Milá Kristýno,
komentář tipu jsi mladá a určitě si někoho najdeš by ti vskutku nepomohl a domnívám se, že by ti mohl akorát vyvolat vztek. Nejsem možná ta, která by ti měla psát, poněvadž jsem si neprožila úmrtí blízké osoby- partnera, ale prožila jsem si a stále prožívám úmrtí blízké osoby, která je mrtvá již 5 let. Bolest kterou máme v duši, a která se nám schovala hodně do našeho nitra nemůžeme smazat a jen tak jí odložit. Až po časem jsem zjistila, že svou bolest musím prožít a nechat čas, aby mi umožnil jít dál. Já jsem asi už dále, poněvadž již věřím v to, že má milovaná osoba již tráví čas na lepším místě a bez bolesti. Nikdo nám nemůže sdělit a vysvětlit, proč musela z tohoto světa odejít osoba, kterou jsme tolik milovali a přece nám nic nechybělo. Někdy mě napadali otázky tipu - z jakého důvodu musel Bůh vzít tuto osobu? Co jsem udělala špatně? Nyní už vím, že jsem nic špatného neudělala a že Boží cesty jsou nevyzpytatelné a nikdy nevíme, kdy přijde náš čas. Nechci, aby to znělo (a jestli to tak zní, tak se omlouvám), že nadhodnocuji situaci, ale chci jen říct, že čas je někdy nejlepší medicína. Bude to bolest asi ještě hodně dlouho (mě to stále bolí při myšlence a prožitým chvílím, které člověk zažije (čím více, tím větší smutek). Mě osobně pomohlo si prožívanou bolest a trápení uvědomit, a říct si, že to patří k životu a že je to fakt, se kterým budu muset žít. V tvé fázi tyto slova budou znít příliš krutě a neuvěřitelně, ale věřím, že časem ti to může pomoci. Nyní se tedy omlouvám za tvůj smutek, který musíš cítit. Musíme vědět, že truchlení neskončí jen tak, že si musíme projít každý svou cestu, která je u každého člověka jiná a každý jí má různě dlouhou. Jedno vím určitě. A to, že Bolest nikdy nezmizí úplně, jen bude menší a vzpomínky už nebudou tolik bolestivé....přeji Ti, aby dny, které nyní prožíváš byly aspoň trošku prozářené sluncem a aby si nebyla sama s trápením, a aby si dokázala najít cestu k víře v lepší zítřky....
