Ahoj holky, zase tu byl záchvat pláče, seděla jsem sama v křesle a představila jsem jaké by to bylo, kdyby máma otevřela dveře, já jí obejmula a ona řekla, neboj už nikam neodejdu a budeme stále spolu, pak mi došlo, že už jí nikdy neuvidím a polil mě studený pot, myslím, že to asi nedokážu žít bez ní, při životě mě drží jenom syn, kterého maminka milovala, mrzí mě, že on ji nikdy nepozná, jenom z vyprávění a fotek,vím, že už jsem otravná, jak si stále stěžuji, ale jste holky jediné komu své pocity mohu napsat, vždy si řeknu, už nepiš buď silná, ale pak je mi zase tak smutno, že se z toho musím vypsat.Tak promiňte.Helena
