Radka
•
7. září 2015
•
Truchlení

Odešla mi maminka

Je to deset dní, kdy nás po velmi krátké nemoci opustila naše maminka. Stále nemohu uvěřit, že je to navždy. Byla skvělý člověk, nemoc na ní zaútočila velice rychle a nečekaně. Jsem vděčná, že jsme s ní mohli být až do konce, stejně jako ona s námi byla celý život. A alespoň trochu jí mohli vrátit vše co pro nás ona dělala. Moc mi chybí.
26154 lidé vyjádřili účast.
1289 reakcí Vložit vlastní příběh
rikina
•
23. září 2013
Je to už 4 mesiace. Ani neviem ako ubehli. Pre mňa sa život v tom okamihu zastavil. Len všetko okolo mňa sa hýbalo a išlo ďalej ako keby sa nič nestalo. A zo všetkého mám len matné predstavy. Zastav sa život, však vo mne si sa už zastavil. Vráť mi ju späť. Veď bez nej nevládzem žiť, byť šťastná. Každý nádych bez nej tak hrozne bolí. A čas? Ty vyliečiš že vraj všetky rany. Tak prečo mne sa tá rana deň čo deň zväčšuje? Nedokážem sa pozbierať a isť ďalej. Kade chodím tade plačem, už ani vonku nemôžem ísť bez toho aby som sa nerozplakala. Tak radšej sedím doma, tu pri nej, kde sme boli celý život spolu. Celé tie roky sme spolu bývali, veľa veci sme robievali spoločne. Mali sme jeden život. A teraz, keď mi bol zobraný ako mám žiť? Trápim sa stále viac a viac. Už som aj uvažovala nad všeličím možným, že už to vzdám. Viem že by si to maminka nepriala, ale keď ja neviem ako ďalej. Mala som iba ju. Áno mám aj súrodencov ale tí už majú vlastný život. Vždy som si myslela že ja budem tá, kto sa o ňu postará. Zatiaľ sa starala iba ona o mňa. Dala mi všetko. A ja som nedostala príležitosť jej to oplatiť. Stratila som zmysel života. Boli aj okamihy keď som si myslela že už to zvládnem, no tie vystriedali ešte horšie pocity zúfalstva a beznádeje a tie trvajú stále. Maminka tá bolesť je neznesiteľná. Prosím daj mi silu, nech to všetko prekonám, potrebujem ju od teba lebo ja ju v sebe nemám. Maminka ľúbim Ťa hrozne moc, dávaj na nás tam zhora pozor a čakaj ma, prídem. Už sa teším.
Zuzana
•
23. září 2013
Mila Rikina,

uplne ti rozumiem. Neda sa na tu bolest a zial nic povedat, neda sa nicim zmiernit. S odstupom casu to vsetko boli viac a viac, akoby cloveku dochadzalo, ze maminka je navzdy prec, ze to uz nikdy nebude ako predtym, ze sa proste nevrati. Pri pomysleni na to mi puka srdce. Zelam ti vela sily a pokoj na dusi

Z
Šárka
•
23. října 2013
Milá Rikina,
psala jsem včera příspěvek do této rubriky, jelikož je nás mnoho, komu odešla maminka a tak jsem nechtěla psát přímo někomu, ale Tvoje trápení je pro mne dost podobné. Dovol, abych Tě podpořila - to, že čas rány hojí se jen říká, nebo to platí u jiných lidí, ale u odchodu rodičů, zvláště maminek to neplatí, naopak. Jak píšu ve svém příspěvku prokletí,či dar, jak prožívám něco hezkého, strašně bolí, že maminka se nedožila a nedokážu se radovat. Přesně jak Ty-mám bratra,ale ten s námi již nebydlel a když přišel s rodinou na návštěvu, jen se povídalo, ale já s maminkou byla každý den,viděla její bolest, stesk po mém tatínkovi a tak jsme si vždy sedli na lavičku a měli jsme jedna druhou. Jsem za ty chvíle "nicnedělání"vděčná, žádná práce neuteče, ale když ztratíš blízkou osobu, už čas nevrátíš. Viděla jsem jí na očích, jak je smutná, že odcházím do práce a čeká, kdy se vrátím, barák byl pro ni prázdný bez manžela, s kterým měla tak krásný život a odešel brzo, měli plány na důchod, taťka se ho nedožil, mamka ho prostýskala. Nemocnice jí vzala všechny blízké duše, bylo těžké ji přesvědčit, že zrovna jí pomůžou :-(. Jsem ráda, že jsem jí ještě začla skoro každý den přehrávat písničku od skupiny Holki "pro mámu". Je to krásné vyznání a přehrávám jí tuto písničku dodnes, když si sednu ke stolečku s urnou, kterou mám stále doma. Je to rok a půl a připadá mi to jako včera. Kalendář v kuchyni je stále otočen na den, kdy byla naposledy v kuchyni a nedokážu ho přetočit......
přeji mnoho sil.
