Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. května 2021
•
Truchlení

Nahla smrt manzela

Vcera 10.5.2021 mi nahle zemrel manzel, bez varovani nahle zkolaboval na zidli, bylo to silene, dve posadky zachranne sluzby se ho snazily ozivit bohuzel cca po vice nez hodine ho ve 23.05 prohlasili za mrtveho.Je to pro me sok a nepredstavitelne utrpeni, meli jsme par let krizi, dokoncujeme nove bydleni manzel se moc tesil a nas vztah zacinal mit opet smysl ted 21.5.' by mu bylo 63 let, byl to zdravy, krasny muz byl to muj ochranitel moje vsechno, nikdy jsem nebyla psychicky odolna vuci podobnym situacim vzdy vsechno prozivam a neustale se o vsechny bojim, jsem zoufala bezradna, na dne.Nemam ani silu cokoliv udelat bojim se podivat na umrtni zpravu, vse je tak jak zustalo, otevreny notebook, bryle nedopita kavs, vsude ho vidim a skutecnist ze uz ho nikdy neuvidim mi drasa srdce tolik to boli....
42 reakce Vložit vlastní příběh
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
21. května 2021
Dnes je to 11 den kdy mi manzel odesel dnes by slavil 63 narozeniny je to tak strasny den ode dne mam vic pocit ze ten smutek nezvladnu a ze bez nej nechci zit ,mam dceru vnuka, stejne jako u vas maji sve zivoty, dcera za mnou obden jezdi ale co bude dal vim ze to nezvladnu, nemam silu..
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
21. května 2021
Hanny, myslím na vás. I můj muž se nedožil svých 64 narozenin. Byl to strašný den, navíc přesně měsíc po úmrtí. Taky mám chvilema pocit, že se to nedá zvládnout, jenže nedá se vůbec nic dělat. Ráda bych vam řekla, že bude lip, ale nechci lhát. Možná nekdy v budoucnu, ale po 6 tydnech to teda rozhodně není, alespoň u mě. Mam 2 syny a vnoučka , ale to taky nepomáhá. Zkuste to nějak vydržet, i když je to tak moc těžký. Světlana
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. května 2021
Pani Svetlano presne stejne pocity mam, nepomaha nic, stejne nevnimam co mi kdo rika, nekdy to snad ani nechci slyset, vubec nevim jak dal, nasi pejsci jsou stejne zoufali jako ocima me prosi, stale cekaji pri kazdem zvuku utikaji ke dverim k te vsi bolesti nemam ani srdce je opustit, za mesic mi bude 60 a vlastne ted vim ze na zivotni rany nejsem ve svem veku pripravena Cely zivot se bojim o vsechny me blizke, celou dobu mi manzel rikal at se trosku odpoutam, ze mi to ublizuje, celou dobu mi rikal ze obdivuje jak ve chvili kdy se vsichni hrouti se dokazu odrazit a zacit znovu, tak strasne se mylil....dnes mam pocit ze ze zoufalstvi a bolesti zesilim....snazim se moc abych ostatnim nepridelavala starosti....
