maminky a aby sme všetci verili na budúce stretnutie s nimi.
Helena
•
5. května 2013
Petra, vždy když čtu tvoje příspěvky, trhá mi to srdce a pláču.Píšeš moc krásně, jako by si psala mé myšlenky, jenom já to neumím tak krásně napsat, jako ty.Mě maminka také umřela, bylo to tak rychlé a nečekané, že jsme se ani nestačili rozloučit a to asi bolí nejvíc, když umřela zjistila jsem, že je plno věcí co jsem jí neřekla a už nikdy neřeknu a to je strašné.Představa, že už jí nikdy neuvidím, mě přivádí k šílenství, ale musím žít pro své dvě děti, jak ty píšeš, naše maminky by to tak určitě chtěli, snažím se, ale jde to opravdu těžko, jako by život byl najednou jiný, smutný a zbytečný, chtěla jsem umřít ihned po máminčině smrti, ale děti mi v tom zabránili.Nejhořší je ta beznaděj, že už jí nikdy neuvidím, stále také na ni vzpomínám, jak byla hodná a obětavá, chci jí zpátky, ale vím že to nejde, moc to bolí, nevím už jak dál, jsem jak stroj bez radosti v srdci.Maminko nikdy na tebe nezapomenu a už teď se těším až se zase uvidíme, tam kam jsi odešla ty.Tvá dcera.
petra
•
5. května 2013
Dakujem Helenka...pišem od srdca ako to citim..niekedy by som jej najradšej stale niečo pisala,nejake basničky,proste niečo pekne len pre moju maminu,škoda,že ona o tom nevie..ako ju lubim,ako na nu myslim..ako o nej pišem...ako mi chyba..stale si spominam,ked ležala v nemocnici,den predtym ako zomrela..a povedala mi,ze chce byt so mou len sama..nech poslem priatela preč...tak som ho poslala..ona ma držala za ruku,len sa na mna usmievala,hladkali sme si ruky....rozpravali sa...teraz ked na to myslim..bolo to ako rozlučka..lenže keby to viem,ze je to naozaj to posledne čo zažijeme spolu....bolo by to krajšie,povedala by som jej tolko toho a bola by som s nou až dokym by neodišla.dovtedy pokial by ma potrebovala,by som ju držala za ruku....mam v sebe stale hnev,ktory neprechadza,ktory ma neopušta,neviem sa ho zbavit...vlastne odkedy mamina odišla,..som stale nervozna,neviem mat nikoho rada,som nahnevana stale .....neviem kedy to prejde....a či vobec....hnevam sa na seba na všetkych,aj na nu niekedy,ze sa neliečila tak ako sa mala,že ma niekedy nepočuvala ako som jej radila.....nedavam jej za vinu,ze zomrela,to skor sebe....ale niekedy ma napadne,ze ona sa neliečila tak ako mala,a teraz mi sposobila taku bolest s ktorou sa mi neda žit.....chcem jej povedat ako mi chyba..prečo sa to neda...ako to ma zniest....stale v hlave otazka ..DOKEDY ....??---ale ja viem,ze navzdy...navzdy ma to bude hnevat a boliet.....ze ju tu nemam....ked ju tak potrebujem.....
