Dobry den vsem, docetla jsem vaše pribehy a reakce a pripadam si jako by jste popisovaly muj zivot. Mamka mi zemrela pred trictvrte rokem na rakovinu, se kterou bojovala ze vsech sil do posledni chvile. Tri roky predtim mi na rakovinu zemrel i tata. Oba byli mladí, tata 47 a mamka 51. Uz rok jsem na antidepresivech a dochazim k psychologovi. Neni den kdy bych na ne nemyslela a neprala si zjistit, ze je to jen dalsi nocni mura. Boli to tak, ze casto nevim co s tim a co dal.Jedine co me drzi je muj syn a muz. Presto, ze se snazim uklidnovat myslenkami, ze jim je lip a ze se jednou uvidime, mi je stejne často bídně. Prala bych nam vsem, aby jsme to dokazaly prijmout a jit dal.