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. května 2021
Milá Hanny, na tohle snad nikdo nemůže být připraven. Také jsem byla ta, kdo vždycky všechno zvládnul, a to i za ostatní. Teď si připadám jak malé dítě ztracené v hlubokém lese. Neumím najít cestu ven, jsem vystrašená a zmatená. Bude mi letos 59 let a nejsem schopná si pomalu ani uvařit. Jsem unavená, vyčerpaná a bojím se každého dalšího dne. Ta prázdnota a zoufalství se nedá slovy popsat. A protože stejně jako vy nechci pořád někoho otravovat, protože tomu fakt nikdo kdo to neprožil nemůže rozumět i kdyby chtěl, tak jedinou možností jak se vypovídat, jsou tyhle stránky. Pomáhá mi to, i když bych byla moc ráda, kdybychom takové ztráty vubec nemuseli řešit. Myslím na vás, snad casem bude aspoň o kousek lip. Světlana
Hanny
•
23. května 2021
Mila pani Svetlano, tak je to vsechno zoufale podobne, popsala jste ten stav zcela presne.... jsem vdecna za pritomnost ostatnich, na druhou
se snazim svoji bolesti pred nimi skryvat mam pocit ze tim obtezuju dusim se polykam ,slzy a cekam na chvili samoty abych se mohla vyplakat trosku se nadychnou byt ve svych na chvili sama.A ano stejne jako vy, pripadam si jako male ustrasene dite ktere ztratilo, mam strach ze nezvladnu dojet do prace,mam strach abych mela silu pracovat, mam strach opustit sve psi, mam strach z toho co bude az se vratim domu, mam strach z kazdeho vecera, dne i rana, noci kdy nemuzu spat se bojim nejvic, bojim se abych se dokazala postarat o nase psi a byla jim schopna davat lasky tolik i za jejich panicka, bojim se bez nej zit, jsem vdecna za tyhle stranky stejne jako vy pomahaji mi alespon na chvili zapnout mozek a uvolnit se,je pul treti rano a ja se modlim at uz ta noc skonci....jsem vam vdecna za vase odpovedi.....alespon trosicku vim ze v tom nejsem sama
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Milá Hanny, rozumím vám, také chci být sama, ale když jsem sama, chci být s někým. Samota je strašně zlá a beznadějná . Když jsem sama, brečím každou chvíli. Když jsem s někým dalším, brečím taky, ale ne tak často. O pejsky se dokážete postarat, ostatně už se o ně staráte sama několik dní. Do práce zitra zkuste jít, jednou tam jít musíte, tak to aspoň bude za vámi. Třeba vám to trochu pomůže a když ne, tak se dá zařídit, abyste mohla zůstat ještě chvíli doma, třeba neschopenkou. Ale mě to trochu pomohlo. Tady na mě všechno padá. Rozestlaná postel, oblečení, boty, vzpominky, urna s hořící svíčkou... ale každé ráno s tim bojuji, mám problém odejit z domu. Ale jak dojedu do práce, je to lepší. Tak to zkuste, budu na vás myslet. A hlavně dejte vědět, jak jste to zvládla. Možná to vyřeší trochu i váš problém s nespavostí. I mě tyhle stránky pomáhají tak neváhejte a pište. Světlana
34 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Dekuji pani Svetlano, ano nechci byt sama, ale nechci byt s nikym, do prace urcite,chci jit a musim a presne se bojim tech ran kdy musim odejit z domu ve ctvrt na pet rano opustit pejsky s vsechno udelat jinak manzel me kazde rano vozil i s psikama, pracoval dve minuty od domova odpoledne pro me jezdili, bojim se jezdit stejnou cestou bez nej tolik mi to bude pripominat, cestou z prace jsme dve hodiny vencili, a pak jsme byli spolu, dnes by mel svatek , kveten 2021 je nejhorsi a nejbolestenjsi 10., 18.21.23. v tehle cislech se skryva nejvetsi a nejhlubsi bolest,od listopadu se drel abychom meli od 27.6.konecne krasne bydleni tesil se strasne se na to tesil vzdycky jsem mu rano v aute rikala jezdi opatrne, nespadni, zblaznila bych se ....vzdycky za mnou a psikama spechal, civavaky miloval a oni jeho ted placou cekaji, smutni, a ano mate pravdu u me je to stejne tak jak vsechno zustalo po jeho odchodu je tam porad obleceni notebook, bryle, metr uplne vsechno, pouzdro na doklady telefon.... bydlime tak trosicku mimo deni centra i kdyz relativne, vsichni me nuti prestehovat se ale ja to nedokazu, nemuzu opustit co pro me udelal a co mel tak rad, na druhou stranu je kolem me siriko daleko tma, a zoufale ticho, v noci kdyz nemuzu spat se modlim aby,alespon po silnici projelo auto, ted mam pocit ze auta nejezdi mam pocit ze vsechno kolem je tak jine,25 let jsem neridila auto po spatnem zazitku, nenasla jsem odvahu, udelat si znovu ridicak v mem veku mi prijde neskutecne nemozne, do auta nemam odvahu jit, vidim ho to pondeli naposledy kdyz jsme prijeli domu a nikdo z nas nevedel co prijde je to tak strasne az mi to rve srdce z tela....
