Moje babičky

Na webové stránky umirani.cz jsem narazila již na začátku roku 2011, kdy moje první a starší babička onemocněla a zůstala ležet v LDN až do svého konce. Babička si velmi přála zemřít doma, a proto jsem prostudovala vše, abych jí to mohla umožnit, nicméně okolnosti nám nepřály a paní doktorka LDNky nám tento krok také velmi ztěžovala, takže babička zemřela dříve, než jsme vše mohli uskutečnit. Maminka za ní chodila denně a mohu říci, že i když babička neumírala doma, byla nakonec se smrtí jako takovou také smířená a velmi jí pomohlo, že se jí maminka každý den věnovala, také bylo vidět, že nalezla klid, který se jí při pohřbu zračil ve tváři.

Nyní bych se vrátila ke svému čerstvému zážitku s druhou mladší babičkou, která zemřela předevčírem.

Samotný aktivní proces umírání započal 5 dní před její smrtí a měl několik etap:

1. etapa — poslední boj vědomí s tělesnými potřebami — během této třídenní etapy babička velmi bojovala s potřebou vyprazdňování a do poslední kapky svých fyzických sil se snažila chodit za vydatné fyzické podpory na záchod, představa, že by se měla vyprázdnit do pleny, kterou jsem jí dala, byla pro ni nesnesitelná. V okamžiku, kdy jsem ji již neuzvedla a nemohla ji na záchod doprovodit, se s tím smířila. V této etapě se mě také stále ptala kolik je hodin, měla bolesti a byla při vědomí, které se pomalu během těchto tří dnů vytrácelo, také pomalu den ode dne přestávala jíst, pít a užívat léky, nasazeny měla pouze opiové náplasti

2. etapa — očištění duše — etapa trvala jeden den a noc — babička stále spala a pouze mě volala, abych jí pomohla se otočit, v průběhu doby začala volat svojí maminku, babičku a tetu, také volala často o pomoc, náš svět už přestávala úplně vnímat, ale velmi ji uklidňovalo, když jsem ji hladila, držela za ruku a povídala jí, že jsem s ní a že vše je v pořádku a nemusí se ničeho bát, v těchto okamžicích přestala vždy křičet

3. etapa — smíření — tato etapa trvala dvě hodiny, po předchozí etapě došlo k uklidnění, k tichému spánku, ke klidnějšímu výrazu obličeje, k tichému dechu, tady jsem cítila, že bych neměla babičku už vyrušovat ani se jí dotýkat a mluvit na ní, protože se připravovala k odchodu

4. etapa — smrt — tato etapa trvala přibližně 6 — 8 hodin — babička najednou otevřela oči a začala velmi nahlas oddychovat, v této etapě jsem ji také nijak nevyrušovala, už jsem věděla, že to není žádoucí, když jsem ráno v sedm hodin k babičce přišla, ležela v embryonální poloze, oči a pusinku zavřené, myslela jsem si, že spí, jak měla klidný výraz

Tehdy se mi velmi ulevilo, protože jsem cítila a věděla, že babička zemřela tak, jak si to vždycky přála – doma a ve spánku a věděla jsem, že jsem jí její cestu ulehčila svojí přítomností; protože moje babička byla za života velmi urputný a komplikovaný člověk a bála jsem se, že bude se smrtí zápasit a zemře neusmířená, viděla jsem ale, že je vše v pořádku, a jsem šťastná…

Také bych ráda poděkovala několika skvělým lidem, kteří mi po celých 5 dní byli oporou a bez jejichž psychické, soucitné a odborné podpory, kterou mi po celou dobu poskytovali, bych pravděpodobně celý proces zvládala velmi těžce. Děkuji mámě, tátovi, Ilce, kamarádce Markétce a paní doktorce Dvořákové.