Šárka
2054 lidé vyjádřili účast.
rikina
•
24. října 2013
Milá Šárka, ďakujem za tvoj príspevok. Prežila si veľa strát, je ťažké sa s tým vyrovnať. Práve včera to bolo 5 mesiacov, čo mi odišla na večnosť. A stále tomu nemôžem uveriť a hlavne to prijať. Aj moja maminka neverila doktorom. Tiež jej zobrali jej blízkych. Ani ona nechcela ísť ,,iba,, s obyčajným prechladnutím. A keď po dvoch dňoch išla, že ju bolí ruka tak ju liečili na bolesť a nič viac,nikto neskúmal či za bolesťou ľavej ruky nie je náhodou infarkt. V sobotu ešte bola v práci a štvrtok už dodýchala. Doteraz nevieme presnú príčinu, prečo a na čo zomrela. V správe napísali že vlastne na všetko, celkové zlyhanie no z akého dôvodu neuviedli. Ani ju nepitvali. Pýtali sa ale mi sme neboli schopní dať vtedy súhlas. Ani to neviem že prečo to neurobili bez súhlasu ako to robia stále. To vedomie že sa mohlo urobiť niečo viac, že ju skôr dostať do nemocnice,že sme pochybili aj mi aj lekári, že tu mohla ešte byť,keby.... je hrozné. To slovo keby to hnusné slovo,ktoré ťa núti všetko znova a znova prežívať a vyvoláva pocit viny. Neustále na ňu myslím do konca aj v noci keď sa budievam. My sme boli také spriaznené duše. Celý život sme boli spolu. Otec od nás odišiel keď som mala 13 a sestry už boli vydaté. Len vtedy si mohla konečne vydýchnuť. Nejdem tu písať čo všetko si vytrpela pri ňom. No kedže som najmladšia bola som tá o ktorú sa trebalo starať, brat už robil a potom keď si našiel prácu mimo chodil domov len raz za čas. Dosť sme boli na seba naviazané. Teraz mám 34 a ja neviem či mám byť vďačná za to že som až do posledku s ňou žila alebo ľutovať to že sa nedožila mojej svadby a mojich detí. Tak veľmi mi chýba. Viem že sa na mňa zhora pozerá,ale asi nie je moc hrdá, keď vidí ako sa trápim, ako dennodenne plačem, ako sa nedokážem z ničoho radovať, nikde ísť, ako nedokážem bez nej žiť. Jedine kde nejdem s donútenia je cesta na cintorín. A ešte aj brat má dosť vážne zdravotné problémy. Zistili mu nádor na pečeni a keďže v našom zdravotníctve všetko dlho trvá až za pár týždňov bude vedieť či je zhubný alebo nie, no zatiaľ to ževraj nevyzerá dobre. Dni strachu, neistoty a čakania budú nekonečne. Maminka prosím pošli nám silu nech to zvládneme. Dávaj na nás pozor aby všetko dobre dopadlo. Ľúbim ťa.
2104 lidé vyjádřili účast.
marcela
  (kontaktovat autora příběhu) •
20. listopadu 2013
Milá Rikina,ani nevíš jak Tě já moc chápu. Stalo se mi to samé, že mi odešla 4.října moje maminka. Byly jsme také celý život spolu. Tatínek odešel před 35 lety.Zbyla jsem tu sama se psem.Právě si říkám, že je to čím dál horší. Proč mám něco dělat a i na zahrádce pěstovat když tu není moje milovaná maminka. Vše jsem jí musila říct a vše ukázat. Pro koho teď mám vlastně něco dělat. Je to stále horší a horší.Pro některé lidi je čas, který to zhojí ale pro mě ne a vím, že to nikdy nebude. Nikdo v tom, ale nepomůže a člověk se trápí sám. Kdyby bylo nevím kolik lidí při Tobě maminku to nikdy nenahradí. Nevím co bude dál mám strach a bolest, protože vím, že už jí nikdy neuvidím a neřeknu jak moc jsem jí měla ráda i když to věděla. Stále také chodím a pláču a podepisuje se to na mém zdraví.Tak hodně sil nám přeji všem.
anička
•
2. září 2013
Milá Zuzano,
přimi mou upřímnou soustrast. Vím moc dobře jak ti je. Přeji hodně sil.
