Milan
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. října 2021
•
Truchlení

Zase podzim

Zase podzim, zase přichází to krizové období. Kdy se noci prodlužují a bolestivé vzpomínky se vrací. Zase se mi to vrátilo, minulý víkend cesta domů z Comic conu. Zase se mi to vrátilo, že přesně takhle jsem se vracel před 4 lety domů. Zase jsem věřil, že stane se zázrak a mamka bude žít. Zase se mi všechno připomněla cesta domů autobusem v noci z Prahy domů. Jako by to bylo Deja vu, hlavně strach z budoucnosti. Šílený strach z toho co přijde, zatím co minulost byla v pořádku.
Mám nevlastního bratra, kterého jsem nikdy neviděl. Otce, který o mě ztratil zájem. Jediný s kým jsem byl opravdu šťastný byla mamka. Nikdy člověk neví, kolik je maximum toho co snese. Někdy mi moc docházejí síly, jak přichází podzim a zima. Pro mě to jsou nejkritičtější měsíce. Všechno prakticky umírá než se to znova na jaře zrodí.
Občas pohybuji i o tom, co je láska. Jestli existuje svobodná vůle nebo je to již všechno předem dané a člověk to naprosto neovlivní.
12 reakcí Vložit vlastní příběh
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
1. listopadu 2021
Toto období je pro mne též velice těžké. Tento pátek (5.11.) to budou čtyři roky od tragédie, kdy se mi život v jediné vteřině nenávratně rozdělil na “předtím” a “potom”.
Přišla jsem o syna, bylo mu devatenáct.
Čas podzimní a zimní jsem nikdy ráda neměla, nyní toto období přímo nenávidím.
Čas v mém případě nic nehojí, je mi čím dál tím hůře a přibývá chvil, kdy bych již tolik chtěla jít za ním.
Neskutečně se mi po něm stýská, mluvím s ním denně, jaký by asi dnes byl jako třiadvacetiletý muž?
Téměř čtyři roky mne svírá bolest tak strašlivá, že se někdy ani nelze nadechnout… tolik, tak hrozně moc to pořád bolí.
Děsím se pátku, Vánoce neslavím, nemohu již.
Omlouvám se, že jsem zde nepřispěla žádnou radou ani útěchou, asi jsem se z toho svého zoufalství potřebovala jen vypsat…
Přeji vám všem tady, ať toto nepříjemné období zvládnete v mezích možností co nejlépe….
93 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
5. listopadu 2021
Pani Pavlo myslim ze jsme byli kratce v kontaktu,je neskutecne tezke napsat jakekoliv sluvko utechy,myslim ze ani neexistuje,vim jak strastiplna je cesta zivota bez tech milovanych,co nam kazdodenne chybi,vy znate muj pribeh, muj nejbolestivejsi a nejzoufalejsi den v mem dosavadnim zivote je datum 10.5.2021 od toho dne prezivam ze dne na den a smutek a stesk je horsi a horsi nekdy tak hrozny ze jak jste napsala nelze se ani nadechnout...neni to utecha ale je mi moc lito co vas potkalo ,vim ze vasi bolest to nezmirni ale i ja nekolikrat denne mluvim.se svym manzelem.....a prosim ho aby mi dal silu postarat se o nase dva psiky ktere tak miloval....
82 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
5. listopadu 2021
Paní Pavlo, nejprve bych vám chtěla vyjádřit upřímnou soustrast. Smutek který prožíváte už tak dlouhou dobu si asi vůbec neumím představit. Tohle by se stávat nemělo, aby děti odcházely dřív než rodiče. Neumím zmírnit vaši bolest, nemám ani radu, jak se s tím vším vyrovnat. Také se trápím a hledám způsob jak alespoň trochu fungovat a popravdě musím přiznat, že mi to vůbec nejde. Dnešní den je jistě vic smutný a zlý, jestli vůbec jsou dny kdy se cítíte lip. Paní Pavlo, nejste v tom sama. Je nás vic, těch kteří se nějak nedokáží smířit s osudem. Ani to vám nepomůže, ale snad alespoň trocha porozumění a vědomí, že na vás někdo myslí, malinko zmírní smutek a samotu. Snad někdy bude líp, alespoň se to říká. Jatomu tedy moc nevěřím, ale snažím se doufat. Držte se, pani Pavlo....
Markéta
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. listopadu 2021
Dobrý DEN,úplně vím o čem mluvíte.Kazdy den myslím na svého syna,je to rok a půl co tragicky zahynul.Take od té doby neslavime nic.V září by měl také 23 let.hodně síly vám přeji.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. listopadu 2021
Dobry pani Marketo,nekdy mu prijde silene cist kolik osobni tragedie a smutku je v lidech kolem nas,je strasne bolestne prozit ztratu nasich milovanych je strasne se s tou bolesti kazde rano probouzet a je strasne kazdy,vecer s tou bolesti usinat,blizi se vanoce preju silu k prekonani tohoto smutneho obdobi vsem co oplakavaji bolestnou ztratu vsech blizkych a milovanych....
