Radka
7. září 2015
•
Truchlení
Odešla mi maminka
Je to deset dní, kdy nás po velmi krátké nemoci opustila naše maminka. Stále nemohu uvěřit, že je to navždy. Byla skvělý člověk, nemoc na ní zaútočila velice rychle a nečekaně. Jsem vděčná, že jsme s ní mohli být až do konce, stejně jako ona s námi byla celý život. A alespoň trochu jí mohli vrátit vše co pro nás ona dělala. Moc mi chybí.
petra
2. března 2013
tak velmi by som sa chcela rozpravat s maminou,minuly rok o tomto čase probližne som jej oznamila,ze čakam svoje prve miminko,ona sa strasne tešila so mnou...bolo to jej prve vnučatko,..planovali sme vsetko spolu co mu kupime ako mu zariadime izbu,ake meno mu dam....vtedy som si este myslela,ze je zdrava,ze nič take zle by sa stat nemohlo,ze prave ked budem ja čakat dieta,tak mi zomrie mamina....to ma ani nenapadlo....je mi tak smutno,stale nad nou rozmyslam,,..čitam si o smrti ako prebieha na internete..a ubija ma ten pocit,ze mamina odchadzala z tohto sveta sama...bezomna,bez niekoho blizkeho,kto by ju drzal za ruku a hovoril jej ako ju lubi a ze nech tam na nas počka........ako jej len muselo byt,čo preživala,mala strach alebo sa jej odchadzalo lahko,ulavilo sa jej,alebo naopak,mala velky strach čo ju tam na druhej strane čaka..je to neuveritelne nikdy som nad smrtou tak živo neuvažovala..az teraz,ked mi ona zomrela,nedokazem pochopit kde je...že už sa nevrati..strašne to boli....prečo musela zomriet akurat v ten jediny den,ked som za nou nebola v nemocnici,preco tie dni predtym vypadala ze sa uz uzdravuje a bude vsetko v poriadku..a v den ,ked nepridem ona mi zomrie len tak bez rozlučky....bojim sa,ze ked zomierala trpela,dusila sa,alebo plakala a chcela ma vidiet....pretoze ja by som ju chcela,mat v takej chvily pri sebe..myslim,ze aj ona mna..so mnou by sa menej bala...tak ju lubim...nikdy nezabudnem na jej lasku,,,na jej nadherny mily pohlad na jej krasne slova,na jej dobre srdce..take uz nenajdem na tejto zemi....
In reply to tak velmi by som sa chcela by Anonym (neověřeno)
Ľudka
3. března 2013
Peťka, napísala si to tak krásne od srdiečka, až ma to rozplakalo... Máme podobné pocity a zmýšľanie, ja si tiež vyhľadávam na nete rôzne články o umieraní a smrti, predstavujem si aké to asi je, či to bolí, ako sa človek na to pripravuje a aké ma pocity,,, Mrzí ma, že som si to nečítala skôr, ešte keď maminka žila, nejako som si neuvedomovala čo sa deje, nenapadlo ma, že takto prichádza smrť a dnes mám oveľa viac vedomostí o umieraní a na základe toho by som určite inak zmýšľala a konala,,, Premýšľam ako sa pri tom maminka cítila, či sa nebála, či vôbec o sebe vedela, či sa necítila opustená a pod. Myslím na ňu ráno, večer, počas jedla, v robote, vonku, stále... Nechce sa mi veriť, že už je to tak dlhá doba. Tiež si predstavujem čo bolo takto pred rokom, ako sa tešila na jar, ako budeme chodiť s mojim Jakubkom zase viac von, opekať, na ihrisko atď. Mala veľmi rada jar, slniečko, kvety, a s prichádzajúcou jarou vo mne narastá smútok a depresívne nálady, zrazu nenávidim slnečné dni, nechce sa mi chodiť von a nepáči sa mi ako stále pribúda teplejších a dlhších dní... No zároveň s maminkinou radosťou pribúdali pred rokom aj jej ťažkosti - sťažovala sa mi, že nevládze chodiť, že sa rýchlo unaví a zadýcha, že ju stále viac a viac bolí brucho a nechutí jej jesť... u nás sotva zjedla detskú porciu pečeného kuracieho stehna a mňa vtedy ani vo sne nenapadlo, že takto pomaličky prichádzali tie príznaky blížiacej sa smrti... Napriek tomu jej úsmev nezchádzal z tváre a strávili sme spolu peknú ale žiaľ poslednú jar. Ľudia ju mali radi, vždy bola veselá, príjemná, srdečná, a pripadá mi to nespravodlivé, že Boh berie takýchto ľudí k sebe. Keď ich neberie podľa veku, tak prečo aspoň nie podľa toho kto sa tu na zemi ako správa... závidim všetkým kto má ešte mamu, zazerám na starých nemožných ľudí, ktorí sa chamtajú v Kauflande kto si uloví krajšie ovocie, kto bude prví pri pokladni a ja nechápem kam sa tí všetci tak ponáhľajú, o čo tým ľuďom vôbec ide... kde sú všetky tie prirodzené hodnoty života??? Závidim ešte aj môjmu manželovi, že má mamu. Keď vidím aká je protivná, tak by som ju najradšej zniesla zo sveta. Viem, že by som tak hovoriť nemala, ale kde je tá spravodlivosť??? Svokra je nevrlá, pesimistická, mrzutá, nikam nechodí, nikoho nemá rada, stále sa háda so susedami a pod. Teda nikomu neprajem smrť, ale nechápem prečo odchádzajú zo sveta ľudia, ktorí milujú život a zostávajú tí horší...?! Trápia sa tu ľudia, ktorí majú dávno po 80-ke a odchádzajú tí, ktorí žili plnohodnotný život...
Je mi z takých myšlienok na nič!
Nedávno sa mi stalo, keď som si pustila maminkinu obľúbenú pesníčku, že z vonku niekto zakričal moje meno - dosť zrozumiteľne a hlas presne taký ako moja maminka. Hneď som sa pozrela von oknom, no nikoho som tam nevidela... v tej chvíli som si tak želala, aby tam stála moja usmiatá maminka, no ja som si to vysvetlila tak, že to na mňa zakričala maminka z nebíčka...
Je mi z takých myšlienok na nič!
Nedávno sa mi stalo, keď som si pustila maminkinu obľúbenú pesníčku, že z vonku niekto zakričal moje meno - dosť zrozumiteľne a hlas presne taký ako moja maminka. Hneď som sa pozrela von oknom, no nikoho som tam nevidela... v tej chvíli som si tak želala, aby tam stála moja usmiatá maminka, no ja som si to vysvetlila tak, že to na mňa zakričala maminka z nebíčka...
In reply to tak velmi by som sa chcela by Anonym (neověřeno)
Ľudka
3. března 2013
a možno mi len zo všetkého preskakuje, no na sto percent som počula volanie môjho mena. Hneď v ten deň som išla za maminkou na cintorín a zapálila jej sviečky, aby vedela, že na ňu stále myslím. Snáď existuje nejaká napriridzená sila, niečo medzi nebom a zemou, taký ten druhý svet kde sa všetci raz stretneme.
Za chvíľu bude mať syn narodeniny a keď vidím tie fotky z oslavy sped roka, tak by ma vtedy ani nenapadlo, že sa fotíme naposledy, že za pár týždňov sa pominie. Všetko si teraz premietam čo bolo pred rokom, lebo to bolo posledné obdobie, ktoré som s ňou prežila. Myslela som, že som z najhoršieho vonku, ale vracia sa to všetko ako bumerang. Čas plynie a ja si strašne prajem, aby sa zastavil, mám strach že pomaly budem na ňu zabúdať, že si za chvíľu nebudem vedieť maminku ani predstaviť. Nechcem aby čas išiel tak rýchlo, nechcem jar, nechcem slnko ani spomienky na ňu, chcem ju živú teraz a hneď, chcem jej zavolať, navštívíť ju, pobozkať... ako sa s tým vysporiadať??
