Odešla mi maminka

Uprímna soustrast

Moje úžasná maminka odešla 21.11.2022.. byla nemocná. Hlavně neskutečně statečně bojovala s rakovinou.. jsou dny, kdy to v sobě zasunu..a pak přijdou dny,kdy nemůžu dýchat bolestí, že je pryč.. byla součást mé duše..

Mela jste stesti na maminku - moje matke mne opustila po narozeni…chtela se pred svoji smrti se mnou usmirit, ale ja nemela tu silu….

Mela jste stesti na maminku - moje matke mne opustila po narozeni…chtela se pred svoji smrti se mnou usmirit, ale ja nemela tu silu….

Je mi 24 let a přišel jsem o nejdůležitějšího člověka v mém životě. Moje maminka na konci března podlehla post-covidovému zápalu plic. Každý večer se trápím a pláču, protože jsem zůstal na světě úplně sám, otec je Ital a neviděl jsem ho spousty let, je to velmi těžké bez maminky, mrzí mě, že mě nikdy nepovede k oltáři nebo, že nebude mít možnost poznat moje děti…Čím déle bez ní jsem, tím více si připadám bezradný.

Taky mi nedavno umřela maminka 24.5.Nemuzu se stim vyrovnat, takze Vad chápu co tet prožíváte.. Denne pláču, vim ze mi ji to nevrátí a ze konecne se netrapi bolestma. Bylo ji jen 69. Umrela dva mesice po narozeninach..

Zdravím, už uběhlo pár dní ode dne, kdy mi zemřela maminka. Rodiče byli rozvedení už rok a já s mojí sestrpu jsme byli ve střídavé péči. Jenou si nás maminka měla vyzvednout, ale nepřijala. Táta se za ní jel podívat a jelikož je často unavená a hodně spí,mysleli jsme si, že opět jen usnula. Když se ale tatínek vrátil, oznámil nám, že maminka vypadla z okna a umřela. Všichni jsme probrečeli celou noc. Vůbec netuším, jak se s tím mám vypořádat, každý den a každou noc jen brečím a už dlouho jsem se nezasmála. Je mi 14 a maminka pro mě znamenala VŠECHNO!! ÚPLNĚ VŠECHNO. Byla to ta nejhodnější osoba v mým životě, pomáhala mi úplně se vším, svěřovala jsem jí vše... a ty večery, kdy jsme společně koukali na filmy a jedli zmrzlinu, to byly ty nejhezčí dny mého života. Bohužel s mým taťkou takový vztah nemáme, vlastně jsme každý úplně jiný a do teď se o mě téměř nezajímal...i když vím, jak moc mě má rád,maminku mi nenahradí. Navíc mě trápí věčné výčitky svědomí,že jsem si jí dost nevážila, že jsem měla být lepší dcerou a že jsem jí snad nikdy neřekla, jak moc ji miluju. Umřela náhle, sama, nikdo to nečekal, nikdo na to nebyl připravený... Ona byla vážně anděl a smrt si v žádném případě nezasloužila. Každý den když jsem byla u táty mi volala a říkala ať si užiju den, říkala že mě má ráda a ja to vše brala jako samozřejmost... Teď je to všechno pryč a teď vidím, jak moc toho pro mě dělala. Od teď všem budu připomínat, jak moc je mam rada...Kéž bych to mohla říct i mé mamince.

Je nový deň. Skutočne som sa dozvedel o veľkej lapola a od tej doby som nový tvor, mal som sen v mojom starom veku, že som bol napadnutý a vstreknutý do môjho sna a odvtedy som začal mať podivné pocity. a potom, keď som išiel na test a bol som diagnostikovaný HIV pozitívny. A toto žilo so mnou celé roky. len minulý týždeň ma priateľ predstavil s veľkým mocným kúzelníkom, ktorý žije niekde v Afrike, aby som mu pomohol. Povedal mi, že sa nikdy nevrátim tak, ako som prišiel o pomoc, že ​​som nemal inú možnosť, než mu dôverovať a robiť presne to, čo mi bolo povedané. nasledujúci deň, keď som sa vrátil z práce, zmenil sa systém môjho tela. Neskôr som šiel na testy V dvoch rôznych nemocniciach a môj HIV pozitívny stav sa zmenil na negatívny. Prišiel som poďakovať a všetku slávu za Božie uzdravenie. a uistím sa, že svet vie, aké silné a rýchle vaše kúzlo funguje. môžete ho kontaktovať nasledovne: (Greatlapola67@gmail.com) alebo čo ho zapnete (+2349034970099)

