hvezdicka
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. prosince 2018
•
Truchlení

smrt maminky a rozvod

Dobrý den,chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. V listopadu minulého roku mi můj manžel sděil po 3 letech od našeho sňatku, že opouští mě a naše 15 měsíční dvojčata, že není připravený na rodinu. Dozvěděla jsem se, že odchází za milenkou, i když to vehementně popíral. To se mi život zhroutil poprvé. Moje maminka mě hodně podporovala a velice špatně nesla odchod mého bývalého manžela.V únoru měla vleklou chřipku, antibiotika nezabíraly. Pak mi volala na začátku března, že musí jet do nemocnice, že je jí čím dál hůř. Byla přijata na JIPku, kde jí zjistili velmi nízkou hladinu sodíku, ale důvod jsme zjistili až po CT vyšetření plic- měla tam ložiska rakoviny. Byla převezena do fakultní nemocnice, kde téměř umřela podruhé. Z histologie jsme zistili, že se jedná o nejhorší rakovinu plic s nejtěžším průběhem. Ihned podstoupila chemoterapie, na které nádor nereagoval a její stav se rapidně zhoršoval. Po 4 cyklech jsme se domluvili, že další léčba nemá smysl, prognóza byla moc špatná a chtěli jsme , aby měla aspoň poslední chvíle hezké. Když jsme ji převezli zpět do okresní nemocnice, tak se přidružil další vzácný syndrom doprovázející tento druh rakoviny. Hledala jsem v anglických materiálech o co se jedná a našla jsem odpovědi. Když jsme maminku zaléčili, vrátila se jí paměť a přestala být zmatená. Chtěla do hospice, kde by mohla být venku a bylo by o ni pěkně postaráno. S taťkou jsme souhlasili. Maminka už byla ležák a doma bychom se o ni nedokázali postarat. V hospicu se o ni starali nádherně a my jsme tam s dětma a taťkou každý den jezdili. Stihli jsme si všechno říct a rozloučit se. Maminka zemřela po půl roce od diagnosy její nemoci. Teď je to 3 měsíce a hrozně na mě začalo všechno doléhat. Hrozně moc mi chybí, nemůžu jí zavolat, ani ji obejmout. Přestala jsem v cokoliv věřit. Vím, že tady musím být pro své děti (teď mají 2,5 roku) a pro taťku, ale je to hrozně těžké.Vůbec nevím, jak to mám všechno zvládnout a zpracovat a jak se radovat a žít dál.
Po smrti maminky jsem si myslela, že jsem už se vším vyrovnaná, ale až nyní chápu, že jsem se ještě ani nevyrovnala s odchodem manžela, natož s odchodem maminky, která mě moc milovala, vždy mi byla oporou a rádkyní.
Teď nás čekají první Vánoce bez ní, nedovedu si představit, jak to všechno zvládneme. Děti už všechno vnímají, tak tady musím být pro ně. Ale bude to hrozně náročné.
Držím vám všem palce, ať letošní vánoce zvládnete, jak nejlíp to půjde. Budu myslet na vás všechny, kteří jsou v podobné situaci...Držme se!!!
171 člověk vyjádřil účast.
3 reakce Vložit vlastní příběh
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. prosince 2018
Maminka mi umřela v únoru letošního roku a teď jsem v období, kdy se přesně před rokem začala rýsovat diagnoza i neodvratný konec. Zpočátku jsem sama byla překvapená jak to zvládám. Bylo to i proto, že mi zůstal v péči tatínek (77), který je sice samostatný, ale 53 let ho jeho životní láska (moje maminka) rozmazlovala. Nejvíc mi dávalo sílu to, že jsem věděla, že maminka odchází klidná, smířená a že jsem s ní byla do posledního vydechnutí a držela jí za ruku až do konce. Ale po půl roce se mi začali vracet noční můry, stále jsem nemohla zastavit pláč a třes a měla jsem chuť jít za maminkou. Neskutečně mi chyběly - a chybí - telefonáty a její objetí, i to jak se (zcela neúspěšně) snažila mě naučit své představě o pořádku. Chybí mi čím dál víc a já se cítím čím dál hůř. Zvláště teď, když vzpomínám na to "co bylo před rokem". Věřím ale že až se rok překulí bude snad nejhorší za námi. Musím být statečná i pro tatínka, protože ten ztrátu nese také velmi těžce. Maminka mi ho svěřila a jsem překvapena, že nám to celkem spolu jde :-) Zvládá to i když ho vídám s červenýma očima plné slz.
Dejte tomu čas. Jste silná a statečná žena. A máte velkou motivaci ve svých dětech. Přeji vám hodně sil!!!!
123 lidé vyjádřili účast.
Biome
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. prosince 2018
Dobrý den, při čtení Vašeho příběhu mě průběžně napadalo, že někdy je toho na jednoho člověka opravdu moc...Je neuvěřitelné, jak se s tím vším perete, se dvěma malými dětmi za zády. To, jak se k Vám zachoval Váš muž je odporné a věřím tomu, že toho jednou bude litovat, možná ne v dohledné době, ale já myslím, že špatné věci se člověku v různých podobách vracejí, přičemž opustit ženu se dvěma malými dětmi je sakra špatné! Buďte ráda, že takového slabocha máte ze života pryč, takhle se možná alespoň pomyslně "uvolnilo" místo pro někoho, kdo se k Vám bude chovat tak, jak si zasloužíte.
Ztratit maminku, navíc tak rychle a v takové situaci je pro mne nepředstavitelné, a i když jsem sama ve zcela jiné situaci, tak bych Vás ráda nějak podpořila. Já přišla před pěti měsíci o tatínka. Nemocný byl dlouho, ale konec byl rychlý. Pomáhala jsem se o něj starat až do posledního vydechnutí, samotné umírání bylo bohužel velmi těžké, tatínek nechtěl odejít a velmi bojoval do samého konce, který nebyl vůbec hezký...Stále to ve mne je, ale proč Vám to píši...3 měsíce jsou strašně málo na to, něco tak velkého zpracovat. Je úplně normální, že to na Vás doléhá, měla jsem to stejně. Objevily se u mne úkosti, nechutenství, únava, ztráta motivace pro cokoliv...mám stejně staré dítě, jako Vy, a dokážu si představit, jak těžké musí být v takové situaci starost o děti dvě. Je to mazec. Ale, prosím, vydržte. I když se Vám to teď zdá třeba i nemožné, bude líp. Asi ne zítra, ale jednou to začně mizet a zbyde jen to hezké. Žádné trápení netrvá věčně a je třeba si to odtruchlit. Já mám asi už tu nejhorší fázi za sebou, právě ten 3-4 měsíc se to zlomilo, u Vás se to také zlomí. Jste hrozně silná, to dáte. Navíc Vaše maminka je pořád s Vámi, je ve Vás, Vašich dětech...Já, když je to opravdu zlé, si často představuji, co by mi táta asi řekl, jak by mi poradil, a i když tady není, tak alespoň tohle pomáhá. Posílám sílu, Vánoce snad rychle utečou Vám i mě. A pak bude další rok, a potom jaro...Držte se, posílám energii.
121 člověk vyjádřil účast.
Lucie
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. prosince 2018
Moc vas zdravim, chtela bych vam poslat moc sil. Moje maminka take zemrela letos v lete, kdy nebylo memu synovy ani 1rok. Vanoc se a oslav Noveho roku se desim, uz aby to bylo za nami.
121 člověk vyjádřil účast.