Maminka, ja viem, že si to na mňa volala ty, počula som ťa, tá pesníčka bola venovaná len a len tebe... chýbaš mi stále...
Peťka, nechceš ma nájsť na facebooku???
Za chvíľu bude mať syn narodeniny a keď vidím tie fotky z oslavy sped roka, tak by ma vtedy ani nenapadlo, že sa fotíme naposledy, že za pár týždňov sa pominie. Všetko si teraz premietam čo bolo pred rokom, lebo to bolo posledné obdobie, ktoré som s ňou prežila. Myslela som, že som z najhoršieho vonku, ale vracia sa to všetko ako bumerang. Čas plynie a ja si strašne prajem, aby sa zastavil, mám strach že pomaly budem na ňu zabúdať, že si za chvíľu nebudem vedieť maminku ani predstaviť. Nechcem aby čas išiel tak rýchlo, nechcem jar, nechcem slnko ani spomienky na ňu, chcem ju živú teraz a hneď, chcem jej zavolať, navštívíť ju, pobozkať... ako sa s tým vysporiadať??
Maminka, ja viem, že si to na mňa volala ty, počula som ťa, tá pesníčka bola venovaná len a len tebe... chýbaš mi stále...
Peťka, nechceš ma nájsť na facebooku???
In reply to a možno mi len zo všetkého by Anonym (neověřeno)
petra
3. března 2013
Ahoj Ludka rada popisem s Tebou trebars na facebooku..napis mi na mail pupipupi@azet.sk.....tvoju facebookovu stranku....teda meno....pridam si Ta medzi priatelov....ja na facebooku o mamine nič uz nepisem sem tam si tam dam nejaku fotku mojej maminy,alebo toho,čo mi ju pripomina..inac ma vsetci poznaju ako veselu osobu,nikto by si podla mna ani nepomyslel,ze vnutorne tak trpim....Ludka to čo si napisala,tiež tak preživam,tiež spominam na chvile z minulej jary,ked prišla za mnou a dala mi pusu na bruško svojmu jedinemu vnučatku,to bol jej jediny bozk pre mojho syna...nikdy na to nezabudnem......myslela som ,ze je zdrava,ze mu da este tisic pusiniek,ked sa maly narodi,chcela som ju pri porode,chcela som ,aby videla ona ako prva maleho..miesto toho ho nevidela nikdy ,len na ultrazvukovych fotkach..to boli najviac....
In reply to a možno mi len zo všetkého by Anonym (neověřeno)
Simona
5. března 2013
Mně maminka odešla na jednotce intenzívní péče nyní, 28.2. Chtěly jsme spolu v únoru oslavit odloženě mé 40. narozeniny a už jsme to jaksi nestihly. Je mně strašně a úplně stejně, jak to tady popisujete. Kouknu na mé dvě malé děti (chlapeček 2,5 roku a holčička - jmenuje se po mé zemřelé mamince, má 1,5 let) a příjde mně to strašně nespravedlivé, že si jich neužila. Taky na netu pátrám o tom, jak se ji asi umíralo. Jestli to tušila. Taky se už půl roku chovala a marodila jak to tady popisujete. Vše bylo naprosto stejné.......jen jsem si neuvědomovala, že už vlastně odchází.....Taky závidím manželovi, že má ještě maminku, která je od mé ohodně starší ale bohužel taky protivnější....dokonce mně ani nevyjádřila soustrast, ani nekoupila kytku....jen se vymlouvá, že to nestihla apod. přitom nemá nic na starosti. Proč je život tak nespravedlivý a ty hodné bere milujícím lidem a ty nehodné tu nechává, aby otravovali život těm ostatním? Proč to tak je? Já taky chtěla za ní druhý den jet a mezitím zemřela. A když už byla na přístrojích v umělém spánku, hladila jsem ji po vlasech a šeptala, že za ní zase přijedu......na chvíli se ji zvedl tlak, který už byl nízký........dala mně tak najevo, že už ji vidím naposled živou? Jak to je s psychikou umírajících? Tuší něco? Nebo si to jen zpětně namlouváme? Jak tahle nevědomost o smrti tíží.....kdyby to šlo nějak překlenout, ale prý pomůže jen čas. Jenže jak to přežít nyní? To strašné povědomí, že už si nikdy nezavoláme, že se neuvidíme, že to sluníčko, které měla na jaře tak ráda, protože se probouzela její zahrádka, už neuvidí..
In reply to a možno mi len zo všetkého by Anonym (neověřeno)
petra
10. března 2013
Ahoj Simonka...viem ako sa citiš presne..ja neviem prečo sa Tvojej maminke zvyšil tlak,ked si sa s nou lučila,ale moja mamina ked ležala na pristrojoch,ked sme si uz mysleli,že zomrie ale ešte potom sa z toho dostala a prežila tri tyždne..aj ked je to velmi malo...vypadalo to ako uzdravovanie,lenze to sa ona so mnou asi chcela len rozlučit alebo ako by som to mohla nazvat.....mne to tak niekedy pride..lekari povedali,že zomrie do rana a ona sa z toho dostala ..teda aspon na tri tyzdne az tak,ze zase chodila jedla ,smiala sa....hmm....milujem ju a chyba mi nekonečne........ked ležala na tych pristrojoch na jednotke intenzivnej starostlivosti....tak mala velmi nizky tlak...velmi az taky ako keby zomierala...ja som jej hladkala hlavu a rozpravala jej veci vselijake..a vtedy sa jej zvyšil....viem,ze jej vtedy bolo lepsie..citila ma pri sebe.....tak ju lubim...nič mi ju už nenahradi...........