Petr
•
3. května 2013
Nikdy jsem se necítil tak zničený, vyplakaný, prázdný, životem ponížený, osamocený jako v posledních dnech. Je mi zcela jedno, pokud bych měl dnes umřít taky. Má milovaná maminka, poslední člen rodiny, mi odešla po krátkém boji na věčnost. Není větší životní bolesti než odchod milovaného člověka, není většího trápení a bezmoci než sledovat rychlý odchod. Zemřela po zásadním nepochopení jejího zdravotního stavu ve FNKV v Praze, kde byla až v posledním stádiu po mé intervence převezena v poslední den na JIP zemřít. Moje drahá máma, člověk, který v životě prožil bez vlastního přičinění tolik špatného a který chtěl tolik žít, je prostě pryč. Zítra má pohřeb a já nemůžu spát, nemůžu normálně myslet, jsem jako prázdná tupá nádoba náhle naplněná nihilismem a pocitem naprosté komičnosti celého světa. O mámu jsem se poslední tři roky denně staral, protože jsem chtěl a potřebovala to, předtím jsme se bohužel viděli jen jednou za dva týdny na víkend. Žila vlastně jenom pro mě, protože v mládí strávila skoro pět let v nemocnici kvůli vážné nemoci, v manželství měla alkoholika, který ji psychicky i fyzicky týral, můj drahý bráška jí před lety zemřel před očima. Pak se starala o oba své rodiče do jejich smrti....Byla tak dobrosrdečná, tak milá, empatická, hodná a nápomocná, můj rádce a ten někdo, kdo stojí za mými zády. Strašně jsem se snažil v posledních letech, aby konečně měla ten svůj domov - vzal jsem si jí k sobě a měla se tu myslím moc dobře. Pochoval jsem bratra, babičku, dědu a zítra už i mámu - z lidí z rodiny, kterým na mě záleží, nezbyl vůbec nikdo. Sám jsem k tomu poměrně dost nemocný, děti mít nemůžu a tak stále přemýšlím, proč? Pravdu se nikdy nedovím, proč dobří lidé odcházejí, většina špatných zůstává. Proč jsme takhle trestáni...... Jsou to nejtěžší dny mého života a nevím, jak to bude dál. Musím samozřejmě chodit do práce, ale už mě nikdo nebude doma čekat, už nikdo nebude mít radost z mých úspěchů a soucítěnost při mých neúspěších. Źivot je tak křehký a opět vidím, jak důležité jsou všechny ty drobné rádoby maličkosti života - pohlazení, vlídné slovo, udělat radost apod. Moje milovaná maminko, z celého srdce Ti za vše děkuji, jsem na Tebe neskutečně hrdý a pyšný a moc Tě miluji. Udělala jsi ze mě lepšího člověka a pevně věřím tomu, že jsi neodešla, ale jen si nás předběhla, a že se zase sejdeme. Dal bych za to všechno. Petr
1763 lidé vyjádřili účast.
Misha
•
4. května 2013
Pane Petře,úplně chápu vaše pocity,vaši neskonalou bolest.Přijměte prosím upřímnou soustrast.Život vaší maminky podle toho,co píšete nebyl jednoduchý,ale vy jste ji poslední roky udělal život šťastnější.Takových lidí moc není a klobouk dolů před vámi.Držte se a hodně sil
petra
•
4. května 2013
štvrty August mi zmenil život....uplne a nenavratne..zobral mi Ta...odvtedy .nevidim svet taky aky bol predtym dnom,nepocujem dobre spravy ako pred tym,nesmejem sa ako predtym,neplačem ako predtym dnom.....moj svet sa zmenil....myslim na jedineho človeka o ktorom stale snivam,ako keby som bola zamilovana...asi aj som Mami ....do Teba....čakam Ta stale,že otvoriš dvere..že sa mi nejak zjaviš....snivam o Tebe,...chcem sa Ta dotknut,...chcem Ti niečo pekne povedat,...držat Ta za ruku,smiat sa len s Tebou,..pozerat sa Ti do oči...prečo nas v škole nenaučili,že jedina laska našho života je naša Mama ....miesto matematiky...teraz mam jeden nevyriešitelny priklad v hlave,ktory stale riešim a pritom viem,že sa mi to nikdy nepodari...až do mojej smrti....viem vypočitat dva + dva...ale neviem ,kde je moja mama....a prečo sa to stalo......že človek,ktoreho milujem si len tak odide,niekto zabudne,.....no ja jedno viem...Ja Nikdy Nezabudnem Mami...........Lubim Ta .....
1883 lidé vyjádřili účast.
petra
•
4. května 2013
Mily Peter prijmite aj odomna uprimnu sustrast....dnes je 9 mesiacov odo dna kedy som moju maminku naposledy počula,a 9 mesiacov a jeden den,kedy som ju naposledy videla,držala za ruku a smiala sa s nou,hladkala ju po tvari.....milujem ju stale rovnako....život je nesmierne kruty...naozaj berie tych najlepsich ludi,ti najhorsi ostavaju..ti co nikomu nepomozu..ti co su neni milovani,ti co su nepotrebni.....našich milovanych dobrych rodičov zobral..a tym nam našu radost zo života....neni dna kedy by som si na maminu nepomyslela niekolko krat do dna,nepoplakala..nepovedala jej len tak Lubim Ta Mami a dakujem za všetko,..za seba za Teba..viem,že to nepočuje..teda kto vie..ale ja jej tie slova posielam tam kde je a raz tam aj ja budem...nikdy na nu nezabudnem navždy bude mojou laskou,mojim najmilšim človekom,....ktory mi dal život......mojou najlepšou kamaratkou..spomienky su stale slabšie niekedy plačem,len preto,ze si uz neviem neiktore veci tak dobre vybavit..niekedy je najhorsie,ked je nieco hmliste,a vy si tak prajete aby to bolo spat..aby sa spomienky vratili,boli intenzivne....ako na začiatku,ale zase nechcete citit taku bolest ako na začiatku...sama neviem,co je lepsie,ale viem,ze už neni nič take ake bolo kedysi....zivot ide dalej ale bez nej....,pojde aj bez nas raz..a preto žijem ako sa da,lebo viem,ze svet sa nezastavi,len naše srdcia sa zastavia...a my s tym uz nič neurobime..len musime žit ako sa da...oni by si to priali,naše maminky...........aby sme žili,ved nas lubili najviac na svete.....
