Podpůrná opatření a opatrovnictví dospělých

Občanský zákoník upravuje v § 38 a násl. tzv. podpůrná opatření, opatrovnictví a omezení svéprávnosti při narušení schopnosti zletilého člověka právně jednat. Mezi podpůrná opatření patří předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování a zastoupení členem domácnosti.

Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující podpůrná opatření. Svéprávnost pak může soud omezit pouze v rozsahu, v jakém člověk není schopen právně jednat, a člověk s omezenou svéprávností je nadále způsobilý právně jednat v rozsahu, v němž jeho svéprávnost nebyla omezena. Stejně tak rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života.

Předběžné prohlášení

Předběžné prohlášení slouží lidem, kteří v budoucnu očekávají vlastní nezpůsobilost právně jednat (například v případě nevyléčitelného onemocnění, u něhož lze očekávat postupné zhoršování zdravotního stavu). Mohou tak ovlivnit, kým nebo jakým způsobem budou spravovány jejich záležitosti. V předběžném prohlášení může člověk také vyjádřit přání, kdo by se měl stát jeho opatrovníkem v případě omezení svéprávnosti. Předběžné prohlášení může být sepsáno ve formě veřejné listiny (notářským zápisem) nebo ve formě soukromé listiny opatřené datem a podpisy dvou svědků. Od předběžného prohlášení je třeba odlišit tzv. dříve vyslovené přání, sloužící pro případ, kdy člověk není kvůli svému zdravotnímu stavu schopen udělit souhlas nebo nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb.

Nápomoc při rozhodování

Umožňuje pomoc při rozhodování i bez omezení svéprávnosti. Smlouvu o nápomoci schvaluje soud, smlouva určuje podpůrce, tedy osobu nebo osoby, které budou podporovanému při rozhodování nápomocné. Podpůrce je přítomen při jednáních, zjišťuje potřebné údaje a je podporované osobě nápomocen radami. Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného ani se bezdůvodně obohatit.

Zastoupení členem domácnosti

Pokud duševní porucha brání člověku samostatně jednat, je možné, aby jej zastoupil příbuzný nebo jiná blízká osoba, která žije s nemocným ve společné domácnosti minimálně 3 roky. Zastoupení schvaluje soud, který musí zjistit vůli zastoupeného, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí. Zastoupení členem domácnosti se vztahuje na hospodaření s příjmy zastupovaného v rozsahu potřebném pro obstarávání běžných záležitostí. Zástupce není oprávněn k rozhodování o zásahu do duševní nebo tělesné integrity zastupovaného člověka.

Opatrovnictví

Opatrovnictví je jednou z forem zastoupení, kdy je soudem opatrovanci (tj. tomu, kdo je zastupován) jmenován opatrovník, který hájí jeho zájmy. Opatrovník může být určen jak pro obecné zastupování (tzv. hmotněprávní opatrovník), tak i pro jedno konkrétní řízení (procesní opatrovník). O ustanovení opatrovníka rozhoduje pouze soud. Pokud posuzovaná osoba sepsala předběžné prohlášení, kde vyjádřila přání, kdo má být jejím opatrovníkem, soud k prohlášení přihlíží. Při jmenování opatrovníka soud sleduje nejlepší zájmy opatrovance. Opatrovníkem nemusí být pouze osoba blízká, existuje také institut veřejného opatrovníka.

Veřejný opatrovník

Veřejným opatrovníkem jmenuje soud obec, kde má opatrovanec bydliště nebo organizaci, kterou obec k veřejnému opatrovnictví zřídila. V malých obcích dělá veřejného opatrovníka starosta, ve větších městech nejčastěji sociální pracovníci městského úřadu. Veřejným opatrovníkem je tedy formálně obec, ale povinnosti vykonává její konkrétní zaměstnanec.

Na činnost opatrovníka dohlíží soud, který ho ustanovil. Soud také vyřizuje podněty a upozornění (od kohokoli), které se týkají zájmu opatrovaného a činí vhodná opatření.

Rovněž je možné ustanovit opatrovnickou radu. Jde o orgán, který hájí zájmy opatrovance, aktivně spolupracuje s opatrovníkem a zajišťuje, že jsou práva, přání a vůle opatrovance naplňována. Podílí se na dohledu nad činností opatrovníka. Členem opatrovnické rady se může stát jen osoba, která o opatrovance prokáže dlouhodobý a vážný zájem a jejíž zájem neodporuje zájmu opatrovance. Rada musí mít nejméně 3 členy. O její ustanovení může požádat opatrovanec nebo osoba opatrovanci blízká. Tato žádost se doručuje opatrovníkovi, ale je vhodné ji zaslat v kopii i opatrovnickému soudu, aby případně mohl monitorovat proces vzniku rady. Proces vzniku, fungování a pravomoci opatrovnické rady upravuje občanský zákoník.