Jmenuji se Vladimír.54 let.Celý svůj život jsem měl strach o maminku.Maminka 25.2.2013 umřela ve svých 78.let.Zemřela v bolestech ,neboť nemocniční personál se k ní choval bezcitně.Nereagoval na její naříkání bolestí,při zavádění kapaček,při zavádění hadičky nosem pro umělou výživu,ji zranily v nose ,silně krvácela,ucpali ji nos tampony a maminka dýchala jen ústy .Celkové zacházení s maminkou neodpovídalo tomu,že maminka byla po mozkové mrtvici a na levou stranu ochrnutá,neslyšela.Přes moje prosby a upozorňování na stav maminky ,jsem byl brán za nežádoucího člověka na oddělení.Maminku zabil bezcitný přístup sester,to že v sobotu a v neděli se ndělají vyšetření a je méně personálu v nemocnici.Vzali nám maminku a jim to nezapomenu.Plzeň-Primaved
In reply to Jmenuji se Vladimír.54 let by Anonym (neověřeno)
Misha
28. února 2013
Pane Vladimíre,přijměte ode mě upřímnou soustrast.Chápu vaši bolest.Chápu i vaše rozhořčení nad zacházením zdravotnického personálu s vaši maminkou.Mám podobný "zážitek".Moje maminka zemřela na rakovinu plic,její nemoc byla smrtelná,podle slov lékařů ji už nebylo pomoci.Maminka ani my,děti jsme se s tím nemohli smířit,bolelo to.Bolelo to o to víc,když jsme se od mamky dozvěděli,jak s ní v nemocnici zacházeli,hlavně jedna arogantní,bezcitná paní,která si říká lékařka.Vmetla mamince do tváře tolik hnusu,ironických poznámek o jejím zdravotním stavu,že mamince vzala všechnu naději a já jsem do dneška přesvědčena,že mamku svými slovy zabila už tenkrát.Jsou to bez 3 měsíců 2 roky,co nám mamka odešla ve svých 58 letech.Je mi líto,pane Vladimíre,že jsme nuceni dávat osud našich milovaných do rukou takových bezcitných hovad.Ani já to tá lékařce nikdy nezapomenu,zkouším věřit rčení,že na každé prase se vaří voda a i na ně jednou dojde.Maminka byla v nemocnici v Jihlavě.Držte se
In reply to Pane Vladimíre,přijměte ode by Anonym (neověřeno)
HK_Jihlava
4. dubna 2013
Dobrý den. Ikdyž nejsem pravidelným návštevníkem tohoto webu, tak bych chtěl za sebe pouze napsat pár vět a říct, že jsem přišel o mamku minulý týden a to po 9ti těžkých měsících na téma "rakovina po česku". Paradoxem je, že kromě citové bolesti a hlubokého smutku (nemůžu to ani přijmout ani se s tím smířit) z faktu, že mamka prohrála a definitivině a navždy jsem ji ztratil :-(, tak to co chci říct směrem k Mischa: Moje mamka=stejné město=úplně stejný začátek+následná diagonosa(RK plic)=podobná situace a přístup=stejný výsledek a perlička nakonec bylo připomenutí 20minut po tom co mi mamka odešla(díkybohu neosamocena za přítomnosti všech svých dětí), abych podepsal, že doplatím včas a zcela regulační poplatky atd. Za celou dobu nemoci jsem dělal maximum možného pro mamku a nepodléhal zoufalosti situace (motivace,bylinky,aktivní péče,pravidelný kontakt,alternativní způsoby léčby atd.), ale vedlejší efekt současné medicíny byl, že nikdo z lékařů ani v Brně ani v Jihlavě nenašel nikdy čas a chuť vysvětlit a ukázat nám cestu, která nás prostě čeká, a to je to co mě mrzí nejvíce, protože bych vyhodnotil situaci a riziko nemoci také více do duchovní stránky, nejenom do stavu psychiky a fyzického těla. Přišel jsem s mamkou o drahocenný čas a mám to sobě za zlé. Bojovala ze všech sil a soustředila se pouze na boj a na nemoc, byla silná a odhodlaná, ale v zápalu boje (chemo, zvracení, padání vlasů, ozařování, rehabilitace, různá vyšetření, cestování Brno-Jihlava, atd.) už nám nezbyl tak velký prostor se zastavit, potěšit z maličkostí a připomenout si před koncem její cesty to krásné co život přinesl. Nemám zášť kvůli mamčině nemoci proti lékařům ani personálu, neviním je z její smrti, ale způsobu umírání, a mám velké pochybnosti nad systémem a onkologickou medicínou v ČR jako takovou. Je to více suchá statistika a hlavně koloběh peněz (www.linkos.cz), nežli skutečný společensko-zdravotní problém, který se přesto dotýká stále více lidí. Na závěr chci říct, že Vás chápu jak hrozně to bolí, protože taťka mi umřel na rakovinu, když mi bylo 11let a bojoval s tím 14měsíců statečně a se ctí, teď je mi 31let a umřela mi mamka, která bojovala 9 měsíců stejně statečně a se ctí až do konce. Onkologická medicína fakticky a k vzteku pro mě a moji rodinu bohužel nepřinesla za 20 let nic nového, a někteří lékaři i personál, byť o generaci mladší nepřinesl bohužel často z etiky, morálky a lidskosti také nic nového, hlavně ve vztahu k úctě, psychice a osobnosti člověka. Je těžké bojovat se samotnou nemocí, ale o to těžší je bojovat s lidskou arogancí, neochotou a přízemností kombinovanou občas pocitem některých lékařů nebo dokonce sester o vlastní nesmrtelnosti a vyjíměčnosti. Ve smrti jsme každý sám a až někdo vymění svůj plášť za úbor pacienta, pochopí skutečný význam a hloubku hippokratovy přísahy-je to poslání, néé práce!! Vyjadřuji Vám všem svoji podporu i soustrast a jedna z kondolencí co jsem obdržel zněla: "Naši blízcí nás neopouští, jenom nás předejdou ... "
In reply to Pane Vladimíre,přijměte ode by Anonym (neověřeno)
Misha
13. dubna 2013
Pane,váš příspěvek jsem si přečetla až dnes,přesto ode mě přijměte upřímnou soustrast.Nemám slov,napsal jste to krásně,i když se to týká toho nejbolestivějšího tématu.Pane,držte se,hodně sil v této těžké,bolestné chvíli.Čtu váš příspěvek a opět se mi všechno vrací,ta beznaděj,bolest,která vás rve uvnitř na kusy.18.května uplynou 2 roky od smrti naší mamky a pořád to bolí.Držte se...
In reply to Jmenuji se Vladimír.54 let by Anonym (neověřeno)
darina
28. února 2013
Dobrý den pán Vladimír, prajem vám v prvom rade úprimnú sústrasť, a čo som si prečítala, že nie len v našom meste sú doktori hyeny, ale aj u vás. Moja maminka zomrela vo svojich 64 rokoch. Ležala na ARO v Nových Zámkoch. Chodila som za nou každý den bola tam 3 týždne a raz ked som prišla maminka mi napísala, lebo nevedela rozprávať, že raz niečo chcela od sestričiek, tak zabúchala na posteľ. Sestrička síce prišla, ale jej priviazali obe ruky o posteľ. Ked mi to napísala, chcela som urobiť poriadky, ale maminka mi nedovolila. Ona bola taká tichá dobrá žena. Neľúbila sa s nikým hádať. Skoro mi srdce pukne aj teraz, ked si na to pomyslím. Aj doktori boli veľmi krutí, smiali sa mi do tváre, ked som sa ich niečo o mamičkinom zdravotnom stave pýtala. Takže aj u nás sú doktori aj sestry HYENY.
In reply to Dobrý den pán Vladimír, by Anonym (neověřeno)
Děkuji vám z celé svoji duše,ano mám v sobě s krytý hněv na hyeny,které dál budou trýznit umírající.Cítím,že nemohu jen tak v klidu jim to zapomenout.To nelze.Prosím vás všechny ,kteří máte zkušenost s neprofesionálním přístupem zdravotního personálu a máte podezření ,že neudělolali vše pro vaše rodiče,napište mne a podáme hromadnou žalobu systém ,který zabil naše milující rodiče.Prosím Ty ,co mají rodiče ,nenechte je umírat v nemocnicích.Děkuji Vladimír
In reply to Dobrý den pán Vladimír, by Anonym (neověřeno)
Darinka, prijmite uprimnu sustrast.
Moja najmilovanejsia MAMINKA ma opustila 17.6.2013. Bol to najhorsi den mojho zivota.