2074 lidé vyjádřili účast.
Zuzana
•
1. září 2013
Pred mesiacom mi navzdy odisla najblizsie a najdrahsia osoba - maminka. Ani nie tri mesiace pred odchodom jej zistili rakovinu s metastazami v poslednom stadiu. Bola som s nou od zaciatku do konca. Od momentu ked som ju ako "zdravu" priviezla na CT vysetrenie a dozvedela sa tu spravu az po posledny vydych doma. Maminka bola este relativne mlada, plna zivota, laskava a dobra ku vsetkym, zila ukazkovo zdravo. Boli sme ako dvojcata, nesmierne som ju milovala, nebola dna kedy by sme neboli v kontakte. Posledne tri mesiace jej zivota boli o to intenzivnejsie. Bojovala statocne a odhodlane. Do poslednej chvile sme verili, ze sa stane zazrak a uzdravi sa. Po dvoch mesiacoch v nemocnici, sme sa rozhodli vziat ju domov. Odisla tisko, v mieri s blazenym vyrazom na tvari na svojej postielke a medzi svojimi najblizsimi. Maminka moja najdrahsia je mi za tebou velmi smutno.
rikina
•
2. září 2013
Milá Zuzana, prijmi úprimnú sústrasť. Je to hrozne ťažké, želám veľa síl aby si to zvládla.
Zuzana
•
2. září 2013
Dakujem. Vsetci, ktori sem pisu tu nepredstavitelnu bolest zazili alebo zazivaju. Pochopit sa da skutocne iba cez osobnu skusenost. Slovami sa neda vystihnut. Modlim sa za nas vsetkych, rovnako ako aj za nasich drahych blizkych, ktori tu uz nie su, aby v nasich dusiach zavladol pokoj a mier. Aby sme tento neopisatelny smutok dokazali prezit, prijat ho a vyrovnat sa s nim.
1462 lidé vyjádřili účast.
romana
•
2. září 2013
zuzana prijmi moju uprimnu sustrast.. opisala si to presne, ako to bolo aj s mojou maminkou. len chudatko moja trpela dlhsie touto hnusnou chorobou. a tak statocne bojovala, ze neviem, ci ja sama by som to zvladla. Pred skoro 4 mesiacmi nas opustila. Bola moje vsetko. Presne ti rozumiem, aj my sme boli na seba velmi naviazane. Som bez nej strasne opustena. Aj ked mam este surodencov,a otca.. Ale moju maminku mi nikto nenahradi. Verim, ze nase maminy sa uz maju dobre. A strazia nas, ako nas strazili aj za svojho zivota. Prajem Ti vela sil, pod jej ochranou to zvladnes, len to chce vela casu.
Zuzana
•
3. září 2013
Dakujem ti velmi pekne. Aj vsetkym ostatnym za vyjadrenie sustrasti. Utechou je skutocne len viera, ze sa maju nase maminky dobre a su obklopene ziarivym svetlom, presne takym akym boli pocas svojho zivota pre nas.
Daša
•
9. září 2013
Zuzanko,i já tedˇ prožívám co ty....když jsem se to dozvěděla, zastavil se svět....doufám že časem to bude lepší...moje maminka mě hodně pomohla...nedovedu napsat co vše cítím...ale je to bolest v srdíčku.Zuzanko,doufám že to vzládnem... měj se hezky
1662 lidé vyjádřili účast.
Daša
•
9. září 2013
Zuzanko,i já tedˇ prožívám co ty....když jsem se to dozvěděla, zastavil se svět....doufám že časem to bude lepší...moje maminka mě hodně pomohla...nedovedu napsat co vše cítím...ale je to bolest v srdíčku.Zuzanko,doufám že to vzládnem... měj se hezky
Daša
•
9. září 2013
Zuzanko,i já tedˇ prožívám co ty....když jsem se to dozvěděla, zastavil se svět....doufám že časem to bude lepší...moje maminka mě hodně pomohla...nedovedu napsat co vše cítím...ale je to bolest v srdíčku.Zuzanko,doufám že to vzládnem... měj se hezky
1741 člověk vyjádřil účast.