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. listopadu 2021
Pani Marketo omlouvam se za chyby ale pres slzy nevidim....
72 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
29. října 2021
Pane Milane i ja chapu vasi bolest,verte ze jsem pred 13 lety o mamu ,chybi mi dodnes,zustalo po ni prazdne misto,ale ne v mem srdci,letos v kvetnu mi navzdy odesel i muj milovany manzel ktery mi po odchodu me mamy,daval utechu a,silu se s tim vyrovnat a prijmout to.Byl mi porad nablizku ve,chvilich smutku a bolesti.V kvetnu me zcela necekane opustil navzdy i muj manzel a prestoze se mi dostava slov utechy od okoli nepomaha to a ano mate pravdu s nastavajicim.podzimem vsudypritomnou tmou a predvanocnim casem se zda bolest ze ztraty milovanych vetsi a nesnesitelnejsi neumin poradit ani vam ani sobe,jen chci aby jste vedel ze je nas hodne s bolesti v srdci ,se smutkem a nekoncicim zarmutkem,prat cokoliv asi nepomaha vim to z vlastni zkusenosti,tak snad jen hodne sil k prekonani vaseho smutku...
Henrieta
•
28. října 2021
milý Milan, dobre chápem vašu bolesť. Ja už nemám mamku 8 rokov - teda teraz pred Vianocami to bude 8 rokov a stále mi chýba. Mám ešte 71 ročného otca a predstava, že ho raz budeme musieť pochovať ma už teraz desí. Mama mala 63 rokov a dostala rakovinu. S príchodom zimy to všetko na nás nejako dolieha, smutný čas, pochmúrne počasie - depresie. Jediné na čo sa v zime zvyknem trochu tešiť sú Vianoce, ale už som kopu ľudí stratila, babku a dedka a potom mamu. Už tie Vianoce nebudú také ako boli. Vždy si pozerám aspoň fotky z minulých rokov. Šťastná doba. Škoda, že už nič nejde vrátiť naspäť. Držte sa , najlepšie mať okolo seba rodinu alebo dobrých priateľov a milých ľudí. Henrieta
82 lidé vyjádřili účast.
Renata
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. října 2021
Milane,
dlouho jsem to mela jinak, ale ted uz verim, ze - jak pisete -, je vse predem dane. Na jare jsem prisla o muze a smutek neni vetsi, to ne, to bych lhala, casem se nejak promenuje, ale nezmensuje se. A az jednou prijdu o mamku, muj zachranny kruh, to uz teda vubec nevim... Utesovat neumim, ale jako mama syna Vam musim napsat, ze takhle by si to pro Vas maminka prala, tak, ze ona odejde prvni a Vy budete zit dal. Opacne by ji to roztrhalo srdce, zkratka takhle to opravdu melo byt, i kdyz je Vam ted urcite strasne, fakt chapu, cim prochazite.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
29. října 2021
Dobry den pani Renato jen nahodne jsem objevila vasi reakci na pribeh pana Milana,pisete vas smutek ze ztraty neni mensi ale ze se promenuje,jsem rada za vas i vaseho chlapecka ze uz jste na tom byt jen o malicko lepe nez v lete a chapu vasi obavu prijit o maminku,zachranny kruh jak pisete,chci vam na techto strankach poprat hodne,hodne zdravi vam,vaseme chlapeckovi,vasi rodine hlavne mamince,a i kdyz se to zda nemozne a nerealne at se u vas vse v ramci moznosti obrati k lepsimu a mene bolestiveho....
81 člověk vyjádřil účast.
Renata
  (kontaktovat autora příběhu) •
29. října 2021
Hani,
diky, prave zitra neseme venecek na hrob. Zrovna tento tyden byl priserny, brecela jsem i pri cestach do obchodu. Asi jak se doma pred synem drzim. Hrozne se bojim Vanoc. Uz aby bylo lepe. Vy se taky mejte co nejlepe to jde!!!
83 lidé vyjádřili účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
29. října 2021
Pani Renato moc dekuji za odpoved,ja brecim porad a neustale ja se bojim vsech dnu,hlavne vikendu,a mate pravdu z vanoc mam panickou hruzu uz ted....drzte se prosim ,opatrujte sebe a vaseho chlapecka a drzim palce ,,at,, uz je trochu lepe....hodne sil,casto na vas myslim....
84 lidé vyjádřili účast.