Přidat komentář

Simčo, taky jsem si to myslela, ale dnešní dny mne vyvedly z omylu. My máme maminku doma a domnívala jsem se, že domácí hospic nám bude nápomocen v péči o ni. Bohužel moje zkušenost je taková, že zácpa, průjem, nevolnost, zahlenění, bolest zubů a cokoli vás napadne se řeší jen morfinem a léky na uklidnění. Maminka má nefrostomii, která se jí za její pobyt doma (téměř 4 měsíce) 3x ucpala. Lékařka z hospice to poprvé ani nechtěla řešit prý "nastal její čas" a nechala ji týden trápit se a postupně se otravovat vlastní močí až do stavu, kdy měla halucinace, nakonec po mém hysterickém nátlaku, že zavolám rychlou , reagovala a výměnu zajistila, podruhé to bylo téměř stejné. Maminka nejenže neuvěřitelně trpěla, ale ztratila vždy za ten týden utrpeníi tolik sil, že věřím, že nějaký měsíc života jí to ubralo. Věřím, že někdo si řekne měsíc sem měsíc tam, ale byla celkem spokojená a asi by si ten čas dokázala i užít a zasloužila by si ho. Třetí výměna už proběhla, jak má. Nicméně nyní se obdobně "řeší" její problémy s dechem. Téměř se topí vlastními hleny, pomoc je jen na telefonu a podle sestry nic nevnímá a ve fázi umírání to tak je.. My podle očí však víme, kdy vnímá a kdy ne a taky víme, že to dušení se ji trápí, že to není jen tak, že by to byl zvuk, který my vnímáme hůř než ona. Nemluví, ale reaguje na otázky přikývnutím nebo zavrtěním hlavy. moje zkušenost s poskytováním tzv. paliativní péče je hrozná