Ľudka
•
21. března 2013
Peťka, vôbec sa takými myšlienkami netráp, lebo sa zblázniš... Teraz už maminke nepomôžeš a čo jej bolo osudom predurčené, to nezmení ani človek. Je lepšie asi nevedieť aký to malo priebeh. Naopak, keby si bola vo chvíli jej umierania s ňou a videla by si ako sa trápi, tak ten živí obraz by si mala pred očami celý svoj život. Dúfaj len v to, že sa jej dobre odchádzalo a že sa netrápila. Možno ona sama by nechcela, aby si ju videla ako zomiera, takto sama v kľude sa pobrala na druhý svet, aby Ťa veľmi neranila. A ty si tak môžeš spomínať na to ako vyzerala pekná a veselá deň pred smrťou. Je mi to ľúto...
petra
•
6. března 2013
vidim,.že vela ludi tu ma velmi zle skusenosti s lekarmi a s celym zdravotnym personalom v nemocniciach a v inych zdravotnickych centrach....preto by som chcela tu uverejnit s kym presne mam ja problem s ktorou nemocnicou a jej zdravotnym personalom,pretoze vzdy ked som tam bola hospitalizovana ja,alebo moja mamina v jej poslednych chvilach...tak som sa tam stretla len s neochotou a s arogantnym vystupovanim a pristupom lekarov a zdravotnych sestier....jak ku mne ako človeku urpimne zaujimajucemu sa o stav mojej jedinej maminky ,tak i ku mojej maminke ,nepriek tomu,že to boli jej posledne chvile lekari to vedeli napriek tomu sa k nej nespravali s uctou,povyšuju sa nad nas,nie su ochotni nam ako osobam zaujimajucim sa o zdravotny stav našich blizkych vysvetlit presne čo sa s nimi deje ako im možeme pomoct,nie su ochotni prižmurit oko čo sa tyka navštevnych hodin,ked mi zomiera mamina a lekar alebo sestrička mi povie ze uz vyprsali navstevne hodiny...tak pardona pokusi sa ma odtial vyhodit tak to teda nie,to si nemozu dovolit a ja to nikdy zdravotnemu personalu V NITRE VO FAKULTNEJ NEMOCNICI NA INTERNOM ODDELENI V NOVEJ BUDOVE,KONKRETNE PANI DOKTORKA SINDLEROVA...MA VELMI POVYSENECKY NEPRIJEMNY PRISTUP K LUDOM ,KTORI SA ZAUJIMAJU O ZDRAVOTNY STAV SVOJICH BLIZKYCH ,PRIDEM ZA NOU SPYTAM SA JEJ AKO TO VYPADA S MOJOU MAMINOU A ONA POZERA DO POCITACA A POVIE IBA ..VED VIDITE NIE,NIC SA NEZMENILO..A POTOM MI POVEDALA AK TO JE VSETKO MOZETE IST A ZAVRITE DVERE..NA TO NIKDY NEZABUDNEM...NEMA PRAVO SA S LUDMI TAKTO BAVIT AJ KEBY SOM UPLNY DEMENT ...NEMA NA TO PRAVO...KTO INY MI MAL POVEDAT VSETKO O JEJ ZDRAVOTNOM STAVE AK NIE JEJ OSETRUJUCI LEKAR.....VERIM,ZE SA TO PANI DOKTORKE RAZ VRATI.............A SESTRICKA ,KTORA ZIAL NEVIEM AKO SA VOLA NA INTERNOM OODELENI ,MA PRAVIDELNE VYTAčALA TYM AKO MA VYHADZOVLA Z ODDELENIA,LEN KED SOM PRISLA O 5 minut skor,vraj nemozem vstupit na oddelenie,napriek tomu,ze ze tam nic nedialo,a moja mamina lezala na izbe sama,nemal jej kto pomoct ani ist na zachod,lebo jej zvonenie nejaksi pravidelne prehliadali..nech sa nad sebou zamyslia..ci si oni praju takyto pristup ,ked budu tykat ich POSLEDNE HODINY A MINUTY............