Vas pribeh mi pripomina ten moj/nas. Maminka sa v aprili zacala stazovat na bolesti hrdla. Obvodna lekarka jej diagnostikovala chripku a predpisala antibiotika, ktore vsak MAMINKA nedobrala, nakolko jej nerobili dobre a tak skoncila po par dnoch opat u obvodnej lekarky. Ta ju poslala k plucnej, ktora jej po vysetreniach a RTG oznamila, ze to nie je chripka, ale silny zapal priedusiek hraniciaci s astmou a predpisala jej nove antibiotika ako aj sprej Ventolin. MAMINKA lieky poctivo uzivala, avsak o ziadnom zlepseni zdravotneho stavu nemohla byt ani rec. Stale MAMINKA nic nevykasialvala, nevedela sa zbavit vysokych teplot a tak som s nou zasla opatovne k obvodnej lekarke. Ta MAMINKU popocuvala a skonstatovala, ze je zabetonovana hlienmi az po lopatky. Okamzite urobili MAMINKE interne vysetrenie (srdiecko mala v poriadku) no aj napriek tomu sa jej dychanie zhorsovalo zo sekundy na sekundu a tak ju obvodna lekarka poslal na centralny prijem do nemocnice. Sestricka sa nemohla dovolat sanytky a tak som ja objednala taxi. Cestou od lekarky do nemocnice mi MAMINKA skolabovala v taxiku. Zavolala som okamzite 112-tku ozrejmila som situaciu a povedali, aby sme pokracovali v ceste do nemocnice, ze nas budu cakat vonku. Cuduj sa svete po par minutach sme zastavili pred CP avsak NIKTO!!! na nas (teda moju MAMINKU) necakal. Musela som narobit krik a ist zavolat lekarov ja!!! MAMINKU museli 2 x ozivovat. Skoncila intubovana v umelom spanku na ARE (v Bratislave na Antolskej). Chodila som za nou kazy kazdulinky den.... MAMINKA mala chut a silu bojovat. Bola maximalne trpezliva a cely personal, vratane primara ku pochvaloval, ze taku bojovnicku si uz dlho nepamataju. Avsak intubovana bola viac ako je pripustne a tak sa MAMINKE urobili vnutorne prelezaniny. Az potom jej urobili tracheostomiu avsak nastali dalsie komplikacie - museli jej transplantovat STENT, nakolko jej zle urobili tracheostomiu a ked pila (prijimala iba tekutiny), tak jej polovica vytiekla cez dierku (tu tracheostomiu) a druha polovica jej stiekla do pluc. STENT jej zrejme pomohol, avsak trpela velkymi bolestami. Niekolkokrat sa jej pokusili vybrat kanylu z krku, ale MAMINKA to neudychala. Na ARE bola skoro mesiac. Potom ju prelozili na JIS-ku. Tam zial po par dnoch umrela :( Pricina umrtia HEMORAGICKY SOK PRI KRVACANI Z TRACHEY. Dozvedela som sa, ze ju rano sestricky umyvali a ked ju davali zo sedu do ľahu, kanyla v krku sa jej vzpriecila do strany a pretala jej tepnu. Zacala okamzite masivne krvacat a behom par minut bol koniec. Doteraz nerozumiem a nikto mi nevie zodpovedat otazku, co bolo pricinou, ze jej zlyhali pluca. MAMINKA bola nefajciarka. NEROZUMIEM UZ VAZNE NICOMU. MAMINKA mi chyba najviac na svete.
Moja najmilovanejsia MAMINKA ma opustila 17.6.2013. Bol to najhorsi den mojho zivota.
Vas pribeh mi pripomina ten moj/nas. Maminka sa v aprili zacala stazovat na bolesti hrdla. Obvodna lekarka jej diagnostikovala chripku a predpisala antibiotika, ktore vsak MAMINKA nedobrala, nakolko jej nerobili dobre a tak skoncila po par dnoch opat u obvodnej lekarky. Ta ju poslala k plucnej, ktora jej po vysetreniach a RTG oznamila, ze to nie je chripka, ale silny zapal priedusiek hraniciaci s astmou a predpisala jej nove antibiotika ako aj sprej Ventolin. MAMINKA lieky poctivo uzivala, avsak o ziadnom zlepseni zdravotneho stavu nemohla byt ani rec. Stale MAMINKA nic nevykasialvala, nevedela sa zbavit vysokych teplot a tak som s nou zasla opatovne k obvodnej lekarke. Ta MAMINKU popocuvala a skonstatovala, ze je zabetonovana hlienmi az po lopatky. Okamzite urobili MAMINKE interne vysetrenie (srdiecko mala v poriadku) no aj napriek tomu sa jej dychanie zhorsovalo zo sekundy na sekundu a tak ju obvodna lekarka poslal na centralny prijem do nemocnice. Sestricka sa nemohla dovolat sanytky a tak som ja objednala taxi. Cestou od lekarky do nemocnice mi MAMINKA skolabovala v taxiku. Zavolala som okamzite 112-tku ozrejmila som situaciu a povedali, aby sme pokracovali v ceste do nemocnice, ze nas budu cakat vonku. Cuduj sa svete po par minutach sme zastavili pred CP avsak NIKTO!!! na nas (teda moju MAMINKU) necakal. Musela som narobit krik a ist zavolat lekarov ja!!! MAMINKU museli 2 x ozivovat. Skoncila intubovana v umelom spanku na ARE (v Bratislave na Antolskej). Chodila som za nou kazy kazdulinky den.... MAMINKA mala chut a silu bojovat. Bola maximalne trpezliva a cely personal, vratane primara ku pochvaloval, ze taku bojovnicku si uz dlho nepamataju. Avsak intubovana bola viac ako je pripustne a tak sa MAMINKE urobili vnutorne prelezaniny. Az potom jej urobili tracheostomiu avsak nastali dalsie komplikacie - museli jej transplantovat STENT, nakolko jej zle urobili tracheostomiu a ked pila (prijimala iba tekutiny), tak jej polovica vytiekla cez dierku (tu tracheostomiu) a druha polovica jej stiekla do pluc. STENT jej zrejme pomohol, avsak trpela velkymi bolestami. Niekolkokrat sa jej pokusili vybrat kanylu z krku, ale MAMINKA to neudychala. Na ARE bola skoro mesiac. Potom ju prelozili na JIS-ku. Tam zial po par dnoch umrela :( Pricina umrtia HEMORAGICKY SOK PRI KRVACANI Z TRACHEY. Dozvedela som sa, ze ju rano sestricky umyvali a ked ju davali zo sedu do ľahu, kanyla v krku sa jej vzpriecila do strany a pretala jej tepnu. Zacala okamzite masivne krvacat a behom par minut bol koniec. Doteraz nerozumiem a nikto mi nevie zodpovedat otazku, co bolo pricinou, ze jej zlyhali pluca. MAMINKA bola nefajciarka. NEROZUMIEM UZ VAZNE NICOMU. MAMINKA mi chyba najviac na svete.
In reply to Jmenuji se Vladimír.54 let by Anonym (neověřeno)
petra
28. února 2013
Vladimir,je mi to tak luto,tak s Vami citim..všetci,čo chodime na tuto stranku sa nijako nevieme vyrovnat so smrtou našich milovanych maminiek...neda sa to..ja sem na tuto stranku chodim už 6 mesiacov a stale sa pytam ako sa s tym mam vyrovnat ako mam dalej žit..niekedy to ide,niekedy nejde..citim,že vačšia čast zo mna odišla s nou...a tu zostal len maly kusok zo mna,ktory žije pretože musi a nie ani preto,že chce...hlavne by som chcela aby žila moja maminka....vzedy boli moje pocity ine vtedy som citila,že možem žit naplno a nič mi v tom nebrani..odkedy odišla je to zle,len sa pytam samej seba ako to vratit spat ako dokazat aby sa mi vratila a spon na chvilku..nejde to..musime s tym žit....a čo sa tyka doktorov všetkych je to banda arogantych premudrelych ludi...čo si myslia o sebe viac nez su..nie vsetci čest vynimkam ale určite ti,s ktorymi som mala tiež tu čest,ked moja mamina ležala v nemocnici,ich snaha o jej zachranu bola podla mna miziva,urcite nerobili všetko čo mohli....a sestričky sa k mojej milej dobrej maminke spravali ako ku špine..nikdy im to nezabudnem..snad sa im to čoskoro vrati.....ku človeku,ktory zomiera sa tak spravat...to dokažu len hyeny..nie ludia..roboti bez srdca....milujem moju maminku všetko by som dala za to aby sa vratila....všetko......
