Radka
•
7. září 2015
•
Truchlení

Odešla mi maminka

Je to deset dní, kdy nás po velmi krátké nemoci opustila naše maminka. Stále nemohu uvěřit, že je to navždy. Byla skvělý člověk, nemoc na ní zaútočila velice rychle a nečekaně. Jsem vděčná, že jsme s ní mohli být až do konce, stejně jako ona s námi byla celý život. A alespoň trochu jí mohli vrátit vše co pro nás ona dělala. Moc mi chybí.
26154 lidé vyjádřili účast.
1289 reakcí Vložit vlastní příběh
Katerina
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. dubna 2016
Souhlasim s Vami...a je mi take smutno z toho necekaneho.. a myslim, ze smrt touto necekanou prihodou boli nas vic nez nase maminky...
olina
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. července 2016
Moje maminka zemrela tento patek.Jeste prijela z prace na kole,navstivila moje deti,aby jim dala neco za vydvedceni.Mela na me cekat,ale po pul hodine cca v pul ctvrte rekla detem,ze ji boli zada a ze jede domu.Volala jsem ji ve ctyri.Mluvila zvlastne.V pet hodin po pul hodinovem ozivovani zemrela na infarkt.doma,po boku sve maminky,ktera ji prezila.Mamince bylo 58let.Nemam uz krome babicky a svych dvou deti nikoho.Odesla z plneho zdravi i kdyz cely zivot tvrde pracovala.Byly jsme kamaradky,denne v kontaktu.Byla mou oporou a ja jeji.Nevim,jak zvladnu zivot bez ni.Najednou nic nema smysl.Deti ji milovaly a ja take.Zni to hrozne,ale bez ni tu nechci byt.Bylo to tak nahle,ze tomu nikho nemuzeme uverit.Nikdy nezapomeneme maminko.Budes tu stale s nami.Jeste jsi nemela odejit!
4442 lidé vyjádřili účast.
Jeanine
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. září 2019
Zdravím,koukam že příspěvky jsou starší.Ale na ten tvůj chci reagovat.Před pěti týdny mi zemřela sestra 42let...nečekaně.Byla zdravá,ráno vstala uvarila si kafe,sedla si ven a proste usnula.Nedokazu to pochopit.Ten den za mnou měla prijet na chatu a už nikdy nepřijede.Byla mi vším.Od devíti let,co nám umřela mamka mě vychovávala.Snazim se fungovat tak jak musím,před lidmi jsem taky hrdinka,ale ve mě se všechno svírá,nic mě netěší.Rano vstanu a těším se na večer až den bude zase za mnou atd.Jak jsi na tom ty po letech,popř kdy to začalo být “lepší”?
1491 člověk vyjádřil účast.
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Před měsícem mi zemřela maminka, v únoru ji našli rakovinu od žlučových cest, nador přes celá játra, zemřela pul roku po diagnoze
bydlela se mnou v baraku, všude ji vidím, nemuzu se z toho pořád nejak dostat, musím fungovat kvůli 3letemu dítěti, ale někdy mam dojem že to nepujde....
jak to mám překonat?mám dojem že ž nikdy nic nebude jako dřív, ikdyž mam fungující rodinu, mamincin odchod je pro me rána, a mam dojem že se s tím nemuzu nikdy smířit....
jediné za co dekuji bohu je že jsm spolu mohly trávit ty poslední měsíce každý den a i v nemocnici jsem s ní ten poslední večer mohla být a rotloučit se...vedela o me ikdyz uz na me nekoukala....to je mi malinkou utechou ale stejne....kdo to neprozije asi nemůže nikdy pochopit....
4301 člověk vyjádřil účast.
henka
•
24. září 2015
ahoj Lucka, mne pred 2 rokmi zomrela mama na rakovinu prsníka. Jediné čo Ti môžem poradiť je, že ži pre svoju rodinu, ktorá Ti zostala. Upni sa najviac na dieťa. Po 2 rokoch už to tak nebude bolieť ako pred mesiacom. Je to ešte čerstvé. Ja som brala pol roka po smrti mamy lieky na spanie a pol roka som chodila k psychologičke. Je dobré si zájsť k tej psychologičke sa vyrozprávať, pretože sa človeku uľaví. Ja teraz pociťujem viac smútku keď sa blížia nejaké sviatky, vtedy mi je najviac za mamou smutno. Neboj sa, bude to aj lepšie, bolesť sa trochu otupí. Prajem Ti úprimnú sústrasť a do budúcna veľa síl. henka
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Děkuji za podporu a slova útěchy, moc si toho vážím
misha
•
24. září 2015
Lucie,upřímnou soustrast.Mě mamka zemřela před čtyřmi lety na rakovinu plic.Všichni víme,jak se cítíte.Ale zvládnete to a věřte,čas bolest otupí a zase bude líp.Přeji hodně sil..