Ľudka
•
19. března 2013
Počas štyroch rokov maminkinho trápenia s rakovinou sme prišli do kontaktu s veľa doktormi, príjemnými aj nepríjemnými. Hneď na začiatku sme tak povediac "zrušili" ošetrujuceho onkológa, ktorý maminu nielenže poriadne neliečil, ale ju ani nikde na ďaľšie vyšetenia neodporúčal. Keby sa vtedy neprehlásila k inej onkologičke, nežila by s rakovinou ani pol roka... Tá ju postavila na nohy, vybavila jej vyšetenia v Bratislave, nasadila je účinnú liečbu, mala s ňou trpezlivosť a otvorene a s citom s ňou vždy o liečbe hovorila. Potom jej vybavila operáciu v Nitre, ktorá bola nad očakávania úspešná a podľa mňa vďaka tomu jej predĺžila aj život... Horšie to bolo v našej okresnej nemocnici a prístup niektorých sestier bol neznesiteľný. Boli dôležitejšie ako lekári a jednali s maminou ako s nejakou simulantkou... Našťastie ona bola dosť otvorená a nedala si skákať po hlave. Vždy sa vedela ohradiť. Občas sa stalo, keď mala službu dobrá sestra, že som mohla ostať na návšteve aj dlhšie, ale keď bola protivná sestra, tak ani o pol minúty dlhšie. Raz ma dokonca vyhodil z oddelania aj primár, ale bol dobrý čudák, lebo najprv mi povolil návštevu aj doobeda a keď som po hodine vyšla z izby, tak na mňa bliakal na celé oddelenie, že sa mu tam promenádujem bez návlekov, keď chystajú pacientom obed...
Na záver v Nitre sme mali veľké pochopenie od lekárov, ale to asi za to, že mamina bola už vo finálnom štádiu :-( mohli sme za ňou prísť hocikedy, byť s ňou ako dlho sme chceli a pár dní pred smrťou ju presunuli aj na inú izbu, kde sme s ňou mohli byť aj v noci. Najhoršie sa správali ako vždy niektoré sestry a sanitárka, ktorá jednala s pacientami arogantne. Sama som počula ako, babke 100kg ťažkej povedala, že načo zlieza z postele, keď nevie naspäť vyliezť a tá chudera mala ťažkú cukrovku a opuchnuté nohy, nakoniec som jej musela ja pomôcť vyložiť jej tie boľavé nohy na posteľ, aby si vôbec mohla ľahnúť. Ďaľšej pacientke, ktorá bola chudá na kosť a tekutiny príjmala len striekačkou, povedala sanitárka pri roznášaní obedov, že vy ste s jedlom už skončila... keby tá pani nezomierala, tak by ju asi za tie slová nakopala rovno do zadku. Mojej mamine bola tiež neochotná pomáhať na záchod, tak sa mamina na ňu sťažovala rovno doktorke a odvtedy mala pokoj. Sanitárka chodlia za ňou sama, či nepotrebuje niečo, dokonca jej každé ráno pomohla aj v sprche... A jedna sestrička v noci vynadala mamine, že čo toľko vyzváňa, že ona má sama na starosti dve oddelenia a že nestíha. A pritom mamina súrne potrebovala na WC, nemal ju kto odpojiť od infúzii a pomôcť je vstať. Nakoniec jej pomohla jedna pacientka a bolo z toho veľmi zle, že pacient pacientovi nesmie pomáhať, keby sa niečo stalo, že kto by niesol následky a pod. Vôbec si tie sestry neuvedomia, že ten pacient čo zvoní, môže mať ťažkosti, môže sa dusiť a pod. A namiesto rýchleho príchodu sestry pacientovi ešte vynadajú... To je celé naše zdravotníctvo a potom idú štrajkovať... veď kto by ich za takú odfláknutú prácu viacej platil?
