Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. srpna 2022
•
Truchlení

Dva roky plné bolesti

Ani nevím, jak začít. Těch pocitu je pořad tolik, ze nevím od jakého konce, to vzít. Po dvou letech, se vracím na tyto stránky, abych se aspoň touhle cestou, podelila o to všechno co mě trápí a tíži, už pro mě dlouhé dva roky. 8.8.2020 mi umřela sestra, Svagr a malá neteř. Byli zabiti, uhořeli zaživa. Vzpomínám na den, kdy jsem se o tento smutný osud me rodiny podelila s vámi na těchto stránkách. Bylo mi hrozné a dva roky poté mi není o moc lip.. strašne mi chybí, říkám si , kde by teď byli, jak by vypadali, co za malá, měla pouhých 11 let, uhořela nám, oni všichni… byli zabiti za nic, jen byli ve špatnou chvíli na špatném místě .. je mi to tak moc líto… strašne těžko se stim žije..
19 reakcí Vložit vlastní příběh
Henrieta
•
14. srpna 2022
Milá Michaelo, pamätám si ten váš príbeh. Ako vidíte sú tomu už 2 roky, to ale letí, bohužiaľ bolesť zostáva, ja truchlím za mamčou už 9 rokov. Zákerná rakovina ju dostala. Pripadám si strašne osamocená, keby sme tak mohli ísť za našimi zosnulými. Najviac ma chytá zlosť, keď si pomyslím, že (a už to tu viacerí spomenuli) zlí ľudia si chodia po svete ako keby sa nechumelilo. Slová útechy pomaly ani neexistujú, život je pes - to hovorím já. Dobrí idú - zlí si tu žijú. Dúfam, že raz sa s nimi stretneme, už aby to bolo. Takého príbehy dokážu poznačiť negatívne celú rodinu - hlavne najbližších. Držte se a raz sa s nimi hore snáď uvidíme - ja hovorím, že včera už bolo neskoro, čo mi tak mama chýba. Henrieta
71 člověk vyjádřil účast.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. srpna 2022
Dobrý den paní Henrieta...mluvíte mi úplně z duše ...i já si říkám jít za svými blízkými by snad někdy bylo lepší, než se trápit a prozivat tu bolest den co den .. moje sestra s manželem a malou mi strašné chybí, koukám na jejich fotky, a říkám si, kdyby ten osudný den nikam nešli, mohli být dneska s námi.... Je to strašné...a jsou lidé, kteří, by zasloužili a jsou tady zdraví a v pohodě .. moje rodina byla skvělá, nikdy nikomu nic neudělali, byli to zlati lidé a nejsou....upálení zažívá... Vaši maminky je mi také líto, rakovina, hrozná nemoc, tolik dobrých lidí připravila o život....přeji vám hodně sil a pokud možno lepší a lepší dny, abych byla upřímná myslím že nic jich nebude
dominik
•
19. srpna 2022
Pani Michaelo,obdivuju vas jak to zvladate.Me staci uplne jeden clovek, ktery mi odesel.Nedavam to.Prisel jsem taky o clena rodiny,ktery byl zlaty.V sousedstvi jsou lide,kteri mu nesahali ani po kotniky.Jsou stale tady.
61 člověk vyjádřil účast.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. srpna 2022
Zdravím vás p.Dominiku.. no abych řekla pravdu, někdy se i sama sobě divím a říkám si, jak jsem ty dva roky mohla přežít. Je to těžké, není den, kdybych si ten osudný den nepřipomnela a neřekla si, proč? Nejhorší na tom všem je, ze jich se daný problém ani netykal, tak jako ostatních lidi, kteří ten den umreli. Jen šli proste na oslavu a už se nám nevratili. Myšlenka na to, jak odešli, mě dohání k šílenství.. moje neteř, 11 rocku měla, tak stará, jak můj syn, má sestra, můj Svagr, bože mladí, zdraví, krasni lidé… moje nejmladší dcerka, je ani nepozná.. je to ….. strašne, bolestivé, tragické.. ani jedno nevystihuje to, co cítím.. je fajn, napsat si tady s lidmi, kteří prožívají stejnou bolest, číst, jak ostatním není utrpení cizích lhostejné. Na chvíli to člověku pomůže.. přeji i vám mnoho sil a hlavně zdraví
domink
•
23. srpna 2022
Pani Michaelo.Myslite,ze sve blizke jeste uvidime? Ptal jsem se tady uz nekoho.Rad bych se zeptal i vas.Nechce se mi verit,ze po tolika letech,clovek jen tak zmizi.Neni uz nic..
