Hanka
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. prosince 2018
•
Truchlení

Bolest v srdíčku

Dobry den,minuly týden mi zemřel manzel na infarkt.Prijel z práce,najedl se,popovídali jsme a šli spát.Zachvilku vstal a ze ho bolí trosku na prsou,tak si šel Zakouřilová a vzal si brufen a sel si lehnout.Ja se ho ptala,jak mu je a řekl ze lepší.Za 5 minut vstal znovu a řekl,ze ho na prsou znovu bolí a i ruce.Tak jsem zavolala rychlou byli u nás asi za 10 minut.Mezitim přibehl soused a dávaly jsme mužovi první pomoc.Lekari ho u nás doma resuscicovaly asi 20min a pak ho odvezly na Áro.Tam ležel 24h a poté zemřel.A zitra má pohřeb.Jsem strašně zoufalá.Bylo mu 40 let.Manzelstvi jsme měli velice krásný.Domecek,děti a psa.Domecek si vysníl a sám postavil.Ale mě se ani žít nechce,jak mě to bolí.Bojim se pohřbu a budoucnosti bez něho.Byl to můj milovaný manzel,kamarád,ochranář atd.Jak dlouho mě to bude bolet?Nejim,nesmím a nic mě nebaví.Prosim poraďte.Dekuju
163 lidé vyjádřili účast.
7 reakcí Vložit vlastní příběh
Markéta
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. února 2019
Milé ženy,
občas na tyto stránky kouknu a vždy je mi velmi smutno, když čtu podobné příběhy. Posílám všem velké obejmutí.
V dubnu to budou 4 roky, co zemřel můj milovaný manžel, po 17tiletém vztahu, v 38 letech. Synovi bylo 8 měsíců, dceři tři roky.
První rok byl náročný. Ale věděla jsem, že chci žít, že mám v sobě velkou chuť do života a že si přeju, aby i naše děti mohly žit spokojeně a naplněně dál. Byla to veliká bolest a bolest ve mě zůstává i dnes, ale zjistila jsem, že bolest s radostí se nevylučují.
Když se to stalo, hledala jsem ve svém okolí ženy s podobným soudem, měla jsem potřebu sdílet to co nikdo jiný nepochopí, slyšet příběhy ve kterých nejsem sama. S několika ženami, které už měly něco podobného za sebou jsem si psala a byla to pro mě velká podpora. Ráda tohle vracím dál. Zatím za sebe nabízím podporu emailem, nebo třeba i osobně pokud jste některá poblíž. Doprovázení při všelijakých věcech co jsou potřeba vyřídit, co přicházejí, co se objevují na cestě. Ráda čtu a mám doma i některé knihy, co mě provázeli v různých fázích po smrti manžela. Jsem ráda, když mohu sdílet zkušenosti o tom, jak mluvit s dětmi, jak to naše děti prožívají, jaké knížky nám pomáhají, jaké situace, někdy i dost tragikomecké zažíváme.. Pokud budete mít chuť napište, ráda jen budu poslouchat, nebo pokud budu vědět můžu odkázat dál, dát tip na koho se obrátit. Moc vám držím palce a myslím na vás.
Michaela
  (kontaktovat autora příběhu) •
8. prosince 2018
Hanicko je mi to moc lito,vim co prozivate.Muj pritel mi zemrel pred 14 dny v 39 letech na mrtvici.Prozivam doslova peklo,taky jen brecim,nejim. Bude nas to bolet sakra dlouho a doufam,ze Vas nekdo podrzi.Rodina,kamaradky.....a hlavne to v sobe nedrzte.Drzim pesti a pokud chcete ozvete se.Michaela
Hanka
  (kontaktovat autora příběhu) •
9. prosince 2018
