Toto období je pro mne též velice těžké. Tento pátek (5.11.) to budou čtyři roky od tragédie, kdy se mi život v jediné vteřině nenávratně rozdělil na “předtím” a “potom”.
Přišla jsem o syna, bylo mu devatenáct.
Čas podzimní a zimní jsem nikdy ráda neměla, nyní toto období přímo nenávidím.
Čas v mém případě nic nehojí, je mi čím dál tím hůře a přibývá chvil, kdy bych již tolik chtěla jít za ním.
Neskutečně se mi po něm stýská, mluvím s ním denně, jaký by asi dnes byl jako třiadvacetiletý muž?
Téměř čtyři roky mne svírá bolest tak strašlivá, že se někdy ani nelze nadechnout… tolik, tak hrozně moc to pořád bolí.
Děsím se pátku, Vánoce neslavím, nemohu již.
Omlouvám se, že jsem zde nepřispěla žádnou radou ani útěchou, asi jsem se z toho svého zoufalství potřebovala jen vypsat…
Přeji vám všem tady, ať toto nepříjemné období zvládnete v mezích možností co nejlépe….