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Moc dekuji....budu doufat ze časem to opravdu přestane bolet tak čerstvě jako to bolí teď....
3154 lidé vyjádřili účast.
Gioia
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Lucko, vím dobře, jak Vám je, maminka zemřela na rakovinu před několika měsíci, bylo to příšerné, jak píšete, kdo to nezažil, nepochopí. Také mám malé děti a najednou jsou bez babičky, není komu zavolat, když se děti naučí něco nového, popovídat si o běžných věcech, co se denně dějí, moc mi to chybí a vím, že maminku už nikdo nikdy nenahradí. Člověku se honí hlavou spousta věcí, jestli si děti babičku budou pamatovat, jak zvládneme narozeniny, Vánoce, atd. Pokud budete chtít, napište mi na email a můžeme si o tom aspoň psát. Držte se, musíme to vydržet, asi to chce čas.
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Určitě budu ráda....děkuji, dáte mi mail?
3464 lidé vyjádřili účast.
Gioia
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Omlouvám se, zadala jsem "zobrazil email u příspěvku" a nezobrazil se. Je to gioia@centrum.cz.
darina
•
24. září 2015
ahoj lucka, mne moja maminka zomrela budú to tri roky, ale nikdy to už nebude také aké doteraz, stále mi chýba, toľko vecí by som jej chcela povedať, no nedá sa a to je najhoršie. Možno už toľko neplačem ako pred tromi rokmi, ale nie je den aby mi nevyšli slzy, bola to najlepšia maminka na svete. Nikdy sa s tým nedá vyrovnať, kto mal taký blízky vzťah a my sme boli každý den spolu, lebo sme bývali aj v jednom činžiaku. Proste je to hrozné, ale určite sa ti trošku uľaví. Želám ti veľa síl, aby si to zvládla.
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Děkuji za reakci, musíme všichni doufat ze se to dá nějak přežít
Když strávíte s člověkem hodně času je to o to těžší:(
Lenda
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. prosince 2015
Dobrý den, maminka mi zemřela letos v srpnu, bylo ji 60. Zemřela po urcitych zdravotních problémech, ale žádná smrtelná choroba, dokonce vypadalo ze vse zas bude v poradku. 3.8. Vecer jsem u ni byla a říkala ja umřu, pohladila jsem ji po ruce a říkám proc bys umirala, zase vse bude v poradku, ráno v 5.30 hod. Byla mrtvá. Mám pocit ze se zblaznim, vsude ji vidím, slyším a nejvic me mrzi ze jsem ji neřekla jak moc ji mám ráda a ani jsem se s ní nerozloucila. Čas snad bolest otupi.
Sugar
•
20. května 2016
Bohužel neotupí. Nikdy
4471 člověk vyjádřil účast.
Markéta
•
5. září 2015
Nevím co po pravdě dělat jsem v 8mesici a po 8 letech se naplnila ta nejhorší obava moje maminka mi umira a asi se nedočká ani svého prvního vnuka.Mám skoro 9 letou sestru která je nemocna a nechápe vůbec co se děje.když placu utira mi slzy ale usmívá se .nejhorší je že se o ni musím postarat a já mám pocit že to bez moji maminky nezvladnu.mám strach o miminko prostě o všechno.říkám si proč zrovna teď:-( v prosinci ji má být 50 bohužel ani toho se nedočká. Pro nám odcházejí ty hodní lide a zlí tu zustavaji
2423 lidé vyjádřili účast.
Michaela
•
24. září 2015
Bohužel, je mi líto, čím vším procházíte, jediné, co dokáži napsat, život rozhodně není spravedlivý....
A co vím jistě, že i přes tyto životní katastrofy, vše zvládnete, ženské vydržejí hrozně moc, zpětně si každá říká, jak jsem to mohla zvládnout, zvládla a vy to také ustojíte....
Moc Vám držím palce, dítě bude zdravé a veselé a vynahradí Vám toto neskutečně kruté životní období....