Dobrý den. Dnes je to týden co mi zemřela maminka. Šlo to strašně rychle 10. prosince ji našli nález a 15. ledna večer zemřela. Měsíc jsme chodili po vyšetřeních, dá se říct, že se nic neprokázalo. Prý pokud tam něco je tak je to mimo zobrazovací techniku. Maminka byla celou dobu celkem v pohodě až po posledním vyšetření 4.ledna se necítila dobře. Pořád doufala, že se jí zas uleví. Jenže já se nemohla dívat na to jak trpí tak jsem jí další den zavolala záchranku. V nemocnici pak zjistili neprůchodnost střev. Následovala víc já čtyřhodinová operace. Tu ještě maminka zvládla. Ležela pak na ARU. Jenže něco bylo pořád špatně. Když ji začali dávat tekutiny pořád zvracela. Po 6 dnech nová akutní operace... a to už srdíčko nevydrželo. Pořád si říkám, že jsem tu sanitku neměla volat, vždyť co to s ní v týdnu nemocnici udělali. Pořád ji vidím jak tam měla žízeň. Chodila jsem za ní každý den, jen ten poslední jsem se k ní nedostala. Byla zrovna na sále, prý mám přijít druhý den. Jenže večer mi volali, že zemřela. Pořád tomu nemůžu uvěřit, že už ji nikdy neuvidím, že nepřijde, že nemám komu zavolat. Byla mým jediným blízkým člověkem. Tatínek zemřel před 20lety také na rakovinu. Je to opravdu strašné. Nevím jak se s tou ztrátou vyrovnat.

Dobrý den, dnes je to přesně měsíc, co mi náhle odešla maminka.. v polovině května jsem s ní slavila 56 narozeniny. Bylo to strašně rychlé, nestihla jsem s ní ani v nemocnici mluvit, protože jí hned navodili umělý spánek. Dostala těžký infarkt, přelet vrtulníkem do FN Hradec Králové, který zvládla, kde podstoupila těžkou operaci srdce, zvládla i výměnu chlopně, kterou infarkt poškodil, ale srdíčko na sále už prostě nenastartovali... Nemůžu uvěřit tomu, že už tu není, že nebudu mít komu zavolat, když budu potřebovat, že jí už nikdy neuslyším, že tohle je vlastně finální. Když jsem zařizovala pohřeb, byla nějaká "naděje", že vlastně ještě "něco'" bude, že jí tam ještě uvidím, ale co teď.. Teď už nic není.. Zůstala jsem ve svých 21 letech sama. Pořád jí vidím v nemocnici na tom oddělení mimotělního oběhu.. Věřila jsem tomu, že s ní budu aspoň ještě mluvit, že jí řeknu vše, co jsem jí říct nestihla.. :-( Ale nic jsem nestihla...

Jsou to 4 dny od smrti me maminky. Nedokážu si představit že už nikdy neuslyším její hlas, že už ji nikdy nezavolam o radu ... že tu zůstaneme bez ni ... vím jak se cítíš

Dobrý den,ani nevím jak mám začít,29.3.2017 se mi zhroutil svět,odešla mi moje milovaná maminka. Byla dlouho nemocná,přestávala jíst,pak už nestála o nikoho,nechtěla do nemocnice nikam,věděli jsme že ten den přijde,ale tak rychle to nikdo nečekal. Byla to úžasná ženská,plná lásky,rozdala by se.Milá krásná žena.Pořád mi to nějak nedochází,že člověk co mě nadevše miloval a ja jeho tu najednou není,neměla jsem šanci se sní rozloučit,moc mě to trápí a bolí,dva dny jsem jen brečela,ale teď už nepláču porad na ní vzpomínám a myslím,ale děsí mě že nebrečím jsem tam se mi vženou slzy do očí.
Říkám si jestli jsem normální,když vidím sestru nebo tatínka,jsou na dně,není to tím ze jsem jí neviděla,jak jí zkoušeli doktoři pomoc,nebo když jí dávali do rakve atd,nevím.Hrozně mě to bolí,nevím jak se s tím mám vyrovnat,myslím si pořád že až přijedu za tatínkem bude tam v křesle sedět a čekat na mě.Proč tu žijeme ten svůj život a najednou nic,prostě vůbec nic.

Je to 36 hodin co umrela. Nejkomplikovanejsi osoba kterou jsem znala. Ale taky jediná co me dokazala zvednout kdyz mi bylo nejhur. Umrela mi v náručí na jipce. Videla jsem na ni jak vse zle je jen slupka. Ze byla clovek ktery me miloval a byl na me hrdy. Milovala jsem jsi. Nemela rada velká gesta ale na konci me pustila tak blizko k sobě. Mohla jsem ji nakrmit a pomoct ji. A myslela jsem ze mam jeste cas. Aspon dny. A mela jsem uz jen par hodin. Musi to ze me ven ta bolest. Ale nic nepomaha. Trha me to na kusy. Musim se pres to prenest ale nevím jak. Jsem rada ze jsem se mohla vypsat

