Beata
  (kontaktovat autora příběhu)
22. ledna 2018
Prognóza

Jak má doopravdy vypadat paliativní péče?

Dobrý den, mamka pracuje v Německu a zjistila a byla překvapená z toho, co se tam odehrává. Zajímalo by mě, zda je to s ohledem na práva pacientů správné a zda je to takové i u nás. Například.: U všech pacientů, kteří byly převedeni na paliativní péči, byl u nich okamžitě zastaven přísun tekutin, stravy a kyslíku. U diabetiků se již nepodával ani inzulín .Je podle Vás správné takto smrt urychlit? (bez vody a kyslíku je smrt jistá) .

361 člověk vyjádřil účast.
Alena
2. května 2018
Podívejte se na to z druhé strany. Zažila jsem nedávno situaci, kdy vedle naší babičky umírala paní týden !! Ano, čtete správně - týden !!! Paní byla po těžké mrtvici, nemohla jíst, mluvit, měla proleženiny. Pak ta paní už jen spala a těžce dýchala. Myslím, že jediná potřeba takového člověka je v klidu odejít. Ale lékaři jí dávali do žíly umělou výživu, takže jí její umírání prodloužili místo pár dní na dobu delší než týden. Že je ta paní na odchodu se vědělo, protože rodině řekli, aby se s babičkou již přišli rozloučit. Myslím, že někdy nevíme, kde je hranice etiky, kde jsou potřeby toho umírajícího člověka, o jejich respektování nemůže být ani řeč !!! Tišit bolesti, uklidnit medikamenty, tomu rozumím, ale dávat výživu umírajícímu přestárlému člověku? Zde se nejedná o žádnou záchranu, ale prodlužování utrpení. Otázka zní - proč ?? Proč se tohle dělá ? Jde snad o peníze, je to byznys tihle lidé pro zdravotnictví? Sama za sebe nepřeji, aby mne někdo udržoval na přístrojích, když už nebude naděje a nadejde můj čas.
Simča
4. února 2018
Cože?!?!?!?!
To snad ne???
“Paliativní péče je komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.” (Wikipedie)
My naštěstí mohli nechat umřít naši maminku doma, měli jsme na to jakžtakž podmínky(tři brášky a tatínek, který se o ni starali+ mobilní hospic, což je taky paliativní péče).

In reply to by Anonym (neověřeno)

Daniela
17. června 2018
Během posledních 6 let mi prakticky vymřela celá rodina, zkušenosti s péčí v nemocnici nemám dobré, nicméně kdybych zjistila, že moje drahé někde nechávají umírat hlady, žízní nebo v diabetickém záchvatu, holýma rukama bych ty, kdo by se toho dopustili, usmrtila. Omlouvám se za drsný příspěvek, ale vzpomněla jsem si, jak jsem v nemocnici zavírala okno, kterým na mého umírajícího manžela, který měl zimnici, nechali proudit ledový vzduch, jak jsem sháněla mast proti proleženinám, kterou sestry mojí nebohé mamince sebraly a na jiné zlé věci a představa, že by dělo ještě toto, je pro mne nesnesitelná. A doufám, že se toto u nás nikde neděje.

In reply to by Anonym (neověřeno)

markéta
  (kontaktovat autora příběhu)
11. srpna 2020
Simčo, taky jsem si to myslela, ale dnešní dny mne vyvedly z omylu. My máme maminku doma a domnívala jsem se, že domácí hospic nám bude nápomocen v péči o ni. Bohužel moje zkušenost je taková, že zácpa, průjem, nevolnost, zahlenění, bolest zubů a cokoli vás napadne se řeší jen morfinem a léky na uklidnění. Maminka má nefrostomii, která se jí za její pobyt doma (téměř 4 měsíce) 3x ucpala. Lékařka z hospice to poprvé ani nechtěla řešit prý "nastal její čas" a nechala ji týden trápit se a postupně se otravovat vlastní močí až do stavu, kdy měla halucinace, nakonec po mém hysterickém nátlaku, že zavolám rychlou , reagovala a výměnu zajistila, podruhé to bylo téměř stejné. Maminka nejenže neuvěřitelně trpěla, ale ztratila vždy za ten týden utrpeníi tolik sil, že věřím, že nějaký měsíc života jí to ubralo. Věřím, že někdo si řekne měsíc sem měsíc tam, ale byla celkem spokojená a asi by si ten čas dokázala i užít a zasloužila by si ho. Třetí výměna už proběhla, jak má. Nicméně nyní se obdobně "řeší" její problémy s dechem. Téměř se topí vlastními hleny, pomoc je jen na telefonu a podle sestry nic nevnímá a ve fázi umírání to tak je.. My podle očí však víme, kdy vnímá a kdy ne a taky víme, že to dušení se ji trápí, že to není jen tak, že by to byl zvuk, který my vnímáme hůř než ona. Nemluví, ale reaguje na otázky přikývnutím nebo zavrtěním hlavy. moje zkušenost s poskytováním tzv. paliativní péče je hrozná

In reply to by Anonym (neověřeno)

markéta
11. srpna 2020
Simčo, taky jsem si to myslela, ale dnešní dny mne vyvedly z omylu. My máme maminku doma a domnívala jsem se, že domácí hospic nám bude nápomocen v péči o ni. Bohužel moje zkušenost je taková, že zácpa, průjem, nevolnost, zahlenění, bolest zubů a cokoli vás napadne se řeší jen morfinem a léky na uklidnění. Maminka má nefrostomii, která se jí za její pobyt doma (téměř 4 měsíce) 3x ucpala. Lékařka z hospice to poprvé ani nechtěla řešit prý "nastal její čas" a nechala ji týden trápit se a postupně se otravovat vlastní močí až do stavu, kdy měla halucinace, nakonec po mém hysterickém nátlaku, že zavolám rychlou , reagovala a výměnu zajistila, podruhé to bylo téměř stejné. Maminka nejenže neuvěřitelně trpěla, ale ztratila vždy za ten týden utrpeníi tolik sil, že věřím, že nějaký měsíc života jí to ubralo. Věřím, že někdo si řekne měsíc sem měsíc tam, ale byla celkem spokojená a asi by si ten čas dokázala i užít a zasloužila by si ho. Třetí výměna už proběhla, jak má. Nicméně nyní se obdobně "řeší" její problémy s dechem. Téměř se topí vlastními hleny, pomoc je jen na telefonu a podle sestry nic nevnímá a ve fázi umírání to tak je.. My podle očí však víme, kdy vnímá a kdy ne a taky víme, že to dušení se ji trápí, že to není jen tak, že by to byl zvuk, který my vnímáme hůř než ona. Nemluví, ale reaguje na otázky přikývnutím nebo zavrtěním hlavy. moje zkušenost s poskytováním tzv. paliativní péče je hrozná