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. srpna 2022
Dobry den, kdyby se mě na tuhle otázku někdo zeptal před rokem, řekla bych, ze nevěřím ničemu.. ale dneska…. Moje rodina už dva roky s námi není, první rok byl strašne těžký ono teď to není o moc lepší, ale v prosinci 22.12.2021 se něco stalo, co ten druhy rok bez nich o něco málo udělalo lepší.. víte, vyprávět vám, co se u mě doma děje od toho dne doposud, co mám i natočené, asi by jste mi nevěřil, jen vám řeknu, ze dneska verim a vím, ze jsou tady, ze jsou u mě, ze něco po smrti je, ze je uvidím a ze budu s nemi… takže ano, své blízké uvidíme, jsou s námi a já se na setkání s nemi moc těším…
61 člověk vyjádřil účast.
dominik
•
23. srpna 2022
Muzu se zeptat co se u vas doma deje? Jestli nechcete o tom mluvit,nemusite.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. srpna 2022
Dobry den nejde o to, ze bych nechtěla o tom mluvit, jsem rada za to co se u mě deje, co mám možnost vídat, co si poustim, když je mi těžko, ale těžko se to vysvětluje.. musel by jste to vidět.. moji blízcí jsou u mě, vím to, vidím to, proč? Nevím, teorii je mnoho. Mám rodiče, ještě mladší sestru, ale jsou viditelné jen u mě.. možná proto, ze mě děti, je nestihli poznat, tak aspoň takhle jim to umožňují, nebo proto ze semnou poslední dva roky netravila sestra tolik času, nebo proste jen já já má rodina jsme připravena tohle vídat, nevím.. ať je to jak je to, jsem za to rada… mohu se zeptat co potkalo vás?
dominik
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. srpna 2022
U me to tragicky nebylo.Odesel mi tatka,znicehonic. Do posledni chvile mu nic nebylo.na nic netrpel.V plne sile.nebyl tak stary.Dodnes nechapu proc tu neni.Nici me,ze uz spolu nic zazivat nebudeme.Pravdepodobne ho uz neuvidim.Ikdyz tady na techto strankach nekteri myslite,ze ano.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. srpna 2022
Je to strašne, když vám člověk odejde bez varování, u nás to bylo taky tak.. ráno jsem si se sestrou psala a odpoledne už nebyla.. ani ona, ani malá ani její manžel.. člověk neměl šanci říct sbohem. Tolik věci jsem ji neřekla, chtěla bych a už to nejde. Ale věřte, ze se uvidíte, ikdyz doba nez to přijde muže být dlouhá, ale ten čas přijde a pak, budeme všichni s těmi co milujeme …
dominik
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. srpna 2022
A to mi jeste odesel pred dvema roky deda.Pred rokem a 4 mesici tatka.Aby toho nebylo malo,tak mamka na tom neni dobre.Trnu, abych o ni taky brzo neprisel.Nekdo prichazi o vsechny.V jinych rodinach jsou stale vsichni.Trpet nemusi.Puvodne jsem ani o dedovi a mamce ani nechtel psat.
