Letos v dubnu mi nahle a necekane zemrela maminka.Z nachlazeni se to rozjelo na oboustranny zapal plic a z nemocnice,kde byla tyden se uz nevratila! Byla to zena energicka,pracovita a mlada..zemrela tyden pred svymi 62 narozeninami.Misto oslavy,mela pohreb.Nedokazu se stim vyrovnat.Byly jsme jak siamsky dvojcata,denne spolu a kdyz jsme se nevidely tak min.jednou denne si volaly.Byla pro mne mamou,tatou,sestrou,kamaradkou i pritelkyni.Byla skvelou babickou pro mou dceru a fajnovou tchyni pro meho manzela.Ted bydlim v byte,kde mamka dvacet let zila,kazdy kousek,kazda vec ma tady nas spolecny pribeh.Nastehovali jsme se sem v breznu,protoze jsme prodali vlastni byt a koupili domek,ktery budeme jeste do pristiho jara rekonstruovat.Chvilema si rikam,ze to nemuze byt pravda,ale bohuzel je.Kazde rano,kdy se probudim si rikam,zas ta kruta realita.Nebude sedet v obyvaku.Jsem na praskach a nedokazu to stale prijmout.Ta bezmoc a uzkost je tak silna,ze jen diky praskum jsem schopna fungovat pro svou dceru.