Daša
•
9. září 2013
Zuzanko,i já tedˇ prožívám co ty....když jsem se to dozvěděla, zastavil se svět....doufám že časem to bude lepší...moje maminka mě hodně pomohla...nedovedu napsat co vše cítím...ale je to bolest v srdíčku.Zuzanko,doufám že to vzládnem... měj se hezky
Misha
•
3. září 2013
Zuzano,přijmi upřímnou soustrast a hodně sil...
marcela
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. října 2013
Děkuji všem za vyslovenou soustrast a prosím přijměte všichni upřímnou soustrast odemě. Zítra je to týden a mě je stále hůře.Mám tetu maminky sestru, která je o 4 roky mladší než byla maminka a dnes mi řekla, že budu musit jít na psychiatrii zdali budu takto blbnout. Strašně mě to zasáhlo. S nikým se nestýkám mám zde jenou německého ovčáka a s tím je mi nejlépe. Sousedka ze zahrádky mi radí ať s maminkou mluvím dělám to, ale stále to strašně bolí. Nevím jak s tím žít. Budu ráda když se mi někdo ozve. Přeji všem hodně sil tak jako já jí potřebuji. Můj e-mail mikesova.marcela@razdva.cz
Misha
•
11. října 2013
Marcelo,je to hrozně krátká doba,co tvoje maminka odešla.Je normální,že truchlíš,že to bolí,že brečíš,Bolet to bude tak,že tě ta bolest bude trhat na kusy ještě dlouho.Moje mamka zemřela před dvěma lety a pěti měsíci na rakovinu mě a mým sourozencům před očima po 3 měsících od sdělení diagnosy.Měla rakovinu plic,metastázy v kostech a hrozné bolesti.Strašně si vytrpěla a my jsme trpěli s ní,protože ta bezmoc byla nejhorší.A věř,že jak moc jsme si přáli,aby žila,ke konci už jsme se každým dnem modlili,ať už ji to utrpení skončí.Jedinou malou útěchou nám bylo,že jsme si mamku vzali i přes protesty lékařů domů,že nezemřela v nemocnici.Bylo ji 57 let.Bolí to a chybí nám moc pořád,a chybět bude,ale Marcelo,věř,jednou ta bolest bude snesitelnější.Ale poneseme si ji pořád.Přijde čas,kdy se po dlouhé době usměješ,budeš se z něčeho radovat a zase se na něco těšit.Kdy už ve snech uvidíš mamku ne ztrápenou bolestí,ale krásnou,zdravou a šťastnou.Přeji tobě i všem ostatním mnoho sil,jsem s vámi...
1772 lidé vyjádřili účast.
Petr
•
4. září 2013
Zuzanko,

Přijmi prosím moji srdečnou soustrast. Všichni, kterým milované maminky odešly, to cítíme stejně jako nejtěžší životní chvíle. Modlím se k Tobě i k ostatním, abychom nějak našli sílu...
Zuzana
•
5. září 2013
Dakujem
Dcera
•
23. srpna 2013
Nakonci júla mi zomrel otec................celkom nečakane.Mal nehodu.............bol plný života, plánov, niečo po 60...............celkom zdravý, neuveritelne opatrný....a predsa....................nezmierim sa s tým do konca života...........neviem ako dalej...............bol najdôležitejšou osobou v mojom živote........
Misha
•
24. srpna 2013
Přijmi upřímnou soustrast a hodně sil v této těžké chvíli..
Dcera
•
28. srpna 2013
Dakujem
Helena
•
25. srpna 2013
Přijmi upřímnou soustrast, je to těžké, čas trochu pomůže, jestli máš ještě maminku,tak ji opatruj a buď i přes tu obrovskou bolest sťastná, protože když odejde i maminka, tak ti ze života odejde opravdu už všechno.Vím o čem píši.Přeji hodně sil a drž se a na tatínka s láskou vzpomínej.
1642 lidé vyjádřili účast.
Dcera
•
28. srpna 2013
Ďakujem
1631 člověk vyjádřil účast.