61 člověk vyjádřil účast.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
25. srpna 2022
Klidně pište, pokud Vám to nějak pomůže, klidně pište.. já než jsem našla tyto stránky jsem nevěděla kudy kam.. psaní tady mi pomáhá. Našla jsem zde i kamarádku s kterou jsem v kontaktu už dva roky.. a spoustu lidi, kterých se nic co mě trápí netýká, ale souciti … semnou a s dalšími tady, kteří procházejí tím co já, vy apod…nemyslete si, taky si pokládám otázku dnes a denně, proč to muselo potkat nás, proč ne třeba někoho jiného… proč jinde jsou rodiny pospolu do 80 a u nás se takhle sere, proč jiní lidé, co by zasloužili jsou tady pořad a moje rodina ne…. Kdyby aspoň ta malá nám zůstala, ale ztratit takhle tři lidi najednou, bylo strašne, pořad je… ale je to tak, jak to je… podle mého pěkné na hovno
dominik
•
25. srpna 2022
Stejne to nekonecne psani nic neresi.Blizke nam to nevrati,nic me nepresvedcuje,ze moji blizci i vasi nekde jsou.Nikdo se me neptal jestli to chci.Porad si myslim,ze je uz neuvidime.Zivot na nic.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
25. srpna 2022
Ano mate pravdu, psaní nic neřeší, naše blízké nám to nevrátí, já měla stejný postoj ke všemu, nic mě nebavilo, nic se mi nechtělo, nic proste nic.. a ještě dneska po těch dvou letech jsou dny a není jich málo, kdy se mi nechce ani dýchat natož fungovat, ale proste musim. Je mi smutno, chybí mi, moje sestra měla 21.6. Narozeniny, volala mi, říká stav se, posedime.. já na to ne Luci, necháme na to jindy, přijdu jak bude víc času, dva měsíce na to, umřela.. byly to její poslední narozeniny 37, a já je propasla, myslela jsem, ze se ještě uvidíme, minimálně dalších 20 let.. dnes na to vzpomínám, brecim a je mi na nic.. proste vážně na nic.. takže vás postoj úplně chápu… dala bych cokoliv vidět je, obejmout je, dat jim pusu, nebo jim jen říct, jak moc jsem je měla rada.. ji, švagra i mou malou neteř… je to k vzteku… je to na hovno… a vy? Nemáte sourozence, přítelkyni či manželku, někoho, kdo by vám pomohl, toto období nějak lépe zvládat?
54 lidé vyjádřili účast.
domink
•
25. srpna 2022
Krome mamky,ktera na tom neni dobre mi vlastne nikdo z prarodicu a rodicu nezustal.Mam sourozence,pritelkyni.Me nejde o to,ze bych to bez rodicu nezvladl v zivote.Proste nemuzu uverit,ze po tolika letech clovek jen tak zmizi.Neni uz nikde,uz daneho cloveka neuvidim.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
26. srpna 2022
Chápu Vás… abych řekla pravdu, trosku Vám “závidím”.. vy jste mohl s otcem prožít nějakých cca 50 let, nevím přesně, nevím kolik je vám, kolik bylo otci apod a já s mou malou neteří prožila pouhých 11 let.. to nejlepší, dospívání, první lásky, přítel, těhotenství, miminko, svatba a další podobne události, o to jsem byla jako teta připravena, to zasrane hovado, nám ji vzalo, jen tak, bez důvodné, jen proto, že to byl labilní bastard.. takže ano chápu vás, ale měl by jste být vděčný za to, co jste mohl s otcem prožít, ze jste měl to štěstí.. taky mě ničí představa, ze jejich smrti to vše skončilo, ale…… bohužel
Henrieta
•
20. srpna 2022
Milá Michaelo, úplne vás chápem, žiaľ smrť si každého z nás nájde. Niekto umrie vo vojne, niekoho zabijú, niekto má třeba autonehodu, niekoho zničí ťažká smrteľná choroba. Ja tiež len prežívam a to je už 9 rokov čo som mamku stratila a čudujem sa, že mi je stále ešte smutno. Tiež som stratila dedka aj babku (maminých rodičov), lenže u nich som to brala inak, tak že už majú vysoký vek - cez 80 rokov, ale mama mala len 63. Ideme tam proste všetci. Život vie byť krutý, zlých ľudí je všade dosť, pamätám si moc dobre, čo ste písali o sestre, švagrovi a neteri. Musí to byť hodne ťažké sa s tým naučiť žiť, snáď vás trochu poteší, že s vámi hlboko súcitím a zároveň prajem silu, aby ste to dokázali ustáť, aj keď je to ťažké. S pozdravom Henrieta
62 lidé vyjádřili účast.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. srpna 2022
Dekuji
dominik
•
15. srpna 2022
Obavam se,ze se nestretneme.Zivot je s...e.Snad se pletu.