Iva
•
1. října 2017
•
Truchlení

Zemrela mi maminka

Letos v dubnu mi nahle a necekane zemrela maminka.Z nachlazeni se to rozjelo na oboustranny zapal plic a z nemocnice,kde byla tyden se uz nevratila! Byla to zena energicka,pracovita a mlada..zemrela tyden pred svymi 62 narozeninami.Misto oslavy,mela pohreb.Nedokazu se stim vyrovnat.Byly jsme jak siamsky dvojcata,denne spolu a kdyz jsme se nevidely tak min.jednou denne si volaly.Byla pro mne mamou,tatou,sestrou,kamaradkou i pritelkyni.Byla skvelou babickou pro mou dceru a fajnovou tchyni pro meho manzela.Ted bydlim v byte,kde mamka dvacet let zila,kazdy kousek,kazda vec ma tady nas spolecny pribeh.Nastehovali jsme se sem v breznu,protoze jsme prodali vlastni byt a koupili domek,ktery budeme jeste do pristiho jara rekonstruovat.Chvilema si rikam,ze to nemuze byt pravda,ale bohuzel je.Kazde rano,kdy se probudim si rikam,zas ta kruta realita.Nebude sedet v obyvaku.Jsem na praskach a nedokazu to stale prijmout.Ta bezmoc a uzkost je tak silna,ze jen diky praskum jsem schopna fungovat pro svou dceru.
7 reakcí Vložit vlastní příběh
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. listopadu 2017
Dobry den vsem, docetla jsem vaše pribehy a reakce a pripadam si jako by jste popisovaly muj zivot. Mamka mi zemrela pred trictvrte rokem na rakovinu, se kterou bojovala ze vsech sil do posledni chvile. Tri roky predtim mi na rakovinu zemrel i tata. Oba byli mladí, tata 47 a mamka 51. Uz rok jsem na antidepresivech a dochazim k psychologovi. Neni den kdy bych na ne nemyslela a neprala si zjistit, ze je to jen dalsi nocni mura. Boli to tak, ze casto nevim co s tim a co dal.Jedine co me drzi je muj syn a muz. Presto, ze se snazim uklidnovat myslenkami, ze jim je lip a ze se jednou uvidime, mi je stejne často bídně. Prala bych nam vsem, aby jsme to dokazaly prijmout a jit dal.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. listopadu 2017
Dobry den vsem, docetla jsem vaše pribehy a reakce a pripadam si jako by jste popisovaly muj zivot. Mamka mi zemrela pred trictvrte rokem na rakovinu, se kterou bojovala ze vsech sil do posledni chvile. Tri roky predtim mi na rakovinu zemrel i tata. Oba byli mladí, tata 47 a mamka 51. Uz rok jsem na antidepresivech a dochazim k psychologovi. Neni den kdy bych na ne nemyslela a neprala si zjistit, ze je to jen dalsi nocni mura. Boli to tak, ze casto nevim co s tim a co dal.Jedine co me drzi je muj syn a muz. Presto, ze se snazim uklidnovat myslenkami, ze jim je lip a ze se jednou uvidime, mi je stejne často bídně. Prala bych nam vsem, aby jsme to dokazaly prijmout a jit dal.
Henka
•
2. října 2017
Ivka, prajem úprimnú sústrasť. Mne zomrela mama pred 4 rokmi na rakovinu. Pomaly sa z toho dostávam, chce to veľa času kým sa bolesť otupí. Pol roka po jej smrti som užívala lieky na spanie, pretože som nevedela fungovať. Je to ako keby som zomrela s ňou. Akoby niečo vo mne umrelo. Postupne sa dá z toho dostať, ale ide to ťažko a dlho to trvá. Je to už iný život. Je to život bez nej. Viem, ale že mama by nechcela aby som bola smutná. Ako ju poznám, viem, že by chcela, aby som sa snažila a žila dobre aj ďalej. Chodila som aj k psychologičke. Je dobré sa podeliť o svoje pocity. Pomohli mi knihy a modlitby. Držte sa, chce to kopu času a dobrých ľudí okolo seba a žiť pre svoje dieťa, dieťa vám dá energiu a potrebuje vás. Myslím na vás a prajem veľa sily, aby ste všetko zvládli aj bez mamy. Vaša mamina by to tak chcela. Veľa šťastia. Henrieta.
272 lidé vyjádřili účast.
Iva
•
2. října 2017
Děkuju moc za podporu..ano psychologa i psychiatra navštěvuju taky a antidepresiva a prášky na úzkost či na spaní jsou mým denním pokrmem. Taky polovina ve mně zemřela. Možná někdy bude líp, ale už nikdy nebude tak jak to bylo, když tu byla máma. Už to je a bude jiný život a bez ní nemůže být lepší! Mám strašnou zlost, že mi ji vzal...a to jsem věřící :-(
301 člověk vyjádřil účast.
Henrieta
•
3. října 2017
Milá Ivka, plne vás chápem, že máte zlosť, človeka to hnevá, že tu už nie sú mamy s nami. Ja sa vždy utešujem tak, že si hovorím, že tento život je len dočasný, raz sa s maminami stretneme na druhom svete. Všetko sa raz skončí, aj ľudský život. Máme nádej, že raz budeme spolu s tými, ktorých sme mali najradšej, že nás predišli a čakajú na nás. Život rýchlo na tomto svete rýchlo prejde a ja po 4 rokoch od smrti mamy mám nádej, že som krok za krokom bližšie k nej. Už sa moc ani smrti nebojím, občas si ešte za mamou poplačem, hlavne keď sú sviatky. Snáď to bude na tom druhom svete lepšie a dúfam, že sa tam (keďže sme veriace) budeme naveky radovať spolu. Nebojte sa, o pár rokov sa budete na všetko pozerať inak, budete viac duševne vyrovnaná, mení sa myslenie ľudí, mení sa život a s odstupom času bude bolesť menšia. Hlavne myslite na to, že sa s mamou stretnete a trochu vás to bude držať nad vodou. Nič nie je večné, ani bolesť, všetko sa raz pominie. Prajem vám, aby ste v sebe našli silu a hlavne sa nevzdávali, je to ťažké, ale pomaly to pôjde. Držte sa. Henrieta.
303 lidé vyjádřili účast.
Jasmin
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. listopadu 2017
Pekne ste to napísali. Mne by možno pomohlo keby som sa mohla vyrozprávať a počuť príbehy iných žien a dievčat, ktoré stratili mamy. Nechcem do seba pchať lieky. Potom to nie som ja. Potrebujem byt mama mojim deťom. Nie mumia z ktorej nic nemajú. Bola by som rada, keby som v Bratislave našla nejakú takú skupinku.
224 lidé vyjádřili účast.
Jasmin
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. listopadu 2017
Ivka úprimnú sústrasť. Ja viem o com hovoríš a cítim to iste. Mne zomrela mama pred 3 mesiacmi. Mala 65 rokov. Zrútil sa mi svet. Mama je len jedna. Bez tabletky nezaspim. Zatial som u lekára nebola. Velmi mi chyba :(