petra
•
19. března 2013
Ludka tažko sa čitaju tiež aj Tvoje vety..ale najviac ma dostalo to čo si napisala na konci az mi zimomriavky prebehli po tele a zle mi zostalo..ako si napisala,ze ak by sa pacient dusil a zvonil by ani by nedošli sestričky za nim,mozno ked tak o par hodin.....v tom ma napadlo ktovie ako to bolo s mojou maminou....či to nebolo ako to tu pišeš...či to nebolo tak ako vždy sa mi aj ona sama stazovala..možno že zvonila,lebo sa jej pohoršilo dusila sa....pretoze ona mala vodu v plucach a ti chudaci debilni jej ani nedošli pomoct a potom ju len našli mrtvu a nam iba zavolali že zomrela...nech ich boh ak existuje chrani,lebo keby som si raz myslela alebo by som sa nejak dozvedela že to tak bolo..vystrielam asi celu nemocnicu...hajzli arogantni.......
Vladimír
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. března 2013
Dobrý den
Jmenuji se Vladimír,je mne 54 let.Maminka umřela zbytečně v bolestech jen proto,že celý zdravotní systém v české republice také umírá.Hledám prosím všechny syny,dcery ,kterým umřeli rodiče ,kterým nebylo dáno to ,o čem je a má být poslání doktorů a zdravotních sester.Zvu všechny na společné setkání ,všechny co mají k tomuto problému co říci.Jsme společenství lidí,kteří si přiznali bezmocnost nad utrpením svých bližních ,přátel.
petra
•
5. března 2013
Vladimir,je to krasna myšlienka treba bojovat za našich milovanych aj po ich smrti..viem ako to myslite...my ich milujeme a ti čo ich nepoznali ,lekari,a iny zdravotny personal,len preto,že k nim neprechovavali ziadne city,proste sa ich to netykalo sa k nim spravali bezohladne a kruto,napriek tomu,že to boli ich posledne dni ,hodiny minuty života....našich jedinych a milovanych ....nenavidim zdravotnictvo,pretoze su vyštudovany ku krutosti a chladu..viem,ze to maju kazdy den to iste stereotipne,jeden pride rano,zomrie poobede..dalsi pride poobede zomrie večer..a im sa to tam strieda ako na pase..jeden mrtvy za druhym,ale to im nedava pravo byt ku nim chladny ti ludia maju pravo na dobre ludske zaobchadzanie s nimi..ak su toto neni zdravotnici schopni nech idu robit do pohrebneho ustavu alebo do koncentrakov....ti čo su toho schopni a je ich veru malo...tych obdivujem za ich pomoc druhym v ich tazkych chvilach....ale zial vacsina,je ina....a to ma štve..moja mamina si vytrpela tazke chvile pritom ako zomierala,ked som za nou raz prišla na navstevu,bola chudatko dezorientovana,zmatena...lnevedela sa ani napit vody...ked som videla ako jej sestrička pcha do ust kelinok s vodou a pritom jej udierala s nim do pier az začali mamine krvacat,lebo bola na tom,tak ze strašne krvacala,uz len pri malom udreti,alebo poskriabani..a ta sestrička jej pchala umely kelinok s nejakym vytaminovym napojom do ust rychlo,lebo sa ponahlala,bolo jej jedno,ze moja maminka je smadna,trpi a zomiera a chce aspon trosku tekutin,.....mozno poslednych v jej zivote..tej sestričke bezcitnej to bolo jedno,povedala som jej nech to necha tak,ze ja mamine dam sama pit,....moja mamina potom koli tomuto zaobchadzaniu s nou krvacala z pier cely cas ,co bola v nemocnici co bolo skoro tri tyzdne....mala na perach skarede chrasty,ktore sa jej nehojili ....dalej ked som videla ako ju personal dviha,ked si chcela sadnut,chytili ju za rameno ako keby si ani neuvedomovali ako ju to musi boliet,..mamina plakala az od bolesti,ale oni len rychlo ju chytilia potiahli akokeby to ani človek nebol....a potom mamina stale plakala ako ju bolia ramena,lebo ju za ne strasne silno tahaju....dalej...mamina sa stazovala,ze močovy kateter ktory jej