Děkuji za odezvu, velmi hezky napsáno... někdy mám pocit, že jsem s odchodem mého milého smířená, z toho příjdou naprosto chmurné a nesnesitelné dny. Ale jak jste napsala, smrt je součástí života a každý by se s ní měl smířit. Já už zažila hodně ztrát, ale tahle mě zasáhla nejvíc... člověku nezbývá nic jiného než zatnout zuby a jít dál. Ano, často jsem hledala odpovědi, často jsem se ptala boha, ale postupem času mi stále víc dochází, že to tak bůh chtěl. Když Aleš zemřel, každý říkal, že chtěl alespoň na chvíli spojit naše cesty, abychom byli šťastni. Víte, oba jsme měli strašnou smůlu na protějšky a tak jsme si vážili jeden druhého. Strašně moc mě naučil, s ním jsem poznala sama sebe. Snad ta bolest postupem času odezní a já budu moci zase žít. Vím, že by si to moc přál.
In reply to Milá Kristýno, by Anonym (neověřeno)