Dobrý den, Hanny, rozumím Vám, prožila jsem podobnou situaci před měsícem, i když ne tak neočekávanou. O to to pro Vás musí být horší, ale i já mám stále věci skoro tak, jak byly, není na tom nic špatně. Chci jen říct, že ty pocity, které prožíváte, naprosto chápu. Taky nevím, jak dál, taky se bojím. Snad máte někoho, kdo Vám může pomoct aspoň s tím základním, já v podstatě jen sedím a koukám do prázdna. Uvařit je nadlidský výkon, o uklízení ani nemluvím.. Manželovi by včera bylo 64 let a taky jsme měli spoustu plánů a teď jen prázdnota a zoufalství. Jen ráno vstát a jít do práce strašně vyčerpává. Všechno se zdá být zbytečné a malicherné. Nebudu Vám říkat, že to zvládnete a že se máte držet - to jsou fráze, ze kterých se mě osobně dělá špatně. Kdo to neprožil, nepochopí a nerozumí. Musíme jít asi krůček po krůčku, den za dnem, i když je to tak těžké. Snad to zvládneme, protože nic jiného nám v podstatě ani nezbývá.