dali,jej vadi,ze moze sama chodit na wc,nech jej ho vyberu,lebo uz citi ze ma koli tomu nejaky zapal,strasne ju to bolelo,lenze oni povedali,ze jej to napriek tomu nechaju ...mamina pritom mohla sama chodit na wc,ale nedovolili jej a potom nakoniec dostala velmi silny zapal močoveho mechura,kedze nemohla uzivat ziadne antibiotika,zrejme na nasledky zapalu aj zomrela....citim,ze to bolo koli tomu.....uz asi 5 dni pred tym ako zomrela,jej kateter dali von,a ona chodila na wc,lenze zase ked jej bolo treba ist potrebovala pomoc,napriek tomu,ze mala zvonček pri posteli,jej nikto neprisiel na wc pomoct aj 2 hodiny ju nechali zvonit,ked som tam nebola,tak sa mamina aj odpojila od infuzii aby mohla ist na wc,a este jen za to aj vynadali,ze ako si dovoluje sa odpajat od
petra
•
5. března 2013
od infuzii...pritom uz jej davno dotiekli,tak som v tom nevidela problem,a moja mamina mala zdravotny kurz,vedela ako zaobchadzat s infuziami atd..nemali pravo ju nechat cakat ked zvoni,a potrebuje ist na toaletu,mala bolesti kolu zapalu ,ktory jej sposobili a este jej nepomahali ani na wc....proste je to banda krutych chladnych ludi..ktori ked nevedia zaobchadzat s ludmi ako s LUDMI a nie ako s nejakymi handrami..nech svoju profesiu radsej nevykonavaju,nech idu robit na bitunok alebo alebo niekam kde sa netreba spravat s citom,pretoze ludia,ktori su v nemocnici,su tam prave preto,lebo potrebuju pomoc aj lekarsku ale hlavne Ludsku,sucitnu..pretoze neni nič dolezitejsie aby sa citili dobre,aby mali chut bojovat s chorobami...nie aby tam trpeli ..a nakoniec zomreli v utrpeni....bez lasky a sucitu.........
Jitka
•
6. března 2013
Ahoj ,už nějaký čas navštevuji tyto stránky...moje maminka zemřela tři dny před vánoci na infarkt,ale obvodní lékařka jí "léčila"na zánět jicnu.Je vážně strašné a tragické,komu musíme svěřit to nejcennější co máme!Stále nemůžu uvěřit co se stalo,tak asi všichni co tato tragédie potkala.Hrozná bezmocnost.Přála bych si,aby axistoval posmrtny život,avšak jsem skeptik:-/.Všem přeji sílu jít dopředu.
Misha
•
6. března 2013
Pane Vladimíre,já nemám dojem,že by lékaři zanedbali něco v léčbě nemoci mé maminky,alespoň doufám,že tomu tak bylo.Maminku nejdříve léčili 3 měsíce s bolestmi zad,než se na rentgenu a potom později na MR zjistilo,že se jedná o rakovinu.Jenom mě moc mrzí,ne,nemrzí,ale vyloženě sere přístup některých lékařů k nemocným.Tenkrát na maminčinu otázku ohledně jejího zdravotního stavu mohla ona"lékařka" odpovědět cokoliv,cokoliv jiného,bylo tolik možností a ona ji jedinou hnusnou ,odpornou,bezcitnou větou-"Vy už si sama ani nezavážete boty" vzala všechno,vzala naději,vzala život.I když by mamka určitě s diagnosou,kterou měla zemřela,tenkrát ztratila všechnu sílu i chuť bojovat,tenkrát to definitivně vzdala.I dnes,po dvou letech mě pomyšlení na to,co mamka prožívat k uzoufání bolí a nikomu nic zlého nepřeji,ale této "lékařce"přeji ty nejhorší muka na světě
Lenka
•
14. dubna 2013
Dobrý den ,já teď prožívám hrozná trápení ,maminka nám umírá a já se stím nedokážu smířit.Jen brečím,je mě jí hrozně líto,chtěla bych ji pomoct ale nevím jak.Maminka začla mít v loni bolesti zad a nikdo ji nikam neposlal až letos v lednu ji vezli do ústí na magnetickou rezonanci kde ji tjistili nádor na páteři a k tomu se ji bortí páteř,tak maminka od ledna jenom leží zádech a trpí děsnými bolestmi,je doma stará se o ni tatínek se sestrou,ale je to hrozný.Její doktor se na ní nebyl ani jednou podívat,mohla bych o tom ještě dlouho psát ale je mě z našeho zdravotnictví špatně.
2104 lidé vyjádřili účast.