Přidat komentář

Manžel mi umřel je to pět měsíců,byl dva roky nemocný ,první rok to šlo,a le ten druhý už to bylo strašný, trpěl hroznyma bolestma,na konec mu vypovedelo srdíčko,ještě sem mu stačila říct že ho moc miluju,pak šel spát a uz se nevzbudil,vsichni kolem mě říkají že je dobře jak to dopadlo a že už odpočívá v pokoji a hlavně bez bolestí,část mě ví že takhle chtěl odejit,nic jiného si nepřál být do konce samostatný a usnout a už se neprobudit,taky sem na něj strašně pyšná že přes všechno co se mu dělo si zachoval dobrou náladu,nikdy na mě nebyl zlí,v hlavě to srovnany mám,ale v srdicku mi moc chybí,byly sme spolu patnáct krásných let,a ikdyž sme zazivaly i těžký chvíle ,vždy sme to spolu zvládly,spolu sme si rozumnely i beze slov,a tet se cítím sama,ikdyz se snažím žít,chodím každý den do práce,ale připadám si jako robot,chybí mi jeho úsměv,jeho pohlazení ,chiceni za ruku když mi bylo smutno,a slova kam ty na to chodíš když sem řekla nějakou blbinu,a hlavně sme si často telefonovaly a pokazdy když zazvoní telefon doufám že je na druhým konci a reknemi sem sami ucho,vím že už tu není ale ta bolest je někdy tak strašně sylna,že du skoro až do kolen,vím že by si přál abych žila dal a byla šťastná,ale neumím si představit jak budu šťastná bez něj