Dobrý den,ani nevím jak mám začít,29.3.2017 se mi zhroutil svět,odešla mi moje milovaná maminka. Byla dlouho nemocná,přestávala jíst,pak už nestála o nikoho,nechtěla do nemocnice nikam,věděli jsme že ten den přijde,ale tak rychle to nikdo nečekal. Byla to úžasná ženská,plná lásky,rozdala by se.Milá krásná žena.Pořád mi to nějak nedochází,že člověk co mě nadevše miloval a ja jeho tu najednou není,neměla jsem šanci se sní rozloučit,moc mě to trápí a bolí,dva dny jsem jen brečela,ale teď už nepláču porad na ní vzpomínám a myslím,ale děsí mě že nebrečím jsem tam se mi vženou slzy do očí.
Říkám si jestli jsem normální,když vidím sestru nebo tatínka,jsou na dně,není to tím ze jsem jí neviděla,jak jí zkoušeli doktoři pomoc,nebo když jí dávali do rakve atd,nevím.Hrozně mě to bolí,nevím jak se s tím mám vyrovnat,myslím si pořád že až přijedu za tatínkem bude tam v křesle sedět a čekat na mě.Proč tu žijeme ten svůj život a najednou nic,prostě vůbec nic.
