Moc mi chybíš maminko moje!

Ano, nikdy to nepřebolí. Maminka mi zemřela 3. 6. 2021. Bratr mi zemřel před maminkou 17. 9. 2020. Bude to bolet navždy. Jen přežívám. Je to každodenní boj. Snad už aspoň Vám je lépe. Ty kecy, že čas rány zahojí...Mám sice ještě pro koho žít, ale nemám už sílu. Stále se jen přetvařovat, abych nikomu nedělala starosti. Doma se o své bolesti nebavím, nikdo by mě nepochopil. Doufám, že se jednou setkáme. Pořád dokola si říkám, že musíme všichni zemřít, ale ani to proti smutku nepomáhá. Moji milovaní, tolik mi chybíte...

Moc krásně jste to vyjádřil. Mně zemřela maminka 13.12.2022 a je mi stále stejně mizerně, jak kdyby to bylo před týdnem. Snažím se věřit, že se ta bolest časem zmírní, ale zatím rozhodně nic takového nepřichází a z prvotního šoku, nepřijetí reality, nastalo prázdno...obrovské prázdno. Nikdy už to nebude stejné, nikdy už to nebude jako dříve. Chtěla bych zase mít ten elán a energii do života, kterými jsem vždy oplývala, rozdávala je ostatním, ale přijde mi to momentálně vše tak vzdálené, jako bych to ani nebyla já. Doprovodila jsem maminku na poslední cestu a stále mám ten obraz před očima. Je to jako film, který se přehrává stále dokola...Myslím na Tebe maminko neustále a vím, že se jednou zase setkáme...

Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila
a vtělila se v drobnolistí kvítek,
jím mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateřídouškou nazvaly. -

Mateřídouško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti,
natrhal jsem tě na dávné mohyle -
komu mám tebe přinésti?

Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad se najde dcera mateřina,
jí mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!

Tato báseň se mi vybavila při čtení Vašeho dojemného vyznání. Přijít o maminku, to je moje noční můra. Přestože si uvědomuji, že každý tam jednou musí...
V tomto případě asi nelze nic moc poradit, snad jen abyste dokázal ventilovat své pocity a vzpomínal na maminku s láskou. Můžete ji navštěvovat na hřbitově, nosit květiny které měla ráda, pečovat o její hrobeček tak jako jste do poslední chvíle pečoval o ni a jak pečovala ona celý život o Vás a povídat si s ní, zapálit za ni svíčku. Nebo jí třeba napsat dopis, spálit ho a popel vysypat u hrobu jako takový rituál. Je jen na Vás jak si to vymyslíte.
Myslete na to, že teď ji už nic nebolí a dává na Vás odněkud pozor.
Pokud jste věřící, můžete se modlit. A jednou, jednou se zase všichni tam někde setkáte a dojdete společného spočinutí.
Posílá sílu 🍀

Dobrý deň, taktiež tu už nemám maminku 10 rokov. Zajtra bude za ňu omša. Strašne to letí. Snáď raz sa stretneme v nebíčku.

Ja to mam uplne stejne.Ti co to jeste nezazili nevi jake to je.