Rozhovor s hlavní autorkou Hospice do kapsy Alžbětou Markovou

Bětko, budeme mluvit o knížce Hospic do kapsy, jejíž jsi hlavní autorkou. Můžeš zavzpomínat, kdy sis poprvé přála mít takový malý manuál při sobě, kdy ti bylo líto, že se nemůžeš s takovou knížkou hned na místě, u pacienta, poradit?

Asi hned od začátku, co jsme začali chodit do rodin. Mnoho věcí jsme se učili za pochodu a bylo mnoho situací, kdy jsem chtěla nakouknout do nějaké chytré knihy. Jenže to bych musela za sebou táhnout vozík s částí knihovny. Pokaždé se problém týkal něčeho jiného. Někdy to byla medikace u konkrétního příznaku, jindy to byly laboratorní hodnoty nebo třeba i obyčejný seznam zdravotnických zařízení s telefonními čísly.

Pak se nám jednou na stole knížka objevila. Byla ze Skotska a řekli jsme si, že taková by se nám také hodila. Nu a nastala docela dlouhá cesta, práce, kterou jsi vzala na svá bedra. Vzpomeneš na nějaké její důležité úseky, radosti, váhání? Jak to vznikalo?

Když jednou o Velikonocích přinesla do Cesty domů skotská lékařka Pamela Levack tuto malou knížku, tak jsem jí nevěnovala moc pozornosti. Zase jedna chytrá knížka z mnoha, která mi bude ležet na stole a čekat na přečtení. Ani už nevím, kdy se zrodil nápad ji přeložit pro naši potřebu. První krok byl překlad z angličtiny, pracovala na něm Jana Kozlíková. Když mi ho poslala, dlouho mi ležel jen tak nepřečtený. Váhala jsem, zda je to to, co potřebujeme. Bylo tam hodně medicínských informaci, některé věci byly specifické pro Anglii, resp. Skotsko a něco jsem tam zase postrádala. Pak přišla možnost finanční podpory knížky ze strany nadace OSF Praha. Tak jsem si udělala osnovu, co bych všechno v terénu užila, a začala k tomu hledat materiál, oslovili jsme spoluautory a požádali o spolupráci na některých kapitolách. Nakonec z původní knížky zůstal nápad (malý formát a forma variabilního sešitu) a jen velmi málo původního textu.

Jak jsem to tak ale sledovala, tak nejvíc práce bylo na konci s redakcí: s revizí textu, s opravami a úpravami a tak, a na tom už pracovali jiní. Všem spolupracovníkům, jak spoluautorům, tak všem ostatním, bych chtěla moc poděkovat! Bez nich by knížka nebyla.  

Co ti práce na Hospici do kapsy přinesla?

Musím říci, že zkoušku trpělivosti a vědomí, že bych toho potřebovala vědět daleko víc, než vím.

Mobilních hospiců není u nás moc: myslíš, že se Hospic do kapsy užije?

Doufám, že jej užijí nejen lidé pracující v hospicích, ale třeba i v nemocnicích a ambulancích, užitečná by mohla být pro praktické lékaře. Doufám, že bude prospěšná i pro jiné profesní skupiny, než jsou zdravotníci.

A co bys knížce na cestu mezi lidi popřála?

Přála bych jí, aby byla stále živá- tím myslím aktuální a potřebná.

S Alžbětou Markovou rozmlouvala Martina Špinková, redaktorka knihy