Nezvratný osud

Děkuju moc za podporu a všem, kteří prožívají toto utrpení přeji hodně sil! Je to strašné období... dokonce začínám mít i výčitky svědomí... byl totiž čtvrtek a já byla ve škole, když mi můj přítel volal, že má tlak na hrudi a brní mu ruce... řekla jsem mu, jestli nemá infarkt a on že ne, že si jde lehnout... říkala jsem mu, že by neměl jít hrát na koncert, který byl domluvený na druhý den... chtěla jsem mu ten koncert zatrhnout, ale on žil pro hudbu a nikdy by to těm lidem neudělal... když jsem se v pátek vrátila ze školy, pouze zvracel a říkal, že podobné problémy má i jeho známý... trošku sme si vyměnili názory, já mu řekla, že by měl jít k lékaři a na koncert zapomenout...nedal si říct... v sobotu také pouze zvracel a v neděli byl fit... a v pondělí to začalo na novo a bylo pozdě... pořád si říkám, jestli jsem neudělala někde chybu...snad kdybych byla doma, tak bych ho k doktorovi donutila jít... snad kdybych to řekla třeba jeho mámě, že měl ten tlak na hrudi+brnění, snad ta by mu pomohla...je mi opravdu na nic... prosím, napiště mi váš názor, ať už je jakoliv... děkuju

I já cítím tu velkou bolest uvnitř, kterou nikdo nevidí .... 2.června to byl rok, co zemřel můj milovaný manžel, bylo mu 38 let ! Zůstala jsem sama, s naším dnes 3-letým chlapečkem. Žiji jen pro syna, mé sny a cíle odešly s manželem. Nic mě netěší, není hodiny, abych na něj nemyslela, hrozně mi chybí a můžu říci, že čím je to déle, je ta bolest uvnitř větší ! Přesto věřím, že naše velká láska musí někdy pokračovat, třeba na " druhém břehu ", nebo v příštím životě. Několik dní před smrtí mého manžela, ale i pár týdnů po smrti manžela, se mi staly tak zvláštní věci, které mě přesvědčily, že něco po životě musí existovat !!! Také jsem přečetla několik knih, s tématikou života po smrti, které mi pomáhají věřit a doufat. Moc bych ho chtěla obejmout, políbit, slyšet jeho hlas, smích, vidět ho přijíždět domů, hrát si s naším synem .....bohužel.

Jak začít... nikdy bych nepomyslela, že budu hledat útěchu na těchto stránkách... Chtěla bych se s vámi podělit o můj příběh a zároveň poprosit lidi, kteří měli podobný osud, o radu. Je mi 20 let. Od 14 let jsem intenzivně ve vztazích. Měla jsem 2 partnery. První vztah trval 2 roky, druhý 4 roky.. Teď již vím, že to byla pouhá ztráta času.. Vztahy které neměli budoucnost a špetku pokory. Před rokem jsem poznala člověka, do kterého jsem se okamžitě zamilovala. Byla to láska na první pohled, naprostá souhra názorů.. Byl to vášnivý muzikant, optimistický, dobrosrdečný člověk, kterého jako bych znala celý můj život. Strašně jsme si rozuměli, strašně jsme se milovali. Bohužel mu bylo 40 let, ale i přes tak velký věkový rozdíl jsme byli dokonalý pár. Před měsícem jsme se nastěhovali do našeho společného bytu.. bylo to jako v pohádce. Byl strašně pracovitý, laskavý, strašně se o mě staral, abych konečně byla šťastná. Před 14 dny dostal infarkt a i přes velké bolesti šel na zábavu, kde odehrál koncert. Nepodařilo se mi ho přimět k tomu, aby šel k lékaři. Bohužel nejspíš nevěděl, že se jedná o tak závažnou věc.. poslední dny pouze zvracel, já se o něj starala s vědomím, že se jedná o virózu. Dva dny po koncertu se vše zhoršilo a já ho konečně přiměla k tomu, aby šel k lékaři.. Okamžitě ho převezli do Brna, kde po týdnu zemřel. Tímto pro ně skončil život. Přemýšlela jsem nad sebevraždou, ale vím, že už nikdy bych se s ním nesetkala.. Nemohu dál.. lidi jsou kolem mě, ale já nemám zájem.. počítám minuty, kdy skončí den a já budu moci vše zaspat. K tomu ještě studuju, nevím co mám dělat.. Život se mi zesypal.. Konečně jsem byla šťastná..první noc v našem novém bytě jsem se za něj modlila, ať ho pán Bůh opatruje... bohužel mě nevyslyšel..prosím lidi, kteří mají stejný osud již v tak brzkém věku o radu... jsem na pokraji sil... beru i antidepresiva, které bohužel nezabírají hned.. PROSÍM POMOŽTE