Dcera
•
28. srpna 2013
Ďakujem
rikina
•
26. srpna 2013
Úprimnú sústrasť a prajem veľa síl.
petra
•
12. srpna 2013
...kračam si žiwotom ,pozeram do neba....mami pozri sa na mna...ako sa mi dari,mam usmew w twari.....nič ma uz nepoloži...a ked ano twoja laska,ktoru si mi ty cely žiwot dawala ma držiii...pri žiwote mami....aj ked to nepojde,pozriem sa na tebba na twoju milu twar....na fotku,ktoru stale pri sebe mam.....a srdce sa mi zase oslobodi,...na duši mam jazwu,nikto ju newidi,wzdy zaboli,ale mami napriek wsetkemu dokazem ist dalej,....widim uz cestu wpred,....idem wpred..nič ma nedržiii....sloboda je to čo citimm...lasku som stratila,duša sa zranila....cestu wpred som ale zazrela.....je tam tolko lasky mami,tolko štastia,tolko toho čo ma este čaka.....za to wdačim Tebe.....Ty si mi to dala,moj žiwot,a to čo som.......som člowek,silny,plny lasky,ktoru dawam dalej.....som tu stale pre Teba,bola so taka ubolena bez Teba,taka uplakana .....ale stale myslim na Teba,...aj ked moje oči už tolko neplaču,stale ma tu maš taku wdačnu ..za wšetko čo si mi dala,za wšetko za to že si ma mala.......že si pri mne stala,..ked sa pozriem spat...jedine čo chcem...si Ty.....!!! ked sa pozriem wpred...jedie čo newidim si Ty.......!!! nawzdy bude minulost a buducost prepojena Tebou ...moj žiwot si mi dala,a uz ked som bola mala,jedineho čoho som sa bala ....bolo,že Teba stratim..dnes uz wiem prečo...pretože ta bolest je najwačšia a moja duša to už dawno wedela....... nič nie je nahoda ....ty si moj osud.....naučila si ma žit..za to Ti dakujem,nezabudem...nawzdy Ta milujem....Mami.....!!!
1631 člověk vyjádřil účast.
littva
•
28. srpna 2013
Toto je tak kruto pravdive ... odkaz pre vsetkych, ktori tu musime kazdy den zit bez milovanej osoby
petra
•
12. srpna 2013
Ahojte..4 augusta prešiel rok...odkedy mi zomrela naimilowanejšia osoba na swete...Moja mamina,ktoru neskutočne lubim...wčera sa mi sniwal nadherny sen na ktory som čakala ,odkedy zomrela.....poniektori,ktori semm chodite často wiete,ze som sa s maminou nestihla rozlučit,chodila som za nou kazdy den so nemocnice,ale ten zrowna ten posledny som za nou neprišla...wyčitala som si to....bbolelo ma,že odisla bezomna...bez rozlučky....wčera sa mi nad ranom sniwalo....bolo to take žiwe skutočne....zawolali a z nemocnice,ze mamina zormiera...ze ak to zwladnem mam sa snou prist rozlučit....bežala som za nou....po ceste som rozymslala,či to zwladnem,ale potom som si powedala,ze ano!!! zwladnem to!!! wed je to moja mamina,ktora ma lubila wzdy a nikdy by ma neopustila....kračala som do jej izby...otworila somm dwere,zabolel ma pohlad na nu...citila som to....To že zomiera..wsade naokolo bol ten pocit...blizkost smrti....prišla som k jej posteli,mala zawrete oči....bola schulena,ubolena....potriasla som nou..a ona otworila oči,strašne silno sme sa objali.....citila som ju,citila som zase ten pocit jej objatia,jej lasku,jej wonu.....a moju lasku......powedala mi len ... Petuška moja......a ja som jej powedala,...Mami ak nechces nemusiš odist...zostan tu so mnou...nikam nemusiš ist.....a zobudila som sa....z toho sna mam pocit,že tu predsa len so mnou ostala....stale je tu so mnou......Lubim Ta.Mami...nawždy....!!!
1594 lidé vyjádřili účast.