34 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Milá Hanny, to snad ani není možné! Je to tak podobný osud! Květen 2021 je i pro mě špatný mesic. 7. manželův svátek, 11 narozeniny a zároveň 1 měsíc po jeho odchodu. S tím autem to je úplně stejné! Synové chtějí, abych začala jezdit, ale necítím se na to. Vašemu muži 62 let, tomu mému 64. Vam 60, mě 59. Já tedy nemám pejsky. Oba zemřeli doma a my je držely za ruku. Vám manžel budoval bydlení. Já se budu muset odstěhovat, i když se mi to momentálně příčí ale budu muset. I na mě očekával před prací. Paní Hanny, tohle je hodně divný... Světlana
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Dobry den pani Svetlano je to hodne podobne....vim ze i vas to moc boli, ja se den ode dne citim hur a hur vubec nevim odkud zacit,neuklizim, nejsem schopna udelat cokoliv, nemam silu, ale nevidim jediny duvod proc to udelat, nakrmim pejsky, mazlim je ale cim vic se oni tuli,a potrebuji moje pohlazeni, tim vic se me zmocnuje vetsi a vetsi zoufalstvi, nemuzu jist, nejsem schopna se odpoutat od faktu ze uz se nikdy, nikdy nevrati.A uz porad budu sama bez neho, kolik let? Kolik let si mam jeste rikat jak strasne mi chybi.Dcera se o me boji a prosi me at se snazim vzdycky ji to slibim ale vim ze lzu.Snazit se muzu ale telo neposloucha.Brecim porad a porad a porad mu rikam at mi da silu a ze byl pro me strasne dulezity a ze na nej nikdy nezapomenu.....
43 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Paní Hanny, taky neuklízím, nemám chuť jíst a snažím se tvářit, že to nějak zvládnu. Nemá smysl někoho zatěžovat, aby se ještě nakonec o mě bál. Myslím, že pejskové vám pomáhají proti úplně samotě. Já jsem dnes celý den sama, ve 14 hod. to bylo přesně 6 týdnů a je mi hrozně. Vás aspoň pejskové donutí jit ven. Já sama ven jen tak prostě nechci jit, když nemusím. Na rozdíl od reality tady nikomu nevadí, že jsme smutný a zoufalý. A proto mi to moc pomáhá. Uvidíte, že vam trochu pomůže jit do práce., i když začátky budou asi těžké. Obzvlášť takhle brzo ráno - co to vlastně máte za práci s takovou pracovní dobou... uvidíte že to zvládnete a možná vam to pomůže s tou nespavostí. Věřím že to zvládnete, ono nic jiného stejně nezbývá. Světlana
31 člověk vyjádřil účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Dobry den pani Svetlano, pracuju jako kucharka, bohuzel ne v dobrem kolektivu, prace je velmi fyzicky narocna a stravit spatny temer rodinny podnik bylo uz predtim psychicky narocne na hranici unosnosti.Manzel si posledni tri roky pral abych si nasla praci jinou mene narocnou, rikal mi ze si nicim zivot a zdravi, pandemie vse trochu zamotala, v listopadu jsme ziskali k nasemu malickemu bydleni dalsich 50 m mel obrovskou radost ze uz budu mit vic klidu, tesil se ze si od poloviny cervna vezmu konecne po temer 7 letech dovolenou a ze se zabydlime, ze budeme spolu, tesil se az se otevrou obchody jak vsechno dokoupime, mam trosku zdravotni problemy a on se vzdycky bal abych to vydrzela pral si abych co nejdrive v te praci skoncila, videl ze me to trapi a fyzicky nici.Tolik mi pomahal to vsechno prekonat tim ze byl vedle me, vzdycky tu byl pro me...milovala jsem ho nade vsechno, byl to muj ochranitel byl to muj velky maly kluk , daval mi energii s silu ucil me videt veci pozitivne, bal se o me a o me zdravi, bal se o nase pejsky byli jsme vsude spolu porad ....mam strach zit bez jeho ochrany, mam strach jit do obchodu bez jeho drzeni za ruku....