Míšova to mi taky líto co se Vám stalo.Ja se z toho nemůžu vzpamatovat.Porad ho čeká,ze příde domu z práce.Doma mě nic nebaví,jen slzy v očích a strašně mě to bolí.Moc ho miluju a stýská se mi.Cekam ten ošklivého papír,(úmrtní list),a budu muset jít vyřizovat a ja tak nechci,nebo ho stále čekám.A porad se ptám,proč zrovna nás to postihlo,vždyť jeho ten život po našem boku tak bavil.Strasne to boli.Drzim pesticky,ať Vás ta bolest opustí,ale vím,jaké je to těžké
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. ledna 2019
Manžel mi umřel je to pět měsíců,byl dva roky nemocný ,první rok to šlo,a le ten druhý už to bylo strašný, trpěl hroznyma bolestma,na konec mu vypovedelo srdíčko,ještě sem mu stačila říct že ho moc miluju,pak šel spát a uz se nevzbudil,vsichni kolem mě říkají že je dobře jak to dopadlo a že už odpočívá v pokoji a hlavně bez bolestí,část mě ví že takhle chtěl odejit,nic jiného si nepřál být do konce samostatný a usnout a už se neprobudit,taky sem na něj strašně pyšná že přes všechno co se mu dělo si zachoval dobrou náladu,nikdy na mě nebyl zlí,v hlavě to srovnany mám,ale v srdicku mi moc chybí,byly sme spolu patnáct krásných let,a ikdyž sme zazivaly i těžký chvíle ,vždy sme to spolu zvládly,spolu sme si rozumnely i beze slov,a tet se cítím sama,ikdyz se snažím žít,chodím každý den do práce,ale připadám si jako robot,chybí mi jeho úsměv,jeho pohlazení ,chiceni za ruku když mi bylo smutno,a slova kam ty na to chodíš když sem řekla nějakou blbinu,a hlavně sme si často telefonovaly a pokazdy když zazvoní telefon doufám že je na druhým konci a reknemi sem sami ucho,vím že už tu není ale ta bolest je někdy tak strašně sylna,že du skoro až do kolen,vím že by si přál abych žila dal a byla šťastná,ale neumím si představit jak budu šťastná bez něj
Kristýna
  (kontaktovat autora příběhu) •
20. prosince 2018
Dobrý den mě zemřel náhle přítel před 14 dny. Šel si lehnout a když jsem ho šla budit na jeho seriál nemohla jsem ho vzbudit pořád vidím ten obraz kdzy jsem ho otočila na záda. Vedle mě stála naše 18 měsíční dcera. Nikdo mu nemohl pomoct. Rekli nám že měl srdeční vadu. Bylo mu 42 let nikdy žádné problémy. Teď jsme s dcerkou u mojí rodiny dočasně. Přijde mi že se se jeden den opakuje pořád dokola. Čekám u okna kdy přijde doufám že to byl jen hrozný sen. Na noc si beru prášek abych se vyspala. Je to pro mě hrozně. Nemám nikoho kdo prožil to samé
Martina
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. ledna 2019
Ahoj Krystíno,

prožívám podobnou situaci,kdy mi umřela moje láska.Už to bude skoro půl roku a já ji pořád vyhlížím a věřím,že zaštrachá klíčema ve dveřích.Vychovávaly jsme spolu semiletá dvojčata a já jsem teď bez ní poloviční-cítím,jak kdyby u mě zemřela polovina těla.Tak moc jsem ji milovala a vůbec si nedokážu bez ní představit život.Bez prášku na spaní nezahmouřím oko a jsem na antidepresivech.Také nemám někoho,kdo tohle zažil a cítím,že mi nikdo nerozumí.Ráda bych si s Vámi občas napsala pár řádků,protože vím,že sdílení zármutku s jinými lidmi je úlevné a pomáhá aspoň na chvíli ulevit srdíčku.

Držím Vám ,aby jste ty neskutečně bolestivé chvíle,co nejlépe s dceruškou zvládly.
Martina
Markéta
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. února 2019
Kristýno, moc mě to mrzí a platí to co jsem psala výše. Posílám sílu a obejmutí.