darina
26. února 2013
Ahojte Ľudka a Peťka, ďakujem vám za povzbudivé slová, ešte nemám výsledky len asi o 2 týždne, no cítim sa ani neviem tak prázdno. Vôbec som na seba nemyslela ani v nemocnici stále mi myšlienky behali na mamičke, čo bo bolo keby tu bola. Neviem sa spamatať z toho, čo sa stalo. Prečo moja alebo vaše mamičky nám odišli. Nikdy som nikomu nezávidela ale teraz tak veľmi závidím tým, ktorí majú rodičov. Možno som hnusná, ale závidím. Tak strašne by som chcela maminke povedať ako sa mám, ako mi je smutno, ved sa nemám ani s kým porozprávať. Teraz som doma ani von nemôžem a s nikým sa ani veľmi nerozprávam. Aj muž je v robote, dcéra v škole, ale ked sú aj doma, každý má svoje záujmy. A ked som mala mamičku, tak sme sa veľa rozprávali a teraz sa môžem akurát tak sama so sebou. Neviem ako budem dalej žiť, nemám predstavu o tom čo bude dalej. Ja som ani vo sne nemyslela, že takto mladý človek, ktorý ešte varí, nakupuje, a ide do nemocnice po vlastných, aby sa už nikdy nevrátila. Nechcem veriť, že jej nevedeli lekári pomôcť. Ja si myslím, že všetko pre nu nespravili, teraz si vyčítam, prečo som ju nechala v tomto meste, a budem si to vyčítať až do mojej smrti. Ja tu v našom meste vôbec nedôverujem lekárom, nevedeli pomôcť ani otcovi ani mamine. Veľa plačem ešte aj teraz, hovorí sa , že čas rany zahojí, ale nie sme rovnakí. Ja cítim, že moje rany sa nikdy nezahoja. Mamička moja veľmi ťa milujem.
In reply to Ahojte Ľudka a Peťka, ďakujem by Anonym (neověřeno)
míša
27. února 2013
Darinko,přeji ti,ať ti to dobře dopadne.I já jsem asi hnusná,závidím i svému příteli,že má ještě maminku.Navíc bydlím naproti Domu s pečovatelskou službou,jsou tam lidé starší o 25 let,než byla moje mamka,holky,je to blbý,ale já se na ty lidi nemůžu ani podívat.Vím,že za to nemůžou,ale nemůžu si pomoctTak hrozně mi pořád chybíš mami.
In reply to Darinko,přeji ti,ať ti to by Anonym (neověřeno)
petra
27. února 2013
Ja to citim tak isto,nemožem vidiet staršich ludi,je mi z toho smutno...tiez zavidim svojmu priatelovi,že ma ešte maminu..je mi tak smutno,ked si predstavim ako teraz svieti mesiac uplne žiarivo a mamina ho nemože vidiet..svieti jej len nad hrobom..mamina je kusok odomna pochovana len asi 300metrov....je tak blizko a pritom tak daleko..a ja za nou ani nemožem prist ..lebo to nezvladam nejaksi..chcela by som sa snou tak velmi na chvilku porozpravat...včera sa mi s nou snivalo,bolo to zvlaštne..citila som ako keby bola prevtelena vo mne,ked bola chora a zomierala...a citila som ,že zomieram,ze mi odchadzaju sily ..že ledva vnimam a proste zomieram...akokeby ja som bola ona vtedy ked zomierala,len v mojej podobe...neviem či mi rozumiete.....a hned potom sa mi snivalo,ze svietilo krasne slnko,všade boli rozkvitnute kvety hlavne modry orgovan,ten moja mamina najviac milovala.....a ja som ho trhala,zrazu akokeby sa mi vratili sily a ja som myslela na nu,že jej natrham orgovan....hmmm......dala by som vsetko za 5 rozhovoru s nou.........
In reply to Darinko,přeji ti,ať ti to by Anonym (neověřeno)
darina
1. března 2013
Ďakujem ti Miška, že si mi napísala, dúfam, že to bude dobré, už len kvôli mojim deťom, aby som im nechýbala tak, ako mne moja drahá milovaná mamička.
darina
23. února 2013
Ahojte dievčatá, už som dávno nepísala, lebo som sa dnes vrátila z nemocnice. Už som po operácii, len ešte neviem výsledky až o 2 týždne. Peťka, čo si napísala, ani spisovateľ by to nenapísal krajšie. Je to úprimné od srdiečka, aj ja v nemocnici som vôbec nemyslela na to čo ma čaká, ale som plakala za milovanou mamičkou. Bola tam aj odo mna staršia pani a povedala, že ked pôjde domov, mamka ju bude čakať so slepačou polievkou. Ja som hned ušla na izbu a dobre som sa vyplakala, že mna nebude čakať moja najdrahšia maminka. Tak strašne mi chýba, že to neviem ani opísať. Stále na nu myslím ešte aj v operačke som mala myseľ len na nej. Je to strašne bolestivé, už môj život nikdy nebude taký aký bol predtým. Dievčatá som s vami a mamička moja drahá milujem ťa.
In reply to Ahojte dievčatá, už som dávno by Anonym (neověřeno)
Ľudka
25. února 2013
Darinka, som rada, že si tú operáciu zvládla a dúfam, že budeš mať dobré výsledky. Ver tomu, že Ťa maminka od všetkého zlého vyvaruje, aj teraz ťa určite ochráni, aby to všetko dopadlo dobre. Ja veriaca moc nie som, ale na niečo vyššie verím, treba dúfať, že z našich maminiek sú teraz anjeli, ktorí nás budú do konca života ochraňovať. Keď nás nemôžu ochraňovať tu na zemi ako doteraz, tak nás budú ochraňovať aspoň ako anjeli. Prajem skoré uzdravenie.
In reply to Ahojte dievčatá, už som dávno by Anonym (neověřeno)
petra
25. února 2013
Ahojte Darinka a Ludka..dakujem Vam..Darinka prajem Ti skore uzdravenie..nech si zdrava a v plnej sile starat sa o svoje deti....v poslednej dobe mam zase take žive spomienky na moju maminu..chyba mi a je mi smutno..nechapem zase ,že uz je to definitivne a už sa mi nevrati....je to šialene...neda sa tomu chapat....bola tu so mnou cely život a teraz tu somnou zvyšok života nebude...tak by som ju chcela aspon raz vidiet...zdravu,usmievavu...ako mi kaže čo mam ako robit,ako ma pouča a dava mi rady....chcem vratiti čas.
petra
18. února 2013
Mami...mam zlomene srdce....chybaš mi ani nevieš ako..už sa to nedozvieš,kto Ta lubil najviac na svete..už nebudem počut ako sa smeješ..zlomilo mi to srdce mami....a trapim sa tu...bez Teba sa len trapim,len spominam..s bolestou v srdci idem dalej...žijem dalej..ale Teba mi to nevrati..neviem ako može byt život taky kruty..keby som vedela,že Ty a ja..že nas niečo rozdeli,žijem inak,robim veci inak...len jedno viem..urobila by som vsetko preto,aby si tu Ty bola so mnou dlhšie,aby sme sa spolu smiali aby sme spolu plakali dlhsie..pochopila som,že jedina laska mojho života si Ty...uz nemusim hladat,...nemam Ti kde zavolat,nemam kde za Tebou prist...už Ta nikdy neuvidim..jedine čo možem Ti napisat ...možem zvačnit to.. ako Ta lubim.....možem zvačnit našu lasku ..tymito slovami..mami neviem ako mam dalej žit,citim,že to ide velmi tažko,akokeby som zomrela s Tebou ..nikto to nechape..len Ty by si to chapala...a to boli najviac..vidim Ta všade...citim Ta všade..počujem Ta všade....ked sa mi s Tebou sniva,je mi tak krasne,nikdy sa nechcem zobudit....nechapem nič, ničomu nerozumiem stale,...prešlo 6 mesiacov a ja som hladala odpoved,nenašla som ju,hladala som utechu,nenašla som ju,hladala som Teba nenašla som Ta....hladam seba teraz...ale ja som v Tebe.....tam som bola na začiatku,ked sme sa spoznali,tam zostanem navzdy v Tvojom vnutri mami.....a Ty v mojom..srdci...ked mam teraz syna..a držim ho v naruči,predstavujem si..ako si ma Ty tisickrat tak držala..ako si sa na mna usmievala..ako si ma hladkala...bozkavala po tvari..ako mi vtedy bolo dobre....chcela by som to zažit znova....chcem verit,že je toto vsetko len zly sen..a Ty sa znova vratiš..znova Ta obimem a uz nepustim....budem Ta navzdy čakat mami.....navždy...si moje všetko navždy.........PS..predala som prvy obraz..škoda,ze ty si sa toho nedočkala,ale Ty jedina si mi verila..lubim Ta............
