Jsem na světě úplně sama
Dobrý den,
můj příběh popíši jen asi ve stručnosti, protože by vydal na román. Jsem žena, svobodná, nikdy jsem se nevdala, ani nemám děti... Mé strasti začaly, když byl v roce 2004 napaden brutálně můj táta, bylo mu v té době 84 let, a byl brutálně napaden ve sklepě našeho domu vrahem. Útok přežil, protože byl velmi zdravý, vrah ho brutálně bil pěstmi do obličeje, a vypíchl mu oko atd (bylo v televizi). Nakonec můj otec zemřel v nemocnici po dvou měsících utrpení. Já jsem v té době měla již psychické problémy, takže bylo nasnadě, že jsem se zhroutila. No a putovala do plného invalidního důchodu. A tak plynula léta a já jsem se nějak z nejhoršího dostala, měla i pár pěkných vztahů. No ale pak před 8 lety zemřela má maminka, a já zůstala na světě úplně sama. Nemám žádné sourozence ani jsem v té době neměla přítele. No a ještě mně majitel vystěhoval z našeho rodného bytu a vše jsem musela dělat a vyklízet sama... bylo to hrozné... No a pak jsem ani neměla sílu najít si nový byt, tak jsem vzala první nabídku která mi přišla pod ruku, ale bohužel mně podvedli, a já jsem nedostala řádnou nájemní smlouvu, takže ani jsem neměla nárok na příspěvky na bydlení. Nezvládala jsem byt platit, a naštěstí mi pomohla má teta, která mi poslala postupně opravdu hodně peněz. Také jsem si vzala půjčku, kterou do teď splácím. No a nyní jsem v malém bytě, a nájem zvládám, také chodím na nějaké brigády, ale jsem pořád sama a už to pomalu nedávám. Jen sedím v bytě, mám nějaké přátele, ale jak tady píšete, každý má svou rodinu a děti, takže také nemají moc času. Můj smysl života není žádný, a nemám žádnou vizi do budoucnosti. Mí pražští příbuzní se se mnou nestýkají a já se opět děsím vánoc, kdy budu zase sama....
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)
In reply to (Žádný předmět) by Anonym (neověřeno)