Ahoj všem co to budou číst...
Nevím co ze sebou. Nevím kam mám směrovat svůj život...Vždycky nade mnou byla otázka sebevraždy a pevně doufám, že jednou bude schválená eutanázie.
Jsem zdravá, mám práci i kde bydlet a v podstatě si nemůžu na co stěžovat, lidé jsou na tom daleko hůř než já ALE! prostě nevím proč jsem tady, nechápu smysl mojí existence. Ano mám ráda procházky, dobré jídlo, krásy přírody, nakažlivou euforii když se povede něco dobrého. Jen prostě nezapadám do koloběhu tohoto života. Když se rozhlédnu okolo sebe, každý to má tak krásně nalinkované, škola, manžel, děti, práce a užívání stáří...mám neodbytný pocit, že je na vše pozdě a jsem rozpůlená v tom co chci a kterou cestou se vydat. Nejsem příliš sebevědomá, ani si nepřipadám dospělá i když datum narození říká něco jiného. Jako kdybych od narození to vzala za špatný konec a jen se plácám a nežiju, nevím jak...Jen pozoruju okolní svět jak ví, jak na to.
Možná jsem přespříliš zhýčkaná dnešní dobou a rozmazlená k tomu a utápím se v lítosti nad sebou. Nejhorší je, že je mi i tak vše jedno, nebojuju není za co a pro co. Tak závidím všem co si našli smysl života, proč tady být...já ho nevidím, nevidím ho nikde ani ve své existenci.
Posílám všem odvahu a sílu na život.