Plánování péče
Domácí péče může být fyzicky i psychicky vyčerpávající, nemocní i pečující se mohou přiblížit k hranici svých sil. Pokud to situace jen trochu dovoluje, je dobré péči naplánovat, připravit se na ni a v rámci možností rozvrhnout síly, rozdělit péči mezi více lidí a využít dostupných služeb.
Velká časová i finanční náročnost péče často bývají hlavním zdrojem obav blízkých, kteří péči o nemocného doma zvažuji. Při plánování péče o nevyléčitelně nemocného člověka je nicméně třeba vzít v úvahu její předpokládanou délku. Často se jedná o péči intenzivní, ale krátkodobou. Pokud lze odhadnout prognózu vývoje onemocnění, může její znalost pomoci v plánování péče, ale i společného času, který blízkým s nemocným zbývá. V tomto ohledu je proto dobré probrat s ošetřujícími lékaři, jaký je očekávatelný vývoj onemocnění a jaká je alespoň přibližná prognóza života nemocného (více k tomuto tématu viz kapitola Komunikace se zdravotníky).
Společná domluva a koordinace péče
Rozhodnutí starat se o nemocného doma nutně neznamená, že všechny povinnosti a úkoly budou ležet jen na jednom člověku. Naopak — aby byla péče o těžce nemocného v domácím prostředí dlouhodobě zvládnutelná, je ideální, pokud se na ní podílí více lidí, a to jak nejbližší rodina, tak i jiné blízké osoby nebo profesionální služby.
Čas od času je dobré svolat „rodinnou radu”, tedy nejbližší osoby nemocného, za účelem rozvržení péče a návštěv a rozdělení úkolů, které je třeba vyřídit. Takové schůzky mají velký význam pro všechny zúčastněné, neboť poskytují příležitost vyjádřit obavy, sdílet zkušenosti i přinášet nové nápady, jak zlepšit péči, jaké nové pomůcky či služby mohou péči usnadnit a život nemocného zpříjemnit. Je dobré mluvit o nových podnětech a hledat společně ta nejlepší řešení. V neposlední řadě poskytují podobná setkání i prostor ke vzájemné podpoře.
Finanční podpora a čas na péči
Základní sociální dávku poskytující finanční podporu v péči představuje příspěvek na péči, který pobírá přímo osoba, která péči potřebuje. Dlouhodobě nemocným, kterým v důsledku nemoci poklesnou pracovní schopnosti, může vzniknout nárok na invalidní důchod. Je-li finanční situace rodiny finančně nepříznivá, může mít rovněž nárok na některé z dávek státní sociální podpory, jako je příspěvek na bydlení nebo přídavek na dítě, případně na dávky pomoci v hmotné nouzi.
V pečující rodině je nezřídka potřeba, aby u nemocného mohl stále někdo být. Za účelem péče je možné čerpat ošetřovné či dlouhodobé ošetřovné. Rovněž se lze domluvit se zaměstnavatelem na zkrácení pracovní doby, poskytnutí neplaceného (u některých zaměstnavatelů i placeného) volna či zkrácení pracovního úvazku. Při splnění zákonných podmínek při péči o člověka, který pobírá příspěvek na péči, je též možné být jako pečující v evidenci úřadu práce, kdy za pečujícího stát hradí povinné zdravotní pojištění a doba péče je považována za náhradní dobu pojištění pro důchodové účely.
Na finanční i materiální podporu lidí s vážným onemocněním a jejich blízkých se zaměřuje i činnost některých nadací a nadačních fondů.
Uzpůsobení prostoru
Uzpůsobení prostoru se vždy odvíjí od individuálních potřeb nemocného, ale i od možností prostoru, ve kterém nemocný žije.
V ideálním případě by měl být pokoj nemocného zařízený lůžkem (nejlépe polohovacím), které bude dobře přístupné ze tří stran – přístupnost velmi usnadňuje péči a manipulaci s nemocným. Pokud je nemocný schopen přemístit se z lůžka, lze místnost vybavit i pohodlným křeslem, v němž může nemocný trávit čas během dne. Koupelnu a toaletu lze vybavit madly, případně sprchovou sedačkou nebo lze pro potřebu nemocného pořídit či zapůjčit WC křeslo a další kompenzační pomůcky.
Zajištění zdravotní a jiné péče
Při péči v domácím prostředí je obvykle třeba věnovat pozornost zajištění odpovídající zdravotní péče i případné další podpory v péči prostřednictvím terénních sociálních služeb.
Prvním krokem bývá zpravidla kontakt s praktickým, případně jiným ošetřujícím lékařem, s nímž je vhodné probrat cíle péče. Rovněž bývá užitečné informovat se o dostupných zdravotních a sociálních službách v blízkém okolí. Kontakty na příslušné služby obvykle mívají obecní či městské úřady, případně se lze obrátit na některou z organizací či poraden zaměřených na péči o vážně nemocné nebo seniory.
