Dekuji pani Svetlano, ano nechci byt sama, ale nechci byt s nikym, do prace urcite,chci jit a musim a presne se bojim tech ran kdy musim odejit z domu ve ctvrt na pet rano opustit pejsky s vsechno udelat jinak manzel me kazde rano vozil i s psikama, pracoval dve minuty od domova odpoledne pro me jezdili, bojim se jezdit stejnou cestou bez nej tolik mi to bude pripominat, cestou z prace jsme dve hodiny vencili, a pak jsme byli spolu, dnes by mel svatek , kveten 2021 je nejhorsi a nejbolestenjsi 10., 18.21.23. v tehle cislech se skryva nejvetsi a nejhlubsi bolest,od listopadu se drel abychom meli od 27.6.konecne krasne bydleni tesil se strasne se na to tesil vzdycky jsem mu rano v aute rikala jezdi opatrne, nespadni, zblaznila bych se ....vzdycky za mnou a psikama spechal, civavaky miloval a oni jeho ted placou cekaji, smutni, a ano mate pravdu u me je to stejne tak jak vsechno zustalo po jeho odchodu je tam porad obleceni notebook, bryle, metr uplne vsechno, pouzdro na doklady telefon.... bydlime tak trosicku mimo deni centra i kdyz relativne, vsichni me nuti prestehovat se ale ja to nedokazu, nemuzu opustit co pro me udelal a co mel tak rad, na druhou stranu je kolem me siriko daleko tma, a zoufale ticho, v noci kdyz nemuzu spat se modlim aby,alespon po silnici projelo auto, ted mam pocit ze auta nejezdi mam pocit ze vsechno kolem je tak jine,25 let jsem neridila auto po spatnem zazitku, nenasla jsem odvahu, udelat si znovu ridicak v mem veku mi prijde neskutecne nemozne, do auta nemam odvahu jit, vidim ho to pondeli naposledy kdyz jsme prijeli domu a nikdo z nas nevedel co prijde je to tak strasne az mi to rve srdce z tela....
In reply to Milá Hanny, rozumím vám, by Anonym (neověřeno)