Ľudka
•
13. srpna 2013
ahoj Peťka, som rada, že si sa dopracovala k takým optimistickejším myšlienkam, že si si to v srdiečku a v hlave tak vysporiadala a vysvetlila. cítiť, že si už oveľa viac ok a to ma teší. život bez maminiek musí ísť ďalej, oni nám budú dávať silu zvládať to aj naďalej. zvládli to oni bez svojich mamičiek, zvládneme to aj my. hovorí sa, že kto žije v tvojom srdci, nikdy nezomrie a my sme s nimi v podvedomí každý každučičký deň.
vyjadrila si to krásne a vystížne a ja ti prajem, aby si bola aj naďalej taká silná a vysporiadaná. máš pre koho žiť, máš ten najväčší zázrak života a preto sa oplatí s osudom života občas aj bojovať. predsa len existuje niečo medzi nebom a zemou, ten sen bol dôkazom toho. držte sa aj vy ostatní
1753 lidé vyjádřili účast.
petra
•
13. srpna 2013
Ahoj Ludka..Ty aj wsetci wiete ake to bolo tazke a čim sme si prešli.....wedia to aj naše maminy ako ich lubime a ze na ne nikdy nezabudneme....misime sa sprawat tak silno ako ony,ked nas wychowawali a starali sa o nas......wzdy ma premoze smutok za nou to bez toho nejde...ale aj tak musime ist ...dalej...aj ked tazsie ,s raou na duši ale musime.........ahojte wsetci......
anička
•
12. srpna 2013
Milá Soňo, přijmi prosím mou upřímnou soustrast. Všichni víme jak ti teď je. Drž se, bojuj a vydrž! Hlavně ti přeji hodně sil, nebude to teď pro tebe snadné.
Sona
•
11. srpna 2013
Ahoj všem.....30.7.2013 mi umřela maminka....Nedokážu se ani nadechnout.....ta bolest se nedá zvládnout....Byl to těžký boj s rakovinou a ona tak strašně bojovala,ale v sobě ve svém srdíčku to vzdala....Nikdy neřekla,že jí něco bolí byla tak statečná.....a smířená....Važte si každý den sváho života a lidí kteří milují vás a vy je.....Sona
romana
•
11. srpna 2013
uprimnu sustrast Sona, viem presne, ako s citis.. Vlastne vsetci, ktori tu pisu vedia, ake je to tazke.. Nase maminky nam tak velmi chybaju. Tak ti prajem vela vela sil, aby si to zvladla. Ja verim, ze nase maminy nas zhora strazia. Ta svina rakovina je zakerna....
rikina
•
12. srpna 2013
Milá Soňa, úprimnú sústrasť! Bude to veľmi ťažké a veľmi dlho bude tá bolesť neznesiteľná. Prajem Ti veľmi veľa síl aby si to všetko zvládla. Tvoja maminka Ti bude z hora pomáhať a dávať silu ako mne pomáha tá moja. Naše maminky nás nikdy neopustia, vždy budú na nás dávať pozor. Ony žijú stále v nás.
Misha
•
12. srpna 2013
Soňo,přijmi prosím upřímnou soustrast.Je to těžké,přeji hodně sil...
anička
•
5. srpna 2013
Nádherná básnička Romano!!!
romana
•
3. srpna 2013
Slovami sa nedá vyjadriť tá bolesť, ktorú cítim,
kde sa pozriem, tvoju tvár vidím,
bola si pre mňa všetko, čo som potrebovala,
viem, že nechceš, aby som plakala.
No slzy máčajú moju tvár,
ty si bola moja superstar.
Si a navždy ostaneš pre mňa hrdinkou,
myslíme na teba s celou rodinkou,
prečo tu nie si, už sa nepýtam,
veľký kus teba v sebe mám.
Navždy budeš moje slniečko a ja tvoj pampúšik,
ako mi chýbaš, tu písať nemusím.
Ľúbim ťa, maminka, a navždy budem,
niet sekundy, kedy si nespomeniem,
aká si bola úžasná a skvelá,
pre všetkých znamenáš tak veľa.
Teraz ťa prosím, stráž nás zhora,
ty naša najväčšia opora.