2684 lidé vyjádřili účast.
misha
•
24. září 2015
Markéto,vím,čím procházíte,je to velmi bolestné období,hlavně ta bezmoc je hrozná.Věřte,že všichni,co zde píší,zažili to samé,co vy,cítili to samé.Jak píše Michaela,i vy to zvládnete,jste silnější,než si myslíte.Hodně sil...
jakub
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. ledna 2016
Pravda i moje maminka odešla v prosinci a taki se ne do žila 50 ky je to sok kdyz maminka odejde mic mne to boli ale drzim.se nebo chtějí aby sme zili dal jenom k vuli nase mamince a to.je mi 22 let a mamince bilo 47 let ani vánoce snami neslavila to je to nej těši ze dobri lidi jdou k našemu panu bohu a syna nej vysiho jesus Kristus otazka je proc ti dobří lidi jdou a špatný zůstávají nebo nas pan si bere dobri lidi abi ne trpěli a ti spatni necha va tak abi trpěli věřim ze se jednou vseci sejdeme s rodinkou tam na hoře to vim 100% ad nas pan da lehkou zem nasim maminkach a věcný světlo života amen
Henka
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. ledna 2016
milý Jakub, prajem úprimnú sústrasť. Tiež si myslím, že dobrí ľudia idú a tí horší zostávajú. Ešte ste dosť mladý a chápem, že mamina veľmi chýba. Ja som mala 38 rokov a tiež mi pred Vianocami (2 roky dozadu) mama zomrela na rakovinu. Ešte teraz sa mi veľakrát hrnú slzy do očí a najhoršie je to na tie sviatky. Treba sa za maminu modliť, páliť jej sviečky. Ja dnes idem na cintorín zapáliť sviečku. Snáď do budúcna by som vám chcela z celého srdca poradiť, aby ste si našli dobrú manželku a mali peknú rodinku - myslím, že oni vás budú držať nad vodou a budete mať pre koho žiť. Vaša mamička by vám toto možno tiež poradila. Raz sa s ňou stretnete, lebo nevieme ani dňa, ani hodiny kedy z tohto sveta odídeme. Prajem vám, aby vám všetko po čom túžite vyšlo. Držte sa ...... Henka
Zuzka T.
  (kontaktovat autora příběhu) •
5. srpna 2015
Mám pocit,že jsem asi prokletá...na Štědrý den mi zemřela milovaná maminka,před pár lety přítel a minulou noc teta,tátova sestra.Tolik si přál ji ještě vidět.Je ale sám dost nemocný a cestu by asi nezvládnul.Navíc v březnu zemřela spolužačka a před týdnem spáchala sebevraždu kamarádka...už to nějak přestávám zvládat...
Misha
•
8. srpna 2015
Zuzko,přijmi upřímnou soustrast a přeji ti hodně sil.Máš pravdu,je toho moc....drž se
2304 lidé vyjádřili účast.
Zuzka T.
•
15. srpna 2015
...děkuji...jen už nevím,kde brát síly...
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
25. července 2015
Dnes mám narozeniny a to jsou přesně ty dny, které mě srážejí na kolena a kdy bych tak ráda tu svou Helču slyšela alespoň v telefonu...
To její: všechno nejlepší prdelko moje, dnes je den, kdy jsem tě v 18.30 v bolestech porodila...:-)
Zuzka
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. června 2015
Moje milovaná maminka zemřela vloni na Štědrý den...a dnes by měla narozeniny...celý den u její fotografie hoří svíčka, kterou obvykle s tátou zapalujeme každý večer. Dnes jsme spolu ale nějak potichu...vím, že i on vzpomíná..a oba nás to bolí....
Jitka
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. června 2015
Moji milí,
často pročítám tyto stránky a je mně moc a moc smutno.
Moje maminka také již zemřela, bylo jí ale už 90 roků, ale věřte, také mě to stále bolí a denně na ní vzpomínám
a moc mně chybí. Žila jsem s ní celý život. Zůstala jsem sama. Mám ale fajn sestru a synovce.
Moc bych ale uvítala dceru nebo syna i s dětmi a ráda pomohla. Bydlím kousek od Prahy.
2144 lidé vyjádřili účast.