41 člověk vyjádřil účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
To je mi moc lito, Hanny. Ta práce vás spíš vyčerpává než ze by vam to teď pomohlo. Stejně nezbývá než to zkusit. Když to nepůjde, fakt bych si nechala vystavit neschopenku. A zkusila hledat neco jiného, jak chtěl manžel. Škola, nemocnice, školka, domov důchodců, nebo něco podobného, kde se pravidelně vaří. Jak je možné že jste neměla 7 let dovolenou? A s tím bydlením je to stejné. Manžel to dělal pro Vás! Chtěl by, abyste tam bydlela. Začíná to být moc osobní takhle na veřejných stránkách. Jestli chcete, kontaktujte mě přes e-mail, zatrhla jsem souhlas. Můj muž mě taky hodně miloval a hodně mě naučil. Ani já bez něj v soukromí nedala ani ránu. Moc mě mrzí to, co píšete o své práci. S tím by se něco udělat mělo. A já blbka vás ještě přemlouvala, abyste šla co nejdřív. Světlana
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Dobry vecer pani Svetlano odpovim zde velmi kratce, ja sama do te prace chci jit , doma uz byt nemuzu a nechci, moc rada vyuziji nabidky na email , myslim na vas a jsem vdecna za vase odpovedi.Alespon na chvili mi to pomaha.Ted se psychicky pripravuji na zitrek a urcite vam dam vedet jak jsem to zvladla.Dekuji za podporu preji vam dostatek sil stejne jako sobe
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. května 2021
Dobrý den Hanny, tak jak to dopadlo dnes v práci? Myslela jsem na vás.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. května 2021
Dobry vecer pani Svetlano, moc se omlouvam, hned jak jsem dnes prisla domu psala jsem vam email s pocitama z dnesniho dne.Bohuzel jsem natolik rozhozena ze vseho ze jsem email adresovany vam odklikla na adresu moji.Zjistila jsem to prave ted a je mi jeste vic smutno ze vseho co delamDnesni den stejne jako vsechny je velmi bolestny dnesni den pred 14 dny...a blizi se ,, ta hodina,, zkusim email prekopirovat na vasi e adresu....
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. května 2021
Paní Hanny, možná to nefunguje, tak e-mail svetlana.vasova@gmail.com
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. května 2021
Dekuji za adresu pani Svetlano...
Jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. května 2021
Pěkný večer Hanny, moc dobře si pamatuji Váš příběh, kdy Vám náhle a bez varování umřel manžel. Mi umřela maminka 24.3. na covid, budou to za dva dny dva měsíce a pláču pořád víc. Byla moje nejlepší maminka hlavně kamarádka. Během 6 dnů nebyla, bez příznaků. Taky pořád hledám, jak začít žít jakš takš normální život, ale nedaří se mi. Proto Vás opravdu chápu, že je Vám takhle těžko. Slova útěchy jsou zbytečná, musíme si to asi opravdu odbýt a jak mi tady všichni radili, přijmout smrt maminky. Jenže to zatím nejde. Hanny držte se a myslete na to, že je nás hodně, komu je těžko a hlavně smutno. Nejhorší stav mám, že když si vzpomenu na maminku, že bych za ní zajela a už to nejde, mám hrozně tlak na hrudi a je mi těžko, jako bych měla na sobě ten nejtěžší kámen. Mějte pokud to jde hezký večer. Jana a myslím na Vás, opravdu.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. května 2021
Mila pani Jano moc vam dekuji za podporu, je mi samorejme moc lito ztraty vasi maminky, vase pocity vcetne tlaku na hrudi,svirani v krku,pocitu ze nemuzu vubec dychat.Bojim se usnout, po maximalne,dvou hodinach se probudim a nenuzu spat....citim se tolik vycerpana, prazdna a nepotrebna....i vam preji pokud mozno klidny vecer, strasne moc sily
34 lidé vyjádřili účast.
Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
Pokud možno hezký večer, přijměte mou nejhlubší soustrast. Ani nevíte, jak moc Vás chápu a moc Vám přeji hlavně hodně sil. Mi zemřela 24.3.2021 milovaná a zcela zdravá maminka na covid. Neměla téměř žádné příznaky, denně jsem za ní jezdila a večer volala. Bohužel večer 16.3.2021 mi nebrala mobil. Hned jsem se za ní vydala. Nemohla jsem se dostat do bytu, měla klíč v zámku. Volala jsme hasiče, záchranku, ihned přijeli a po otevření ležela maminka na zemi, už nemohla. Po vyšetření na interně byl závěr, covid. Vůbec nevíme, kde se nakazila. Byla doma, starali jsme se o ní, dokud nebude očkovaná. Následoval kyslík, plícní ventilace a umělý spánek, do týdne maminka umřela. Do teď pláču, ale uklidňuje mě, že už je v klidu a budeme na ní s dětmi vzpomínat, jen v tom nejlepším. Buďte moc silná. Já si nikdy nedovedla představit život bez ní, byla to moje maminka i nejlepší kamarádka. Chce to čas, věřte mi. Pořád na ní myslím a důležité je to, že je pořád i Vás manžel myšlenkami s Vámi. Nikdy jsem nezažila smrt blízkých, takže jsem i tady nováček. Moc a moc na Vás myslím a nezapomínejte, že v tom nejste sama. Pokud budete mít čas a chuť pište, ráda se s Vámi podělím o pocity. Krásné večer. Jana
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
Dekuji moc si vazim vasi podpory a ucasti jsou pro me hrozne dny vecery a noci nejhorsi vsude je tma a neskutecne ticho kdy se me zmocnuje strach, strach ze vseho co se stalo a co budu dal bez manzela vim ze i vas to moc a moc boli vasi bolest sdilim a preju vam i sobe hodne sily
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Chtela bych i vam stejne jako vsem zenam na techto strankach vyjadrit hlubokou soustrast a litost napsat vam ze vasi zoufale bolesti rozumim.Dekuji za vasi podporu, par radek od vas vsech je pro nesmirne posilujich, bolest ze ztraty nesnesitelna.Vim ze stejne jako ja to tady citi kazda z nas.Opatrujte se....
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. května 2021
Upřímnou soustrast,je to velmi těžké vůbec přijmout ten fakt,že už tu není,mě zemřel manzel 24.3. Na covid bylo to strašně rychle v podstatě do 5 dnů nebyl,týden sem nefungovala jen ležela a byla v jakémsi nepopsatelmem stavu,Pro Vás to musí být o to horší,že se to stalo z ničeho nic a doma.Drzte se ta bolest je obrovská. Petra
42 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Nevim jestli jsem v tech uplynulych par dnech ktere pro me byly a stale jsou ty jedny z nejtezsich v zivote , vyjadrila hlubokou soustrast , nevim jestli jsem dostatecne podekovala za vasi podporu, upynulych par dni mi splyva, bolest je zoufala a stale vic a vic nesnesitelnejsi, chvilemi mam pocit ze se smutkem zblaznim.Chtela bych i vam timto vyjadrit alespon slovni podporu v tom co prozivate.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. května 2021
Dobrý den, Hanny, rozumím Vám, prožila jsem podobnou situaci před měsícem, i když ne tak neočekávanou. O to to pro Vás musí být horší, ale i já mám stále věci skoro tak, jak byly, není na tom nic špatně. Chci jen říct, že ty pocity, které prožíváte, naprosto chápu. Taky nevím, jak dál, taky se bojím. Snad máte někoho, kdo Vám může pomoct aspoň s tím základním, já v podstatě jen sedím a koukám do prázdna. Uvařit je nadlidský výkon, o uklízení ani nemluvím.. Manželovi by včera bylo 64 let a taky jsme měli spoustu plánů a teď jen prázdnota a zoufalství. Jen ráno vstát a jít do práce strašně vyčerpává. Všechno se zdá být zbytečné a malicherné. Nebudu Vám říkat, že to zvládnete a že se máte držet - to jsou fráze, ze kterých se mě osobně dělá špatně. Kdo to neprožil, nepochopí a nerozumí. Musíme jít asi krůček po krůčku, den za dnem, i když je to tak těžké. Snad to zvládneme, protože nic jiného nám v podstatě ani nezbývá.