1954 lidé vyjádřili účast.
rikina
•
3. srpna 2013
Som stratená, bez Teba v tomto svete. Neviem ako ďalej, neviem ako žiť. Ty si bola mojou láskou, dušou, oporou a životom a teraz? Nechala si ma tu samú a opustenú. Ja viem že to nie je až tak pravda, že si stále pri mne. No nevidieť, neobjať Ťa, to hrozne bolí. Maminka život je krutý a ešte krutejší keď Ty tu nie si. Viem že musím žiť, Ty si mi darovala život, viem že ho nemôžem premárniť. Neviem či tu vôbec budem aspoň toľko rokov čo ty. Ale určite by si chcela aby som život prežila tak aby si bola na mňa hrdá, aby som nepremárnila ani jeden deň. Snažím sa o to, no zatiaľ mi to moc nejde. Učím sa znova žiť, nie len prežívať. Ty mi dávaš silu z hora, Ty ma chrániš. Už len kvôli Tebe to musím zvládnuť. Aj Ty si to musela, keď Ťa tvoja maminka opustila. Hrozne mi je ľúto že som ju nepoznala, ale viem že teraz si konečne s ňou. Už si sa jej nevedela dočkať, preto si sa ponáhľala za ňou. Nezazlievam Ti to, lebo teraz chápem a viem ako to bolí žiť bez maminky. Maminka ani ja už sa teraz neviem dočkať, kedy Ťa opäť uvidím. Viem že teraz sa mi to zdá strašne dlha doba, ale čas beží neuveriteľné rýchlo. A ja chcem prísť za Tebou pripravená, chcem Ti tam povedať, že som nepremárnila Tvoj dar života a snažila som zvládnuť všetko čo mi život pripravil. Aby si mi povedala, že si bola na mňa hrdá a tešila si sa so mňa. A potom sa budeme radovať naveky spolu. Hrozne mi chýbaš. Ľúbim Ťa a nikdy neprestanem na Teba myslieť.
anička
•
2. srpna 2013
Koukám na fotky, kde je maminka s naším pejskem. Nechápu......
Nechápu, že už tady není. Ten čas tak hrozně letí, za pár dní to bude 5 měsíců..... Mám pocit, jako by to bylo 5 let. Vůbec nevím, jak jsem těch předchozích 5 měsíců žila.
anička
•
2. srpna 2013
Ondro, přijmi ode mě dodatečně upřímnou soustrast. Drž se a bojuj!
OndrA
•
1. srpna 2013
Je již rok co maminka umřela. Byla to banální operace, já byl tehdy v USA. Řekla mi ať se nevracím, je to jednoduchý zákrok, vše bude ok. Nebylo.
Nastalo krvácení do mozku a mamka se již nikdy neprobudila. A za dva dny umrela. Od zjištění problému k operaci to bylo cca 15 dni. Přítelkyně ma taky samé problémy v rodině a abych ji ještě nepritezoval tak to v sobě dusim. Maminka mi hrozne chybi, ikdyž se navenek smějutak ve skutecnosti jsem uvnitř kompletně umřel. Dny plynou, no asi to lepší už nebude.
Táta se na nás vykašlal když mi bylo asi 5, teď je mi 24 let a každy kolem mě tu maminku porad ma. Nejhorší je přijít pak do domu kde byl před tým život který mu dávala.
Teď když tam přijdu je ten dum mrtvy, vidím věci které jsem ji dával skutečně s láskou, měla z nich upřímnou velkou radost. Teď tam ti věci proste jen jsou. ..úplne bez vyznamu.
Najednou to všechno ztratí smysl.


Nejhorší je, ze jsem ji nedal osobne ani poslední sbohem.


Za diakritiku se omlouvám, ipad.
2062 lidé vyjádřili účast.
Misha
•
9. srpna 2013
Ondřeji,přijmi prosím upřímnou soustrast.Z celého srdce přeji hodně moc sil...
darina
•
29. července 2013
Plynú dni, týždne, mesiace a je to horšie a horšie, mamička moja kde si, pýtam sa, ale mi nikto neodpovedá som úplne zúfalá a bez duše. Tak veľmi by som Ťa tu chcela mať, ale nedá sa. Rozumom som to pochopila, ale srdcom nikdy. Mamička moja drahá vráť sa mi, neviem takto existovať, to sa nedá. Bez Teba maminečka moja žiť je len týranie. Ja sa len týram a neviem myslieť na nič dobré. Stále myslím len na Teba a iné ma vôbec nevie zaujímať. NIKDY to nebude lepšie, až príde den kedy aj ja odídem za Tebou a to bude moje vykúpenie.