Michaela
•
7. června 2015
Dobrý den, ráda bych, aby jste mi napsala na mail
mary.27@seznam.cz
děkuji a těším se Michaela a Zuzanka(5 let)
Lída
•
28. listopadu 2016
dobrý den, možno si to už nepřečteeete ale pokusím se. Jsem máma 9- měsíčního chlapečka nádhernýho a zdravýho já mám rakovinu prsu bohužel agresivní typ, zatím v remisi ale nevím dokdy. Maminku mám na Slovensku, ráda bych vás uvítala. Lída cameron2412@seznam.cz
Gábina
•
3. června 2015
Milá Deniso,

budu ráda, když se mi ozvete na můj email gaba.30@email.cz

Děkuji Gábina
2123 lidé vyjádřili účast.
Gábina
•
2. června 2015
Dobrý den všem....
je to měsíc co mi zemřela maminka. Zdá se mi, že jsem na tu bolest sama, všichni kolem mne se chovají, jako když se nic nestalo...jen já cítím tu strašnou bolest.
Není tu někdo, kdo by si chtěl občas vyměnit email, je ve stejné situaci jako já...děkuji
2093 lidé vyjádřili účast.
Denisa
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. června 2015
Dobry vecer, i ja se cítím se svou bolesti opusteně.. Moc rada bych si občas vyměnila mail s někým, kdo vi...
angel009
•
14. července 2015
Napiš mi na skodo.lu@seznam.cz. Mně maminka zemřela před 2mi lety. Je mi 22. Dodnes mám těžké deprese. Nevím, co s tím. Nemůžu fungovat. Vztahy s rodinou jsem nedokázala udržet a celý můj život začíná být stále víc v troskách....právě jsem vylezla z vany, kde jsem hodinu v tichu probrečela. Není tu nikdo, komu bych i po 2 letech mohla říct, že je mi zle a potřebuju obejmout...stále stále dokola...
Jakub
•
5. srpna 2015
Taky to znam moc dobre pred dvema mesici mi umrela mamka. Lidi se kolem mne chovaj ze se maji dobre ale bydlim ted sam a moc to na me doleha. A neni mi moc fajn bojovala po mozkove mrtvici dva mesice a potom byl konec vydel sem ji kazdej den. A videl i pokroky ale potom uz sem ji videl na posled strasna. Bez moc a pocity. Pokud ma nekdo stejne zkusenosti rad si popvidam muj email je j.lojan@seznam.cz
2093 lidé vyjádřili účast.
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
Včera to blo také mesic co mi zemrela maminka
klidne piste, mam také dojem ze tu bolest nemuzu nikdy prekonat
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. září 2015
luckyflower@seznam.cz
jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. května 2017
Gabinko uz je to dva roky u vas, jak se mate? Me umrela maminka pred ctyrmi dny. Mam pocit ze se ani pohrbu nedoziju. Byla bych moc rada kdybychom si mohly napsat
Debora
•
31. května 2015
Dnes je to jeden dlouhý rok bez Tebe, maminečko moje ;-( Moc mi chybíš! Miluji Tě a vždy budu :-*
2144 lidé vyjádřili účast.
Lenka
•
13. května 2015
Dobrý den,

každý z nás má jiný příběh. A něco máme společné. Tu hrozně velkou bolest, tu hrozně velkou ztrátu, kt. je o to zoufalejší, když ji někdo zaviní. Čas běží a nic se nemění. Ta hloubka neštěstí jako by se zvětšovala. Čas nepomáhá. Život se navždy změní, pokud se ještě dá nazvat životem. Spíše je to jen přežívání ze dne na den a očekávání vlastního konce, kt, bude vysvobozením.
Petra
•
15. května 2015
Měla jsem těžkou zkušenost. v jednom dni mi upřel manžel i maminka. Brouzdala jsem po netu po stránkách kde poradí, i po stránkách, kde se diskuze zvrhly do pro mě nepochopitelných tendencí. Brouzdala jsem i po stránkách, které bych dnes nejraději zakázala. Kdokoliv má starost, na kterou nestačí, zkuste napsat klukovi, který si říká Cháron (meetcharon@gmail.com). Jako kdyby toho o tomto tématu věděl víc, než je možné. Dřív, než vás napadnou hlouposti... Péťa
Lenka
•
19. května 2015
Nesuďte, když ničemu nerozumíte a nepřisuzujte někomu ihned nějaké činy.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. května 2015
Ano, ta ztráta je obrovská, celoživotně citelná, nejde zalepit a stále se otevírá....bohužel, nespravedlnost vládne světem, neumím si představit, žít s vědomím, že někdo jiný zavinil smrt mého blízkého, ale i přesto se také přikláním k reakci Heleny, obrátit se na někoho/pohledat), kdo by alespoň slovem či osudem mohl trochu povzbudit.