Pomocníkem při orientaci v dostupných službách a při plánování zajištění péče může být Rozcestník služeb a možností péče nebo Rozcestník dlouhodobé péče o blízkého s onemocněním demence.
Rozcestník služeb a možností péče z Poradny umirani.cz
Rozcestník služeb a možností dlouhodobé péče o blízkého s onemocněním demence
Praktické návody a kurzy pro pečující
V péči o nemocného člověka v domácím prostředí mohou pomoci i praktické návody pro pečující, připravené Cestou domů. Videonávody a korespondující letáky ukazují nejběžnější úkony v každodenní péči o stárnoucího, těžce nemocného či umírajícího člověka v domácím prostředí. Materiály nabízejí praktické informace a rady k přípravě domácího prostředí na péči o slábnoucího člověka, ke každodennímu zajištění základních potřeb a tělesných funkcí nemocného i tipy pro manipulaci s člověkem upoutaným na lůžko. Součástí instruktážních materiálů je i ukázka různých kompenzačních pomůcek, které jsou pro takovou péči vhodné.
Některé organizace pro podporu pečujících nebo organizace poskytující sociální služby rovněž nabízejí praktické kurzy pro pečující, které mohou být důležitým zdrojem informací a podpory v péči. Některé služby nabízejí i možnost instruktážní návštěvy k péči přímo v domácím prostředí nemocného. Termíny praktických kurzů pro pečující, pořádaných Cestou domů, lze nalézt v kalendáři akcí vzdělávacího centra Cesty domů.
Potřeby pečujících
Pečující se často ocitají na hranici svých psychických a fyzických možností. Aby mohli poskytovat nemocnému péči, kterou potřebuje, je důležité nezapomínat i na své vlastní potřeby a zdroje.
Pokud je to alespoň trochu možné, je důležité pokusit se v roli pečujícího zachovat si alespoň zčásti nějakou aktivitu, která daného člověka těší a poskytne tolik potřebný prostor pro odreagování, odpočinek a načerpání sil. Stejně tak je důležité, aby pečujícím zůstal alespoň nějaký prostor pro udržení svých sociálních vazeb a kontaktů – zejména dlouhodobá péče představuje v tomto ohledu silný faktor, který přispívá k sociální izolaci pečujícího, a o to těžší pak bývá vyrovnat se se situací, kdy potřeba péče skončí a nastane znovu čas fungovat ve svém běžném životě.
Důležitou formu podpory a pomoci v péči mohou pro pečující představovat svépomocné skupiny pro pečující. Hlavním cílem svépomocných skupin je především zmírnění pocitu odcizení a izolace pečujících a vytvoření prostoru pro sdílení zkušeností, uvolnění nahromaděných emocí v podpůrné a chápající atmosféře a výměnu informací. Svépomocné skupiny bývají velmi často zaštítěny některou z organizací nebo služeb, které se péči o vážně nemocné nebo o seniory věnují, a do skupin jsou často zapojeni i odborníci jako jejich vedoucí, lektoři nebo konzultanti. Řada svépomocných skupin rovněž funguje online v rámci sociálních sítí a představují v tomto ohledu vítanou možnost zapojení pro pečující, kteří nemají možnost účastnit se osobních setkání.
Psychickou podporu i poradenství týkající se péče nabízejí infolinky některých organizací zaměřených na podporu nemocných a jejich blízkých. V případě potřeby mohou pečující i sami nemocní využít služeb některé z linek důvěry nebo krizových center či vyhledat psychologickou nebo psychoterapeutickou podporu.
Pokračujte ve čtení
V domácí péči přebírají roli ošetřovatelů blízcí nemocného, kteří tak potřebují zvládat základní ošetřovatelské dovednosti. Péče o nemocného přitom zahrnuje nejen jeho fyzické, ale také psychické, sociální a spirituální potřeby.
Domácí péči usnadňují nejen zdravotníci a ošetřovatelé, ale také sociální služby – především terénní pečovatelské a odlehčovací služby nebo služby osobní asistence a systémy tísňové péče. Síly nemocných i pečujících pak mohou šetřit kompenzační pomůcky, které přispívají i k pocitu klidu a bezpečí.
Někdy není péče o nemocného v domácím prostředí možná nebo si ji nemocný nepřeje. V takovém případě je možné využít péči v lůžkovém zařízení nebo v některé z pobytových služeb.
Čas umírání může být pro příbuzné a přátele umírajícího člověka dobou krize, strachu a nejistoty, ale i časem velmi důležitým. Na smrt jako takovou se asi připravit nelze, ale může pomoci, pokud mají blízcí umírajícího představu, co lze v závěru života nemocného očekávat a co může jejich blízký prožívat.
Pokud si nemocný přeje zemřít doma, může být okamžik úmrtí i povinnosti, které jsou s úmrtím mimo zdravotnické zařízení spojeny, zdrojem obav nebo stresu. Situaci může ulehčit, pokud mají pečující informace, co lze v závěru života nemocného očekávat a jaké nezbytné kroky je třeba po úmrtí udělat.