In reply to Mami...mam zlomene srdce... by Anonym (neověřeno)
Helena
19. února 2013
Krásně napsané, zažívám stejné pocity, bolest, smutek a pocity beznaděje, konečně někdo popsal včechny pocity co cítí dcery, když přijdou o své milované matky a musí dále žít bez nich.Když mi bude nejhůř, vždy se k tomuto článku vrátím.Děkuji mockrát za něj.
In reply to Mami...mam zlomene srdce... by Anonym (neověřeno)
Misha
19. února 2013
Souhlasím,Petra,nádherně jsi to napsala,taky bych chtěla tolik mamku obejmout,tolik bych ji chtěla zpátky.Petra,děkuju
In reply to Souhlasím,Petra,nádherně jsi by Anonym (neověřeno)
petra
20. února 2013
Dakujem Vam...to su moje pocity s ktorymi žijem..a neviem už s tym vsetkym bojovat ,s tym smutkom a beznadejou,že ju už neuviidim..chce sa mi kričat..ale viem,že mi to nepomože...niekedy mi je lepsie niekedy ešte horšie...len jedno viem,nech robim čokolvek..už to nevratim..už nikdy..neviem ako sa stym vyrovnam...
In reply to Souhlasím,Petra,nádherně jsi by Anonym (neověřeno)
Misha
21. února 2013
Petra,nevyrovnáš se s tím nikdy,jako my všichni.Napsala si to moc krásně a myslím,že si nám všem mluvila z duše.Doufám,že nás tam nahoře naše maminky slyší a ví,že jsme je milovaly,jak nikoho na světě a vždycky milovat budeme.A v našich srdcích budou až do naši smrti
In reply to Souhlasím,Petra,nádherně jsi by Anonym (neověřeno)
Jsem syn moji milované maminky,je mne 54 let.
Myslím si,že nejsem schopen se vyrovnat s maminky smrtí .Umřela 25.2.2013.
Bože jak mám žít?Jak moc ji miluji ,Bože jak mám žít?!
Myslím si,že nejsem schopen se vyrovnat s maminky smrtí .Umřela 25.2.2013.
Bože jak mám žít?Jak moc ji miluji ,Bože jak mám žít?!
In reply to Mami...mam zlomene srdce... by Anonym (neověřeno)
Ľudka
22. února 2013
Peťka, krásne napísané, také od srdiečka, myslím, že si viacerým vyrazila dych a vzala slová, ktoré sa nedajú ani vysloviť... Ďakujem Ti za ne, no položilo ma to trochu... idem si ľahnúť a budem rada, keď taká uplakaná zaspím...
Ľudka
17. února 2013
Ahojte dievcata, nejako ste sa odmlcali, ako sa mate?
Marketka, ako sa dari tvojej maminke? Si u nej aj s dcerkou? Drzim vam obom palce a myslim na teba. Drz sa
Marketka, ako sa dari tvojej maminke? Si u nej aj s dcerkou? Drzim vam obom palce a myslim na teba. Drz sa
darina
12. února 2013
Dnes by mala moja maminka 65 rokov. Chcela som ísť na cintorín, ale u nás tak sneží, fúka, pôjdem možno zajtra. Takto pred piatimi rokmi si pamatám oslavovala 60tku akoby to bolo dnes, pozvala nás na obed do reštaurácie, a potom sme dalej oslavovali u nich doma. Ešte vtedy žil aj otecko. Akoby to bolo včera tak sa mi to zdá, prečo sa ten čas nedá vrátiť. Je mi strašne smutno za nou, predstavujem si tu, akú tortu by som jej dala urobiť ako by sme sa zabavili, no proste všetko je preč a ja nemám na nič náladu. Helenka inak dakujem, že mi držíš palce dúfám,že sa vrátim z tej nemocnice, nie ako môj ocko a mamička. Aj u nich som verila lekárom, a predsa...
Ľudka
12. února 2013
Ahojte. Dnes je tomu presne 7 mesiacov čo mi odišla maminka... príde mi to stále rovnako neuveriteľné a stále mi rovnako veľmi chýba... pri tom je to už taká dlhá doba, keď si predstavím koľko krát by som ju za ten čas videla, telefonovala s ňou, koľko krát by sme išli spolu von, koľko krát by sme sa spolu zasmiali, koľko káv by u mňa za tú dobu vypila... uf, je mi z toho pocitu biedne a tá predstava, že sa to už nikdy nezopakuje... :-( teraz ubehlo sedem mesiacov, ale čo poviem keď ubehne napr. 7 rokov... chýba mi veľmi...
Idem na cintorín a zapálim jej 7 sviečok - 7 mesiacov, 7 sviečok...
Prajem aj Vám aspoň trochu kľudný deň...
Idem na cintorín a zapálim jej 7 sviečok - 7 mesiacov, 7 sviečok...
Prajem aj Vám aspoň trochu kľudný deň...
Irena
12. února 2013
28.1.2013 zemřel můj tatínek - je to hrozná bolest. Všechno mi najednou přijde tak zbytečné... Tak moc bych ho chtěla zpátky
In reply to 28.1.2013 zemřel můj tatínek by Anonym (neověřeno)
Ľudka
12. února 2013
Irenka, prajem úprimnú sústrasť a vitaj na týchto stránkach, ktoré ti snáď aspoň trochu pomôžu zmiernieť tvoj žiaľ... prajem veľa síl...
In reply to 28.1.2013 zemřel můj tatínek by Anonym (neověřeno)
darina
12. února 2013
Irenka prijmi úprimnú sústrasť, ano je to tak, že všetko sa nám zdá zbytočné, ked tu nemáme tých ktorých sme najviac milovali.
In reply to 28.1.2013 zemřel můj tatínek by Anonym (neověřeno)
Misha
13. února 2013
Irenko přijmi upřímnou soustrast,A přeji hodně sil v této těžké chvíli.
Helena
11. února 2013
Ahoj Darinko, přemýšlela jsem o tvé situaci a myslím, že by jsi měla jít někam mezi lidi, něco si hezkého koupit, jít třeba s dcerou do kina nebo s manželem na večeři nebo plánovat třeba letní dovolenou.Maminka tvoje by určitě nechtěla, aby jsi se tak moc trápila, nesmíš na to stále myslet a tak se trápit.Tvoje zdraví tím také trpí.Buď ráda, že tvoje maminka viděla tvoje děti vyrůstat, to moje maminka ne. Co já bych za to dala, mít tak velké děti jako ty.Já jsem s dcerou jezdila ráda do kina,na výlety a maminka mi malého vždy pohlídala, teď vše skončilo, malého mi už nikdo nepohlídá a cizím ho nechci dávat, takže tím trpí i dcera, protože už nikam nejezdíme.Držím ti palce, drž se.Snad se nezlobíš, že jsem se ti dovolila radit.Mě se také stále moc stýská, ale je to tak maminky nám odešly do nebíčka a nás to moc bolí, že se to nedá slovy popsat, to víme jenom mi.Helena
In reply to Ahoj Darinko, přemýšlela jsem by Anonym (neověřeno)
darina
11. února 2013
Helenka vôbec sa nehnevám, že mi radíš, teším sa, že ti nie je ľahostajný môj osud. Vieš Helenka my to teraz máme veľmi ťažké, mne sa nikde nechce ísť napríklad do kina, na večeru, pretože už viem, že o týžden nastupujem do nemocnice. Možná tá letná dovolenka by padla vhod, ale ešte sa uvidí. Chodím aj ku kamarátkam, ale neviem sa s nimi tak pobaviť ako kedysi, pretože oni majú úplne iné záujmy ako teraz ja. Moja téma je len moja mamička a ich to už asi nezaujíma. Ved ja to viem pochopiť, keby sa nám takáto tragédia nestala, možno by sme ani my nevedeli pochopiť iných. Kým niekomu nezomrie veľmi blízky človek, viem to podľa seba, tak dovtedy to ten nepochopí, čo je smrť. Vieš Helenka asi to tak má byť, aj ja som žila veľmi dobrý život, kým som mala obidvoch rodičov, problémy boli ale to nestále za reč. Teraz som úplne osirela a teraz som sa naučila , že život je aj krutý. Doteraz som to nevedela. Moje maminka videla vyrastať obe vnúčatá, pretože ona bola veľmi mladá ked som sa jej ja narodila. Tak veľmi jú milujem, chcem aby sa mi vrátila, hoci viem, že to nejde a predsa...