romana
•
1. srpna 2013
ahoj Darinka, ja som na tom podobne.. su to necele tri mesiace, a ja stale dufam, ze sa mi vrati.. nedokazem sa s tym zmierit. najhorsie je, ze sa mi velmi casto sniva o mamine. Ale hrozne sny, ako umiera. Ja som pri nej bola do poslednej chvile, a teraz ma to mata v snoch. Zobudim sa, v noci, a placem ako male dieta.Chcem,aby sa mi o nej snivali pekne sny, a nie taketo nocne mory. Dost tym trpim,ze tu nie je moja maminka, a tie sny mi to este zhorsuju. Ja ju chcem naspat, tak velmi! Neviem bez nej zit, to sa proste neda, len prezivam.Zo dna na den. Dala by som vsetko za to, mat ju znovu pri sebe. Maminka hrozne ta lubim, a chybas mi tak velmi, az sa to neda zniest. Prosim, daj mi silu, nech to tu bez teba zvladnem, lebo je to tak strasne tazke.
2084 lidé vyjádřili účast.
anička
•
25. července 2013
Milý Miloši,
přeji upřímnou soustrast. Moje maminka také zemřela na rakovinu, v březnu. Naprosto chápu, jak ti je. Když jsem si přečetla tvůj příspěvek, jako bych viděla sebe a moji maminku. A neboj, maminka určitě věděla jak moc jsi jí měl rád. Drž se! Hodně sil přeji.
Miloš
•
25. července 2013
Aničko, Míšo a Heleno. Díky za spoluúčast. Držte se.
Miloš
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. července 2013
Udeřila smrt. Rakovina si nebere servítky. Moje maminka zemřela po marném boji s rakovinou v nedožitých 54 letech před čtyřmi měsíci. Sedím a promítám si v hlavě vše co se za tu dobu událo a přemýšlím jak se s tím smířit. V mozku mám zmatek a spoustu otázek. Jedna z nich. Proč musela zrovna moje maminka, která nikomu nikdy neublížila zemřít v bolestech trpící jako zvíře?! Já vím, je to klišovitá otázka dokud se nedotkne vás. Člověk to chce zakřičet, ale kam a nebo komu se s tím svěřit? V téhle "moderní" době je člověk zasažený rakovinou cenný asi jako kus plesnivého chleba.
Ten příběh jménem rakovina znají všichni, kteří si tím prošli. Diagnoza, šok, operace, léčba, beznaděj a potom stereotyp každodenního umírání-bolesti, zvracení. Nikdy nezapomenu jak se na mě ve svých posledních dnech dívala svýma velkýma očima a bylo v nich napsáno. " Jsem odepsaná, umírám." Ještě teď se mi klepou kolena nad její statečností. Jak se kousala do rtů samou bolestí, ale nestěžovala si. Já bych se rozbrečel jako želva a chtěl umřít, ale ona o smrti nechtěla slyšel ani slovo. Nemohl jsem ji ani pohladit po vlasech jak byla citlivá na bolest a tak jsem ji jen držel za ruku. Bílá tenká ručka protkaná modrými žilkami. Když jsem vedle ní seděl na kraji postele a měl ruku položenou na jejím obrovském břichu a díval se na její stržený obličej, říkal jsem si, že se musím probudit. Tohle přece není pravda! Ještě před půl rokem hrála u nás na zahradě badminton s mojí neteří a teď... Z vašeho nejmilovanějšího člověka zbude jen pár kilo bolestných chomáčků. Smrt se vám směje přímo do očí. Nemůžete dělat nic...jen sedět a čekat.
Velmi mě trápí i to, že jsem jí spoustu věcí neřekl, nepoděkoval za to jak se o mě starala. Že jsem ji měl hrozně rád a vždycky jsem se domů vracel s teplem u srdíčka, že mě někdo obejme. Je pryč. Zmizela jako mráček na obloze a já musím jít dál. Sbohem maminečko. :(
Dobří lidé. Smiřte se se všemi svými blízkými a buďte s nimi zadobře, protože nikdy člověk neví kdy je na řadě. Smrt je přirozená věc a nikdo nemá záruku devadesátiletého života. Jak říká klasik John Donne." A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě."
S pozdravem Miloš
2141 člověk vyjádřil účast.
Misha
•
24. července 2013
Miloši,přijmi upřímnou soustrast.Přeji hodně sil...
2161 člověk vyjádřil účast.