Je mi líto všech, kterým odešla vaše maminka.I mě je to velmi líto, protože mi odešla také a to 13.listopadu v neděli v roce 2016 v 8.30 hod., kdy jsem jí pomáhal po záchodu k její posteli.Řekla mi je mi nějak špatně a velmi zle a tak jsem jí řekl, že jí pomůžu do postele a vzal jí ze zadu a šli jsme spolu pomali a společně k její posteli do jejího pokoje a to jen pár kroků.Bohužel jsem si ihned neuvědomil, že to bylo naposled a že je to její poslední chůze jejího života k její posteli !!! Pomali jsme došli k její posteli a najednou se to nějak stalo ! Upadla mi do bezvědomí a já jí držel ze zadu a do obličeje jsem jí neviděl ! Podlomily se jí nohy a sjela mi k zemi, s tím, že jsem jí držel svou silou svých rukou.Ihned jsem si neuvědomil, že mi vlastně takto zemřela pravděpodobně zástavou srdce a tak jí říkám mami vstávej, vstávej, co se stalo ?! Mamku jsem držel a nevěděl jsem ihned co jí je.Držel jsem jí a volal o pomoc svou ženu, která byla vedle v pokoji ! Ihned nepřišla a tak jsem mamku položil na zem a letěl jsem volat 155.Tam mi řekli jestli či dýchá, či nikoliv a jesli ne, tak, at ihned zavolám ! Záchranka již, že jede ! Již nedýchala a já byl nervozní. Nevím jak dlouho to trvalo, položil jsem jí na postel s manželkou a vdechl jsem do ní ! Pak jsem začal asi jen menší masáž srdce a najednou přijela ta záchranka, ta se jí okamžitě věnovala, ale po určité době konstatovali její smrt.Velmi mě to nějak moc ranilo a velmi mě to stále nějak moc bolí, protože jsem maminku měl moc rád.Věděl jsem, že je starší, že užívá léky na srdce, že má problémy a podobně, ale přišlo to, tak nevhod................. Již je to 3 měsíce a stále si něco musím vyčítat, že jsem mohl udělat něco více pro svou maminku, milovanou osobu, kterou jsem měl ve své péči ! Byla to taková nevinná bytost a věčila mi a já jí takto zklamal ! Za všechno jí dnes však vděčím a myslím na ní s úctou ! Srdce se jí zastavilo - zástava srdce. Vím, že smrt je jedinná spravedlnost na světě a vím, že na každého jednou čeká, ale chtěl jsem se aspoň řádně rozloučit a říci jí některé věci, které jsem jí již nemohl říci - nestihl jsem to a to si moc vyčítám ! Mám špatné svědomí, že jsem té nevinné osobě, která mě měla nesmírně ráda a věčila mi, že jsem jí nemohl poskytnout slova útěchy a podobně.Jaroslav

máma zemřela doma soustas přimo doma rodina na školu zachranovat na nemocnice volala tatinek ubližila na rok na roce adelce na pokoje oblečena na to oblek ja sem byla na to uvidis vojta adelka eva milan marcel anička má porodu na rok 2014 smtrvi králu na jaws zabil práse na zabijačkou jaroslavem na rok na druhe soudenka na rok policie ja zatřelil adu na rok vánoce vánočni svatky na rok maminka videla na umřel a pak ješte nic jak budu udelat zahranovat na policajti na zbolila na roce maminko děkujeme zemřel konec

:(...Včera mi umřela mamka :(.........Přišel jsem akorát ze školy....a s úsměvem ji šel navštívit do ložnice, byl to šok. :(....Volal jsem záchranku, máma měla bílý obličej a studené ruce :(....Říkali mi, ať si otevřu dveře od bytu a mamce s napnutýma rukama masíroval srdce. S brekem jsem masíroval a křičel o pomoc. :( Bylo už moc pozdě...Pořád si vybavuji, jak jsem den před tím s ní mluvil a byla šťastná, i když měla bolesti. Moc mi chybí :( <3

Všetkým vám, čo ste museli zažiť smrť rodiča alebo oboch rodičov želám milostiplné a pokojné vianočné sviatky. Ja som pochovala mamu pred dvoma rokmi. Jediné, čo vám chcem poradiť, je toto: žiť tak, ako by si to vaše maminky a otcovia priali. Len tak prekonáme bolesť, ktorú máme na duši. Naši rodičia nás len predišli a čakajú hore na nás a dávajú na nás pozor. Žime tak, aby boli na nás hrdí. Súcitím s každým človekom, ktorý toto zažil, ale musíme ísť ďalej. Verím, že sa to všetkým podarí, aj keď je to ťažké. Všetko dobré praje Henka.

Moje maminka zemrela ze dne na den na infarkt, v listopadu to budou 2 rokyl..ale myslim na ni denne..byla tak akcni, neskutecne chytra zenska,kterou meli vsichni radi...znicehonic byla pryc..mam krasnou rok a pul starou dceru,ktera mi to pomaha prekonat..ale stejne to porad nedokazu pochopit,riikam si,ze jen nekam odjela..a odpustte mi muj nazor,ale vy co vam maminku vzala rakovina jste aspon vedeli,ze to jednou prijde a mohli se na to tak trosku pripravit..ale kdyz odejde nekdo z plneho zdravi:(((( navenek hraju frajerku a kdyz se nekdo zepta jak to snasim,tak rikam,ze tam vsichni musime,ze nikdo nezname dne ani hodiny..ze mela maminka krasnou smrt..ale jsem v prdeli!!