Kristýna
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. října 2015
•
Truchlení

Kdo v srdcích žije, neumírá..

Tímto příspěvkem všechny zdravím a ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. Je mi 21 let a před rokem a půl mi zemřel ten nejúžasnější chlap a přítel na světě. Jsem poměrně silný člověk, ale můžu říct, že chybělo jen málo a tu bolest jsem neunesla. Přítel byl o 20 let starší, byl to krásný můž tělem i duší, vášnivý muzikant, laskavý člověk, který by mi snesl modré z nebe. Celá má rodina ho milovala a miluje dodnes. Sdíleli jsme společnou domácnost měsíc, když náhle dostal infarkt. Moc dobře si vybavuju tu bolest, před kterou nebylo úniku. Obrovská úzkost, která mě dohnala k antidepresivům. Jsem studentkou vysoké školy, přítel si na mém vzdělání zakládal a moc mě podporoval. Moc jsme se těšili, jak se usadíme a založíme rodinu. Často se ptám, zda jsem chtěla opravdu tak moc. Tímto bych chtěla poprosit někoho, kdo si prošel tím samým osudem nejlépe v mém věku. Prosím nepište komentáře typu: jsi mladá, určitě si někoho najdeš. Je to hloupost. Nenajdu. Opravdoví chlapi zemřeli. ALEŠKU MILUJU TĚ, jediné na co se těším je, až se tam na hoře zase potkáme
5 reakcí Vložit vlastní příběh
Martina
  (kontaktovat autora příběhu) •
11. ledna 2016
Ahoj,strašně moc mě mrzí co se stalo....a věř,že ti totálně rozumím...je mi 26 a moje láska byla taky o dost let starší...bohužel je to pár dní co odešel...a jsem totálně na dně....ráda bych tě kontaktovala,třeba by se nám trošku ulevilo,že je zde někdo kdo nás chápe a rozumí tomu co prožíváme....jsem uplně alergická na věty typu,to bude dobrý...čas vše zahojí,netrpěl..bylo to rychlé.....!!Sakra,pro mě byl vším,celý můj život a ted nemám pro co žít....:-( pro koho....nic mě netěší,nevidím smysl proč tu dál bez něj být...a říkám si,že třeba něco existuje a zase budeme třeba spolu...straně bych si to přála...stejně jako ty....
Martina
  (kontaktovat autora příběhu) •
11. ledna 2016
Ahoj,strašně moc mě mrzí co se stalo....a věř,že ti totálně rozumím...je mi 26 a moje láska byla taky o dost let starší...bohužel je to pár dní co odešel...a jsem totálně na dně....ráda bych tě kontaktovala,třeba by se nám trošku ulevilo,že je zde někdo kdo nás chápe a rozumí tomu co prožíváme....jsem uplně alergická na věty typu,to bude dobrý...čas vše zahojí,netrpěl..bylo to rychlé.....!!Sakra,pro mě byl vším,celý můj život a ted nemám pro co žít....:-( pro koho....nic mě netěší,nevidím smysl proč tu dál bez něj být...a říkám si,že třeba něco existuje a zase budeme třeba spolu...straně bych si to přála...stejně jako ty....
Veronika
  (kontaktovat autora příběhu) •
25. listopadu 2015
Ahoj me je 23let a dne 1.11.2015 mi zemrel muj pritel se kterym mam 15cti mesicniho syna. Byl o 25 let starsi nez ja, dne 12.8.2015 tri dny pred prvnimi narozenimani naseho syna se mu to stalo, mel disekci aorty a CMP. Po celou dobu byl v nemocnici. Ja sama nevim kde bych vzala silu zit, nemit naseho malyho, je to muj duvod proc tu jsem. Musis byt opravdu moc silna, jak rikal muj znamy zivot jde dal...musime se naucit zit bez tech co nas opustili. Jinak vim ze je tu stale s nami...jen ho nevidime. Rika se ze cas vse zahoji...tak uvidis casem.
Bela
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. listopadu 2015
Milá Kristýno,
komentář tipu jsi mladá a určitě si někoho najdeš by ti vskutku nepomohl a domnívám se, že by ti mohl akorát vyvolat vztek. Nejsem možná ta, která by ti měla psát, poněvadž jsem si neprožila úmrtí blízké osoby- partnera, ale prožila jsem si a stále prožívám úmrtí blízké osoby, která je mrtvá již 5 let. Bolest kterou máme v duši, a která se nám schovala hodně do našeho nitra nemůžeme smazat a jen tak jí odložit. Až po časem jsem zjistila, že svou bolest musím prožít a nechat čas, aby mi umožnil jít dál. Já jsem asi už dále, poněvadž již věřím v to, že má milovaná osoba již tráví čas na lepším místě a bez bolesti. Nikdo nám nemůže sdělit a vysvětlit, proč musela z tohoto světa odejít osoba, kterou jsme tolik milovali a přece nám nic nechybělo. Někdy mě napadali otázky tipu - z jakého důvodu musel Bůh vzít tuto osobu? Co jsem udělala špatně? Nyní už vím, že jsem nic špatného neudělala a že Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nikdy nevíme, kdy přijde náš čas. Nechci, aby to znělo (a jestli to tak zní, tak se omlouvám), že nadhodnocuji situaci, ale chci jen říct, že čas je někdy nejlepší medicína. Bude to bolest asi ještě hodně dlouho (mě to stále bolí při myšlence a prožitým chvílím, které člověk zažije (čím více, tím větší smutek). Mě osobně pomohlo si prožívanou bolest a trápení uvědomit, a říct si, že to patří k životu a že je to fakt, se kterým budu muset žít. V tvé fázi tyto slova budou znít příliš krutě a neuvěřitelně, ale věřím, že časem ti to může pomoci. Nyní se tedy omlouvám za tvůj smutek, který musíš cítit. Musíme vědět, že truchlení neskončí jen tak, že si musíme projít každý svou cestu, která je u každého člověka jiná a každý jí má různě dlouhou. Jedno vím určitě. A to, že Bolest nikdy nezmizí úplně, jen bude menší a vzpomínky už nebudou tolik bolestivé....přeji Ti, aby dny, které nyní prožíváš byly aspoň trošku prozářené sluncem a aby si nebyla sama s trápením, a aby si dokázala najít cestu k víře v lepší zítřky....
202 lidé vyjádřili účast.
Kristýna
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. listopadu 2015
Děkuji za odezvu, velmi hezky napsáno... někdy mám pocit, že jsem s odchodem mého milého smířená, z toho příjdou naprosto chmurné a nesnesitelné dny. Ale jak jste napsala, smrt je součástí života a každý by se s ní měl smířit. Já už zažila hodně ztrát, ale tahle mě zasáhla nejvíc... člověku nezbývá nic jiného než zatnout zuby a jít dál. Ano, často jsem hledala odpovědi, často jsem se ptala boha, ale postupem času mi stále víc dochází, že to tak bůh chtěl. Když Aleš zemřel, každý říkal, že chtěl alespoň na chvíli spojit naše cesty, abychom byli šťastni. Víte, oba jsme měli strašnou smůlu na protějšky a tak jsme si vážili jeden druhého. Strašně moc mě naučil, s ním jsem poznala sama sebe. Snad ta bolest postupem času odezní a já budu moci zase žít. Vím, že by si to moc přál.