In reply to Helenka vôbec sa nehnevám, že by Anonym (neověřeno)
Helena
11. února 2013
Darinko moc se omlouvám, nevěděla jsem, že nastupuješ do nemocnice, něco jsem v diskuzích zaznamenala, že máš nějaké zdravotní problémy, ale nevěděla jsem, že musíš až do nemocnice.Je to pravda, když jsme měli oba rodiče, tak bylo vše krásné, teď je život bez nejdrašších smutný a velmi těžký.Držím palce ať ti vše dobře dopadne.Drž se prosím, hodně zdravíčka přeje Helena
darina
11. února 2013
Ahojte dievčatá, bude jedna hodina po polnoci, ale ja neviem zažmúriť oči. Proste stále rozmýšľam nad mojou milovanou mamičkou, proste mi nedochádza, že už nič nemôžem nikdy povedať, že už ju nikdy neuvidím Toľko sme toho vždy narozprávali, a teraz som sa prebudila, že ja nemám s kým sa ani porozprávať. Moja rodina ide každý svojou cestou do práce do školy, ja ani nerobím, aj to je zlé. Som medzi štyrmi stenami. Už som úplne ochorela z tohto smútku, neviem sa pozbierať. Helenka fakt ako by bolo dobre, keby sme boli z jedného mesta, mohli by sme sa stretnúť a mali by sme tú istú tému, vedeli by sme sa navzájom podržať, ale takto tu nemám absolútne nikoho. Ja nemám nijakú rodinu čo som mala pomreli a teraz mám len tetu v Karlových Varoch, bratranca a sesternicu mám tiež daleko. Je to také hrozné, až sa mi nechce žiť, pretože sa nemám s kým ani porozprávať. Mne už asi zašibáva bojím sa ,že sa úplne zbláznim. Prosím vás píšte aj nadalej ako sa máte vy. Ahoj.
petra
10. února 2013
Ahoj Mska...u nas to bolo tiez zo dna na den...proste jedneho dna,bola ako vymenena,ked som jej zavolala.rozpravala čudne,odveci..prišla som za nou domov..a ona bola ako male dieta..lezala na posteli pozerala televizor a vravela,ze jej je strasne zle..nevnimala poriadne,rychlo som ju zacala obliekat,ze ideme do nemocnice..bola strasne opuchnuta,nemohla ani chodit,reagoval uplne spomalene ...proste len tak zo dna na den,den predtyms om s nou rozpravala a bola uplne v poriadku....ked sme dosli do nemocnice,povedali,ze do rana zomrie,ale ja som tomu neverila...a nakoniec prežila este tri tyzdne..ale bolo to malo pre mna....tej tmy sa uz nebojim..uz to preslo asi po 2 až 3 mesiacoch....od mamininej smrti,ale strach z toho kde maminka je ,ako sa ma,..z toho mam stale....trapi ma,ze ona ma nosila 9 mesiacov v brušku,porodila ma starala sa o mna,a teraz niekde leži v hrobe..je to pre mna neznesitelny pocit...........
petra
10. února 2013
helenka ja viem ako leukemia vznika,je to celkom jednoduche,vznika z toxickych latok co sa ukladaju v tele..proste ono to znečisti krv,v ktorej otom vznikne rakovina,..ty za nič nemozes..za to moze ovzdušie okolo nas,jedlo s ečkami,lieky,ktore brala trebars aj paralen,ibalgin atd....nie som sice lekar,ale oni ti povedia,ze nevedno z coho to je,ale ja som si toho uz vela o rakovine wseho druhu nastudovala...samozrejme nemusi kazdemu choroba prepuknut,niekto ma silnejsi organizmus niekto slabsi..samozrejme este ku tomu vsetkemu nepridava ani stres,clovek je vtedy nachylnejsi na rozne choroby,lebo mu to oslabuje imunitny system..pozri si video na youtube...pod nazvom Rakovina,koniec jednej ery,doktor Rath prednaska...hovori tam ako vznika rakovina aj leukemia podrobne,a ako sa uz da liečit..su tam v tom videu dole aj titulky,takze je to super
Helena
10. února 2013
Ahoj holky, nemáme to jednoduché, lidé jsou zlý a vycítí, že člověk je citlivý a zranitelný a proto si na něho dovolí vše a mají z toho ještě radost, mrzí mě, že nebydlíme někde u sebe, mohli by jsme se vzájemně utěšovat, takhle to musí stačit alespoň po internetu.Já mám mamaminky urnu stále doma chodím si s ní povídat a vždy ji pohladím, prostě blázen, také mě každa maličkost hned žene slzy do očí, stačí když manžel něco vyčte nebo zvýší trochu hlas,oni chlapi prostě neví co prožíváme, jsou jiní, někdy mi přijde bez citu.Můj manžel rodiče stále má, tak neví co prožívám.
Musíme se držet už kvůli maminkám i když to jde opravdu těžko, mě už dochází síly, mám strach, že to nezvládnu.Stále si totiž maminky smrt vyčítám a říkám, kde vzala tak strašnou nemoc, když celý život byla zdravá, nikde jsem se nedočetla proč leukémie vůbec vzniká, je mi jí moc líto, měla těžký život a takový konec života si nezasloužila.Miluju tě maminko.Loučí se Helena.
Musíme se držet už kvůli maminkám i když to jde opravdu těžko, mě už dochází síly, mám strach, že to nezvládnu.Stále si totiž maminky smrt vyčítám a říkám, kde vzala tak strašnou nemoc, když celý život byla zdravá, nikde jsem se nedočetla proč leukémie vůbec vzniká, je mi jí moc líto, měla těžký život a takový konec života si nezasloužila.Miluju tě maminko.Loučí se Helena.