44 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. května 2021
Dekuju vsem za projevenou ucast me bolesti, po strasne letech jsme ziskali nove bydleni ktere od listopadu budoval delal to pro me mel z toho ohromnou radost, tesil a najednou neni byl moje vsechno, nemuzu jist spat, pejsci lezi na jeho miste a stale ho vyhlizi jsou smutni o to vic to boli , byl zdravy, silny byl tu pro me vzdycky....preju vam vsem silu ja ji nemam ale vase podpora je pro me dulezita, a dekuji za
44 lidé vyjádřili účast.
katka
•
12. května 2021
Moc na Vas myslim.davejte na sebe pozor.k
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
Moc a moc dekuji....
34 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. května 2021
Moc dekuji za vasi podporu a slova v techto dnech to pro me moc znamena zitra jdu vyrizovat pohreb uz ted vim ze to nemuzu zvladnout vim ze musim zrovna je cas kdy se ho snazili marne ozivit dve posadky zachranne sluzby byla to moje zivotni laska je mi lito ze i vy jste to musela prozit.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
Budu na Vás myslet, Hanny. Ten pohřeb musíte zvládnout zařídit, je to jedna z věcí, které pro manžela ještě můžete udělat. Snad máte někoho, kdo půjde s Vámi. Pravděpodobně se Vám pak neuleví, ani mě se neulevilo, ale tohle je potřeba udělat. Dejte pak vědět, jak jste to zvládla.
42 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
Moc dekuji dnes jsem byla zaridit pohreb ted se mi snazi byt oporou sestra, byli to pro me neskutecny muka nemohla jsem ani dychat a myslela jsem ze se zhroutim, asi me vsichni odsoudi ale objednala jsem pohreb bez obradu na radu vsech, neni to o financich pohreb bych nezvladla puklo by mi srdce zalem myslim ze on to vi a ze mi to odpusti, vi ze budu s nim pozadala jsem o zpopelneni v Praze v presnou hodinu, on vi ze se s nim rozloucim s laskou dala jsem mu na posledni cestu svatebni fotografii s rozloucenim, vi ze jsem ho milovala a ze mi byl vsim, ze ni strasne chybi a jsem naprosto bezradna a ted i neschopna...
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
To je dobře že jste nebyla sama. Je to příšerný zážitek. Také jsem dala manželovi svou fotku s sebou. Snad vědí, jak moc nám chybí. Moc tomu chci věřit.
43 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. května 2021
Myslim ze to vedi a ze nas to moc boli, vedi ze pro nas byli vsim a ze navzdy zustanou v nasich srdcich
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. května 2021
Milá Hanny, někde jsem tu četla, že dnes proběhlo zpopelnění Vašeho manžela. Ráda bych řekla, že máte nejhorší za sebou, ale mě po pohřbu nebylo líp. Spíš bych řekla, že se cítím čím dál hůř. Jako by mi to všechno začalo teprve docházet. A to mě čeká v nejbližší době stěhování, a to už vůbec nevím, jak zvládnu. Už kvůli Vám doufám, že vaše zkušenost bude jiná a že se cítíte aspoň o malinko lépe. Světlana
32 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. května 2021
Moc dekuji , ano dnes v 10 hod.Je to strasne k uzoufani beznadejne skutecne a trvale a mate pravdu den ode dne to je horsi a bolestivejsi protoze ze soku clovek prechazi do reality, nejsem schopna zatim chodit do prace a prichazi strach z toho co bude, jak vsechno zvladnu, jak se postaram o dva psi, jak zvladnu bez nej zit, mel tolik planu, udelal nove bydleni, nemam odvahu tam byt a tesil se jak uz budeme spolu v novem a v klidu, jeste v pondeli mi ukazoval co vsechno jeste udelal staral se pres den o dva civavi kluky,ktere miloval a oni jeho jsou velmi smutni hledaji u me odpoved lezi nespi hledaji ho a cekaji u dveri ze se vrati, nevim co dal a bojim se jit mezi lidi
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. května 2021
Chápu vás, každé ráno se musím přemlouvat, abych do práce vůbec odešla. Já ale musím, skoro dva měsíce jsem byla doma a starala se o manžela. Ale v práci jsou kolem lidé a to celkem pomáhá. Blbý je pak vracení se domů večer, to je pravda. A s tím bydlením si myslím, že když to manžel budoval pro vás, tak by asi chtěl, abyste tam žila. Já se budu muset stěhovat, bude těžké to tady všechno opustit. Před chvilkou syn odjel s autem... budou se tu čistit ulice. To jsou momenty, které člověka srazí na kolena. Ještě toho budeme muset hodně vybojovat. Pořád si říkám, jestli to snažení má vůbec nejakou cenu.
