I já cítím tu velkou bolest uvnitř, kterou nikdo nevidí .... 2.června to byl rok, co zemřel můj milovaný manžel, bylo mu 38 let ! Zůstala jsem sama, s naším dnes 3-letým chlapečkem. Žiji jen pro syna, mé sny a cíle odešly s manželem. Nic mě netěší, není hodiny, abych na něj nemyslela, hrozně mi chybí a můžu říci, že čím je to déle, je ta bolest uvnitř větší ! Přesto věřím, že naše velká láska musí někdy pokračovat, třeba na " druhém břehu ", nebo v příštím životě. Několik dní před smrtí mého manžela, ale i pár týdnů po smrti manžela, se mi staly tak zvláštní věci, které mě přesvědčily, že něco po životě musí existovat !!! Také jsem přečetla několik knih, s tématikou života po smrti, které mi pomáhají věřit a doufat. Moc bych ho chtěla obejmout, políbit, slyšet jeho hlas, smích, vidět ho přijíždět domů, hrát si s naším synem .....bohužel.
