Přidat komentář

Mila pani Svetlano, tak je to vsechno zoufale podobne, popsala jste ten stav zcela presne.... jsem vdecna za pritomnost ostatnich, na druhou
se snazim svoji bolesti pred nimi skryvat mam pocit ze tim obtezuju dusim se polykam ,slzy a cekam na chvili samoty abych se mohla vyplakat trosku se nadychnou byt ve svych na chvili sama.A ano stejne jako vy, pripadam si jako male ustrasene dite ktere ztratilo, mam strach ze nezvladnu dojet do prace,mam strach abych mela silu pracovat, mam strach opustit sve psi, mam strach z toho co bude az se vratim domu, mam strach z kazdeho vecera, dne i rana, noci kdy nemuzu spat se bojim nejvic, bojim se abych se dokazala postarat o nase psi a byla jim schopna davat lasky tolik i za jejich panicka, bojim se bez nej zit, jsem vdecna za tyhle stranky stejne jako vy pomahaji mi alespon na chvili zapnout mozek a uvolnit se,je pul treti rano a ja se modlim at uz ta noc skonci....jsem vam vdecna za vase odpovedi.....alespon trosicku vim ze v tom nejsem sama