Držím moc palce a myslím na Vás.... Michaela
2201 člověk vyjádřil účast.
Michaela
•
16. května 2015
omlouvám se za popletení jmen ...reakce Petry.....
2183 lidé vyjádřili účast.
henka
•
8. června 2015
dobrý deň Lenka, musím povedať, že ste to vystihla úplne presne. Nie je to už život. Ja sama akoby som tiež už čakala po smrti mamy môj vlastný koniec. Keď už mama zomierala a ja som si povedala, že tu nemusím už byť. Nemám moc chuť žiť. Mama ma vždy podržala a radila mi. Nebola som žiadny mamičkin maznáčik, ale mama mi veľmi chýba. Ešte mám otca a strašne sa oňho bojím. Odkedy tu nie je mama som strašne ustráchaná. Píšu sem ľudia, ktorí nemajú už ani jedného rodiča. Musí to byť pre nich strašné. Mne postačí aj jedna smrť. henka
Zuzka
•
13. června 2015
Jsem na tom úplně stejně...máma odešla a já se bojím o tátu...navíc mi před 4mi lety odešel do jiného světa i partner...když budete mít chuť, napište: zuzt007@gmail.com
angel009
•
27. června 2015
To je opravdu těžké. Já nemohu čekat jen na to až odejdu. Je mi teprve 22. Můj život teprve začne...až začnu pracovat. Ale bez mámy.:( Chuť k životu, co jsem ztratila před 2ma lety velmi pomalu získávám zpět, ale je to boj. Ta frustrace, prázdnota, zlost na všechno a na všechny, agrese, co ve mně je...mám pocit, že najednou o svůj život musím hodně bojovat a hodně lidem tím ubližuju, ale zůstala jsem tu bez své rádkyně a musím si poradit sama. Všem vřele doporučuji knihu Dcery bez matek nebo knihu Matky bez matek. Ta první je moje bible, tu druhou si přečtu až sama budu mít jednou děti nebo se na ně budu chystat. Nedovedu si představit mít děti, když tu nemám mámu. Je to fakt divné. Jsem schopna se sotva postarat sama o sebe. Ty deprese občas jsou strašné - hlavně přes zimu. Držte se! Pokud je to někdo, komu odešel rodič takto brzy jako mně, napište mi sem, budeme lépe rozumět tomu, čím procházíme - společně. V každém věku je to totiž lehce jiné (si myslím)...i když pokaždé strašné.
2241 člověk vyjádřil účast.
henka
•
12. května 2015
mamička posielam ti božtek do nebíčka. Moc nám všetkým chýbaš. Už ti môžem dať kytičku len na hrob - je to bolestné aj keď je to rok a pol. Dúfam, že ma tam hore čakáš, najradšej by som bola s tebou. henka
Svitlun
  (kontaktovat autora příběhu) •
11. května 2015
Umřela mi máma 10.dubna na plicní embolii,jsem jedináček,je mi třicet.Bylo to nečekaně a náhle a před rokem babička tátova máma,mám jen babičku a tátu.Moc nám chybíš maminko:-(
Petra
•
18. května 2015
Vím, o čem mluvíš - mamka umřela 6.2.2014 na plicní embolii, jen tak, jsem jedináček, mám manžela a teď je mně 35 let. Jsem pořád jak v mlze a čekám, kdy to skončí, pořád to moc bolí....
2084 lidé vyjádřili účast.
Svitlun
  (kontaktovat autora příběhu) •
20. května 2015
Já mám přítele v Plzni,jsem z Brna v létě mi bude 31,šla jsem ji nakoupit,mezitím přišel dom táta a našel ji mrtvou:-(byli spolu35 let
Denisa
•
22. května 2015
6.2.tohoto roku umrela moje maminka, moje sluníčko a nejlepsi člověk, kterého jsem znala.. Je mi 31, neumím si představit zivot bez maminky.. Kazdicky den braním slzám, aby me uplne pohltily.. Zádná slova ani myšlenky mi nepomahaji, a to mam manzela a Malinkeho syna :( tatinek mi uz take umřel, a ja se cítím tak moc sama, sama na světe..bez teple a vzdy láskou vonící náruče maminky :'(