Co dál?

Milá slečna, rada by som vám napísala, aby ste si v žiadnom prípade nebrali život (nepomôžete tým ani sebe, ani iným). Život je dar, treba sa radovať z maličkostí a ak máte pocit, že ste tu zbytočná a že život je nanič, radšej vyhľadajte dobrého psychologa, ktorý by vám pomohol. Tiež som tam chodila po smrti mojej mamy. A nejako som to prekonala, musela som. Ženám, ktoré stratili milujúcich manželov by som poradila, aby si spolu písali, navzájom sa podržali alebo osobne stretávali (ak sa dá). Tiež som po smrti svojej mamy brala lieky a chodila som na návštevu k rodinám z maminej strany, porozprávali sme sa o všetkom možnom, dosť mi to pomohlo a tak mi to aj radila psychologička. Prvé mesiace po smrti milovaného človeka sú strašné, ale neprepadajte malomyseľnosti. Myslite na to, že raz sa s nimi stretnete a nech vás to drží nad vodou, pretože každý z nás tam ide. Všetkým prajem veľa síl a hlavne majte veľa dobrých ľudí okolo seba. Henrieta z Bratislavy

Mile damy, neni hezke znevazovat neci trapeni. nikomu do hlavy nevidite.kacka

Milá neznámá, nevíte co dál, nevíte co se sebou... ani já nevím co dál. Víte, zemřel mi manžel, před 3 měsíci, a proto nevím, jak dál.
Máte ráda procházky, dobré jídlo, krásy přírody a jste ráda, když se něco dobrého povede. Všichni kolem vás mají vše nalinkované, vzdělání práce, manžel, děti, stáří. Jste zhýčkaná, rozmazlená a litujete se.
Možná by bylo dobré pojmenovat, proč se vlastně litujete. Nevidíte smysl své budoucnosti? Jděte na procházku, dejte si někde dobrou a hodně drahou večeři, kupte si něco nového do bytu. Ale smysl života v tom rozhodně nenajdete, a to mi věřte. Zvedněte zadek a začněte třeba tím, že se rozhlédnete kolem sebe, jistě je někdo, kdo by uvítal vaši pomoc. I kdyby to byl jen váš úsměv, stojí to za to! Jděte někomu ze svého okolí nakoupit, popovídejte si s babičkou od vedle...sakra ženská, vzpamatujte se! Budete tady psát o sebevraždě, fakt dobrý nápad! Já už víc než 3 měsíce nepřemýšlím o ničem jiném, než že tu nechci být. A proč? Protože mi odešel člověk, který dával mému životu smysl, směr, radost. Ale sebevražda? Co kdyby jste se zeptala své matky; vůbec netušíte, co za zrůdnost jste tu napsala! Máte ještě část života před sebou, seberte se a snažte se. I my se snažíme, se smutkem, zoufalstvím a samotou, kterou jsme si nevybrali. Měli jsme život "nalinkovaný" dle vaší terminologie, ale byli jsme šťastní a spokojení. Teď nemáme nic, a není nic, co bychom mohli vrátit zpět.
A já bych moc moc chtěla, aby jste napsala znova... a omluvila se.
Světlana

Nevim jak zacit...napsala jste sve pocity,prozitky,snad i prani a vyjadrila nespokojenost s vasim ja...na techto strankach je nas bohuzel vetsina,ktere jsme smysl zivota ztratily,bohuzel ztratou blizkeho cloveka,ztratou zivotniho partnera,chci tim jen napsat prectete si zpetne par prispevku co prozivaji zeny,jakou bolest,zarmutek ,zoufalstvi neschopnost vratit se bez problemu zpatky do reality...ktere neziji pouze bez smyslu cehokoliv prezivaji v samote a prazdnote....preji vam aby jste svuj smysl zivota nasla mozna uvedomeni si z vasi strany ze vas pocit ,,niceho,,je pouze vase rozhodnuti, my jsme ten fakt musely prijmout bez jakehokoliv naroku na pochopeni a vyrovnani se s tim...