Podívejte se na to z druhé strany. Zažila jsem nedávno situaci, kdy vedle naší babičky umírala paní týden !! Ano, čtete správně - týden !!! Paní byla po těžké mrtvici, nemohla jíst, mluvit, měla proleženiny. Pak ta paní už jen spala a těžce dýchala. Myslím, že jediná potřeba takového člověka je v klidu odejít. Ale lékaři jí dávali do žíly umělou výživu, takže jí její umírání prodloužili místo pár dní na dobu delší než týden. Že je ta paní na odchodu se vědělo, protože rodině řekli, aby se s babičkou již přišli rozloučit. Myslím, že někdy nevíme, kde je hranice etiky, kde jsou potřeby toho umírajícího člověka, o jejich respektování nemůže být ani řeč !!! Tišit bolesti, uklidnit medikamenty, tomu rozumím, ale dávat výživu umírajícímu přestárlému člověku? Zde se nejedná o žádnou záchranu, ale prodlužování utrpení. Otázka zní - proč ?? Proč se tohle dělá ? Jde snad o peníze, je to byznys tihle lidé pro zdravotnictví? Sama za sebe nepřeji, aby mne někdo udržoval na přístrojích, když už nebude naděje a nadejde můj čas.
