Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

romana
4. června 2013
ahoj petr, dakujem ti pekne za odpoved. presne si opisal moje pocity, ja som pre maminu chcela vzdy len to najlepsie, aj ked som chodila do prace, po nociach som nespala, sedela pri nej, rozpravali sme sa, nechala som sa vypisat na mesiac na PN,aby som mohla byt s nou aj cez den, lebo som vela veci nestihala. s otcom sme sa o nu starali so vsetkou laskou, tak velmi sme sa snazili.aj mamina, chudatko moje, na to ,ake trapenie jej sposobovala ta hnusna choroba, bola velmi silna. bojovala do poslednej chvile. casto mi pred tym,ako zomrela, vravela,ze sa boji ze to uz nevydrzi. a stalo sa. jej srdiecko vypovedalo. a tak som verila, ze to zvladneme. uz aj tato mal predtym pochybnosti, ci s nami este mamina bude dlho,a ja som ho presviedcala, ze ju dame dohromady.ale smrt sa neda presvedcit. jednoducho pride, a nezaujima sa, ze ti berie najmilovanejsieho,najdolezitejsieho cloveka z tvojho zivota.nezaujima ju, ze mama chcela tak velmi zit, vydrzala tolko bolesti a trapenia, dufajuc,ze raz bude lepsie. tak velmi sa hnevam.ani neviem na koho,asi na vsetkych a na vsetko. dnes som jej nasla telefon, svietila tam poznamka.ona si este predtym dala pripomienku, na dnesny den s textom DUFAM, ZE UZ SOM V POHODE. boze tak som sa zosypala. plakala som,kricala, ako male dieta. ja ju tak velmi chcem naspat.zdravu. plnu sily, dobrej nalady,aka bola vzdy. ona bola moje slnko, moja opora, moje vsetko. a teraz som tu sama, s ocinom, a s bratom, ktori ma potrebuju.a ja potrebujem mamu. peto,aj tebe miska, aj vsetkym vam prajem, aby ste to zvladli, aby nam vase maminky posielali silu a nadej z neba, a strazili si vas, ja tomu verim, niekto mozno nie,ale mne ostava uz len verit tomu.

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?