32 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Dekuji moc mi pomaha komunikace,s vami, ano budoval to pro me presne jak jsem si to prala jedenact let jsme bydleli ve 24 m2 ted jsme ziskali dalsich 50 m obytne plochy tolik se tesil jak konecne budu mit velikou kuchyn vsechno nove tesil se ze si konecne po kolika letech vezmu dovolenou a uzijeme si spolu vic volna a casu tolik se o me bal o moje zdravi,aby,se mi neco nestalo kazde rano kvuli me velmi brzo vstaval aby me odvezl do prace kazde odpoledne pro me jezdil vsechno se psikama, dodaval mi energii zvladnou jeste par let fyzicky narocnou praci kterou nechtel abych delala bal se ze jsem krehoucka aby ne neofoukl vitr, zitra musim s psikama na drapky, vzdy jezdil on nevim ani jestli to psychicky zvladnu byli jsme spolu tolik let stale spolu....bojim se jit do prace a jezdit tou samou cestu sama bez nej bojim ze az pujdu z prace kde na me vzdycky s pejsama cekal a uz nikdy nebude, ze to neustojim....
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Hanny, musíme to zvládnout všechny. Aspoň tak mi to říkají..... prý by manžel chtěl abych byla šťastná. Je to blbost. Vím, že mě měl moc rád a rozhodně mi to, co teď musím prožívat nepřeje. Zpočátku jsem si pořád dokola opakovala, že to mělo dopadnout obráceně, já jsem měla jít a on tu zůstat. Jenže teď už vím, že bych určitě nechtěla, aby musel řešit a prožívat to, co musím řešit a prožívat teď já. A když už to nemohlo dopadnout tak, že bychom odešli spolu, tak ať ten, kdo to musí nějak zvládnout jsem raději já. Nikdy bych mu nepřála to zoufalství a samotu. To on vyhrál, a já mu to vítězství ze srdce přeju. Byl by tu stejně ztracenej, jako jsme teď my. Je dobře, že něco takového nemusí prožít, protože to není život, to je peklo.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Kdyz ctu vase stranky ktere jsou tak opravdove placu cim dal vic je strasne smutne co potkalo Vas, me stejne jako ostatni zeny a mate pravdu rikala jsem nanzelovi ze chci odejit driv ze bych bolest z jeho ztraty neprezila, a mate pravdu neprala bych mu prozivat tu silenou bolest nad mym odchodem.Byl velmi citlivy a veskere nesnaze spatne snasel a prozival, byl tu vzdycky pro me za kazdych okolnosti,chvilemi mam pocit ze slova ze jeho ztratu bych neprezila jsou tak fakticka a opravdova, vim ze musim ale priznam se mam ze vseho co bude dal panicky strach,
41 člověk vyjádřil účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Rozumím vám, i já mám strach. Dnes jsem zjistila, že banka vrátila manželův důchod za 3 měsíce, který mu byl oprávněně vyplacen bohužel až po úmrtí. Prý mám napsat čestné prohlášení, že jsme žili ve společné domácnosti a pošlou ho zpět. Je to šílený. Mám chuť se na to vykašlal
.. ať si to stát nechá
Je to tak ponižující. A přijdu z práce a dopis od notáře, dědické řízení. To bude taky veselá záležitost
Prostě den jak vymalovanej. Už nemůžu ... Stanďulka mi tak moc chybí. Ach jo
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Je to ponizuji a bolestne me to ceka a preju si aby to nebylo, prala bych si probudit se ze zleho snu, a udelat hodne veci jinak, mit vic casu na spolecny zivot, vychutnavat si spolecne chvile na 100%, preju vam silu a tolik poterbnou energii k prekonani vsech tech ponizujicich situaci....
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Nemuzu popsat co jsem citila, brneni tela, mdloby , beznadej, zoufalstvi prisernou bolest z toho ze uz neni a
nikdy nebude, plakala jsem tise ale chtelo se mi zoufale kricet at se vrati....