Omezení svéprávnosti

Řízení o omezení svéprávnosti může soud zahájit na návrh nebo i bez návrhu na základě podnětu. Návrh soudu může zaslat například některá z blízkých osob, navrhovatelem ale může být také poskytovatel zdravotních či sociálních služeb. Namísto návrhu je možné soudu zaslat pouze podnět k zahájení řízení. Soud pak může zvážit, zda má na základě podnětu dostatek informací pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Rozdíl mezi návrhem a podnětem spočívá v tom, že navrhovatel se stává účastníkem řízení, avšak osoba, která podává podnět, účastníkem řízení není. 

Návrh či podnět se zasílá okresnímu soudu dle bydliště posuzované osoby. Bydlištěm přitom rozumíme místo aktuálního pobytu posuzované osoby – to může být místo, kde posuzovaný aktuálně bydlí, nebo to může být místo, kde se nachází zdravotnické zařízení nebo zařízení sociálních služeb, kde se posuzovaný aktuálně nachází. K podání návrhu soudu je třeba přiložit lékařskou zprávu, ve které je zhodnocen zdravotní stav posuzované osoby. Není-li lékařská zpráva součástí návrhu, soud vyzve navrhovatele, aby zprávu doložil. Pokud ji soudu nedoloží, soud řízení zastaví.

V následném řízení soud musí vyslechnout nebo alespoň zhlédnout posuzovaného – to lze i doma, během hospitalizace nebo v zařízení sociálních služeb. V případě, že posuzovaný sám požádá, aby byl vyslechnut, soud ho vyslechne.

Soud v řízení nechává také zpracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie nebo psychologie a musí individuálně posoudit hrozící újmu a možnost méně omezujících opatření. Na návrh znalce může soud nařídit, aby posuzovaný byl po dobu nejvýše 4 týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu a nelze-li toho dosáhnout jinak. Pokud má soud za to, že vzhledem k zájmům posuzovaného postačuje mírnější opatření, může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti namísto omezení svéprávnosti rozhodnout o schválení smlouvy o nápomoci nebo schválení zastoupení členem domácnosti.

V řízení o omezení svéprávnosti se rozhoduje rozsudkem. Tento rozsudek by měl jasně vymezit rozsah omezení svéprávnosti. K tomuto účelu se nejčastěji používá negativního výčtu, tj. vyjmenovává se právní jednání, ke kterému není člověk způsobilý.

Nejpozději po 5 letech soud musí svéprávnost opatrovance opět přezkoumat. Pokud nezahájí včas řízení nebo ho neukončí během jednoho roku, je svéprávnost navrácena.

Kromě toho lze kdykoli:

• Navrhnout navrácení svéprávnosti při výrazném zlepšení zdravotního stavu, fungování člověka nebo když už nehrozí riziko újmy.
• Navrhnout místo omezení svéprávnosti některé z mírnějších podpůrných opatření (nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti, opatrovnictví bez omezení svéprávnosti).
• Navrhnout změnu rozsahu omezení svéprávnosti, pokud dojde k zásadní změně zdravotního stavu (zlepšení či zhoršení). Lze např. zvýšit/snížit finanční limit, s nímž je opatrovanec oprávněn samostatně nakládat apod.

Podat návrh na zrušení nebo úpravu omezení svéprávnosti může kdykoliv i sám člověk s omezenou svéprávností.

Smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká a dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází opatrovnictví automaticky na obec, kde opatrovanec bydlí. Soud poté zahájí řízení a rozhodne o novém opatrovníkovi.

Opatrovnictví zaniká smrtí opatrovance, nebo navrácením svéprávnosti.

Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti

Soud může jmenovat opatrovníka mimo jiné také tomu, koho neomezil ve svéprávnosti, ale jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Nevztahuje se jen na duševní poruchy, ale na nepříznivý zdravotní stav obecně. Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti je vhodné pro osoby, kterým nehrozí újma vlastním aktivním právním jednáním, ale jsou ohroženy tím, že by nejednaly, například by si nepožádaly o důchod nebo neřešily dluhy. Pro činnost opatrovníka platí stejná pravidla jako u opatrovnictví s omezením svéprávnosti.