Děkuji za Vaši reakci paní Věro. Moje mamka zemřela 1.6. Je mi též moc líto, že jste přišla o maminku. Ale přesně, jak říkáte - ani jedna by si nepřála, abychom se trápily. Bohužel ještě nemám svou rodinu, abych přicházela na jiné myšlenky, zůstalo mi po ní všechno. U ní doma to vlastně vše zůstalo tak, jak odešla do práce. Už se nevrátila. Je mi Vás moc líto. Toto, co popisujete pro Vás muselo být skutečně trápení, protože to je asi taková ta bezmoc v pravém slova smyslu. Mám kamarádku, která má maminku v podobně špatném stavu už čtyři měsíce a když ji vidím, říkám si, že takhle je to asi "lepší". Ale stoprocentně jste udělala dobře, že jste zavolala záchranku. Nemohla jste vědět, co se děje a co bude bude dít dál. Přesně to slovíčko "kdyby" (kdybych nezavolala sanitku, kdybych jí stihla ještě něco říci, kdybych zvedla telefon a den předtím jí zavolala) nás ubíjí a akorát znásobuje všechen ten smutek. Moc Vám děkuji za slova, která pohladí na duši a přimějí mě cítit se aspoň trošku lépe. Opravdu doufám, že vše slyší a že nade mnou drží a bude držet svá andělská křídla. Snad bude lépe a čas zahojí všechny rány. Držte se.
In reply to Dobrý den, Jano, je mi moc by Anonym (neověřeno)