Dobrý den, při čtení Vašeho příběhu mě průběžně napadalo, že někdy je toho na jednoho člověka opravdu moc...Je neuvěřitelné, jak se s tím vším perete, se dvěma malými dětmi za zády. To, jak se k Vám zachoval Váš muž je odporné a věřím tomu, že toho jednou bude litovat, možná ne v dohledné době, ale já myslím, že špatné věci se člověku v různých podobách vracejí, přičemž opustit ženu se dvěma malými dětmi je sakra špatné! Buďte ráda, že takového slabocha máte ze života pryč, takhle se možná alespoň pomyslně "uvolnilo" místo pro někoho, kdo se k Vám bude chovat tak, jak si zasloužíte.
Ztratit maminku, navíc tak rychle a v takové situaci je pro mne nepředstavitelné, a i když jsem sama ve zcela jiné situaci, tak bych Vás ráda nějak podpořila. Já přišla před pěti měsíci o tatínka. Nemocný byl dlouho, ale konec byl rychlý. Pomáhala jsem se o něj starat až do posledního vydechnutí, samotné umírání bylo bohužel velmi těžké, tatínek nechtěl odejít a velmi bojoval do samého konce, který nebyl vůbec hezký...Stále to ve mne je, ale proč Vám to píši...3 měsíce jsou strašně málo na to, něco tak velkého zpracovat. Je úplně normální, že to na Vás doléhá, měla jsem to stejně. Objevily se u mne úkosti, nechutenství, únava, ztráta motivace pro cokoliv...mám stejně staré dítě, jako Vy, a dokážu si představit, jak těžké musí být v takové situaci starost o děti dvě. Je to mazec. Ale, prosím, vydržte. I když se Vám to teď zdá třeba i nemožné, bude líp. Asi ne zítra, ale jednou to začně mizet a zbyde jen to hezké. Žádné trápení netrvá věčně a je třeba si to odtruchlit. Já mám asi už tu nejhorší fázi za sebou, právě ten 3-4 měsíc se to zlomilo, u Vás se to také zlomí. Jste hrozně silná, to dáte. Navíc Vaše maminka je pořád s Vámi, je ve Vás, Vašich dětech...Já, když je to opravdu zlé, si často představuji, co by mi táta asi řekl, jak by mi poradil, a i když tady není, tak alespoň tohle pomáhá. Posílám sílu, Vánoce snad rychle utečou Vám i mě. A pak bude další rok, a potom jaro...Držte se, posílám energii.