Ľudka
10. února 2013
Ahojte, aj ja som mala dnes záchvat plaču ako píše Helenka. Neviem čo bol dnes za deň ale po dlhšej dobe na mňa všetko doľahlo. Mám pocit, že som niekedy niekde úplne mimo, mimo reálneho života, že nemá nikto pre mňa pochopenie a cítim sa taká zbytočná. Akoby som sa nevedela zaradiť do normálu. V práci mám vedúcu, ktorá sa po mne dosť často vozí, jedná so mnou arogantným spôsobom, všetko čo spravím je zle a ja mám potom pocit menejcennosti a pripadám si totálne neschopná. Dnes mi teda riadne "nakladala", mala ma v zuboch celý deň a ja som ledva zadržiavala slzy na krajíčku. Prišla som domov, niečo som sa kľudne opýtala manžela a ten začal po mne kričať ako nepríčetný a potom to mňa prišlo a nemohla som zastaviť plač. Oči mám napuchnuté a bolí ma z toho hlava a najradšej by som zdvihla telefón a zavolala maminke do nebíčka, lenže nebo nemá telefón... keby žila, všetko jej môžem vyrozprávať a ona by ma vypočula a poradila by mi, prípadne by ma povzbudila... v takýchto chvíľach mi totiž neopísateľne chýba a najradšej by som sa ocitla v myšacej diere. Život bez maminky je ťažký, tak to asi cítite všetky dievčatá, teraz si konečne uvedomíme čo všetko pre nás maminky znamenali a aký mali v našom živote dôležitý význam. Stále sa cítim ako malé dievčatko, ktoré potrebuje pofúkať rozbité koleno. Vraví sa, že v živote keď niečo stratíš, získaš alebo nájdeš zase niečo nové... ja som si našla nové zamestnanie v čase keď maminka umierala, tešila sa so mnou, ešte som jej stihla povedať o svojich prvých pocitoch. No namiesto toho, aby mala pre mňa vedúca pochopenie v mojej ťažkej situácii, tak ešte sa do mňa navážala a bolo jej jedno ako sa asi cítim po smrti mojej maminky alebo ako sa mi zle sústredí na prácu. Odvtedy ubehlo 6 mesiacov ale nič sa nezmenilo, stále so mnou jedná ako so soplavým deckom a ja sa nemám na koho obrátiť... keby tu bola aspoň maminka... v takýchto chvíľach si najviac uvedomím ako veľmi mi chýba. Zajtra pôjdem na cintorín zapáliť sviečku a potichu jej porozprávam o svojich problémoch, možno mi dá znamenie ako mám ďalej postupovať. Od kedy mi zomrela mamina všetko si akosi viacej pripúšťam, každú hádku s manželom, všetko ma hneď zamrzí, všetko mi je ľúto ale keď sa do mňa polroka naváža vedúca, tak to už je dosť a začína to byť neznesiteľné. Dúfam, že Vám nikto neznepríjemňuje život a že ste na tom o niečo lepšie ako ja. Prajem dobrú noc... Maminka, neboj, ja to nejako ustojím, možno nie som jediná s podobným problémom...
In reply to Ahojte, aj ja som mala dnes by Anonym (neověřeno)
petra
10. února 2013
Ahoj Ludka ja odkedy zomrela mamina som zanevrela na vsetkych ludi,malokoho mam rada važim si ho,lebo nikto mi poriadne nepomohol,ked soms a trapila a trpela koli mamine...obdivujem ta ze to v tej praci zvladas....ja by som to asi nezvladla a povedala by som nadriadenej svoje co si o jej sekyrovani myslim...ked zacne niekto napr priatel na mna za niečo kricat hned mu to vratim,uz sa nenecham obmedzovat nikym vo svojom zivote,jediny kto ma nikdy neobmedzoval a nerobil mi zle bola mamina...ona jedina chapala koje nalady,moje problemy a trapenia....a zaroven ona bola vzdy ten,komu vselikto ublizoval....jej druh bol na nu zly...ona si to nezasluzila...koli nemu mala pokazenyych 13 rokov zivota....preto teraz nechcem dopadnut ako ona..uz sa nenecham nikym terorizovat...musim byt silna,silnejsia nez mamina,bola by urcite na mna hrda...sme zeny a musime byt silne iba pre nase deti..ostatni su neni az taky podstatny ,ked uz nemame rodicov,teda hlavne maminky.....
petra
9. února 2013
Darinka,mne tiez ked zomrel ocino,verila som v bOha dalej...ale ked zomrela mamina uz sa nedalo verit..uz to nejde...
Helena
9. února 2013
Ahoj holky, zase tu byl záchvat pláče, seděla jsem sama v křesle a představila jsem jaké by to bylo, kdyby máma otevřela dveře, já jí obejmula a ona řekla, neboj už nikam neodejdu a budeme stále spolu, pak mi došlo, že už jí nikdy neuvidím a polil mě studený pot, myslím, že to asi nedokážu žít bez ní, při životě mě drží jenom syn, kterého maminka milovala, mrzí mě, že on ji nikdy nepozná, jenom z vyprávění a fotek,vím, že už jsem otravná, jak si stále stěžuji, ale jste holky jediné komu své pocity mohu napsat, vždy si řeknu, už nepiš buď silná, ale pak je mi zase tak smutno, že se z toho musím vypsat.Tak promiňte.Helena
In reply to Ahoj holky, zase tu byl by Anonym (neověřeno)
darina
9. února 2013
Helenka vôbec nie si otravná, toto je realita, takto cítime ako to opisuješ aj ja som úplne hotová, neviem ako dalej, som stratená opustená a cítim sa taká prázdna. Schudla som 8kg a cítim sa veľmi zle. Sťažujeme sa navzájom aspon ma aj ty chápeš ako sa cítim, pretože moje okolie si nevie predstaviť moju bolesť, každý si myslí, že už by bolo načase sa ukľudniť, ale mne to nejde. Jednoducho si myslím, že som slabá.
darina
9. února 2013
Ahojte dievčatá, už som úplne niekde na dne, nevládzem. Aj dnes som bola v cintoríne, zapálila som sviečku, plakala som ako nenormálna, a išla som domov vyrevaná. Ano aj u mna je to tak isto, všetko ma mamička naučila, ako píše Helenka, len bez nej žiť neviem ako. Moja maminka si do poslednej chvíle myslela, že nezomrie tak veľmi chcela žiť, a preto sme sa o tom ani nerozprávali. Je to pre mna ešte ťažšie, pretože, keby aspon niečo povedala, že ked ona nebude žiť, ale nič také nehovorila. ja svojim deťom som už o tom rozprávala, že ked náhodou zomriem, aby neplakali, nech ma neľutujú, pretože viem aké to je. Ja to bez mojej mamičky asi nezvládnem, aspon to tak cítim, Helenka aj ty si na tom podobne ako to čítam, veľmi sa trápiš ako ja. Prečo je tento život taký krutý, Peťka aj ja som sa každý večer modlila, aby sme boli živí a zdraví. Predsa mi zomrel otecko, ale ja som sa modlila nadalej. Myslela som si, že to tak má byť. No a ked mi zomrela aj mamička, tak som sa prestala modliť. Mám známe aj kamarátky pýtam sa ich či sú veriace,či sa modlia, ani jedna nie je veriaca a predsa všetkým žijú rodičia. No nie je to zvláštne.
petra
9. února 2013
Ahoj Helenka,presne tak ako pišeš..mna maminka tiež naučila vsetko čo viem,vsetko od robenia palaciniek az po to ako mam zvladat rozne životne situacie,ja som dost vybušna sem tam povaha,mamina bola pravy opak mna,..velmi kludna ,vsetko riesila s kludom a pokojom nic ju nerozhadzalo,vzdy ked som mala nejaky problem hned som jej volala,ona mi povedala par viet a hned ma ukludnila,hned som vedela ako ten problem zvladnem...my sme sa vela krat s maminou rozpravali o smrti ,ale nie v tom zmysle,ze co ked ona zomrie...akurat sme sa vzdy bavili o tom,ze ako dlho budeme žit,a sme si srandu robili a tak..a ja som jej wzdy povedala,ze sa dožije urcite vyše 100 rokov,..teraz vidim,ze to bolo len moje zbožne prianie...od maličky som mala panicky strach z toho,co sa stane ak mi mamina zomrie,ze by som to nezvladla,...wzdy som sa modlila,nech žije dlho dlho aspon do 80tky..vidim,že Boh moje prosby nevislišal..asi preto,lebo ani žiadny neexistuje..a ja som sa modlila cele tie roky uuplne zbytočne....
In reply to Dobrý den ,já teď prožívám by Anonym (neověřeno)