Milé ženy,
občas na tyto stránky kouknu a vždy je mi velmi smutno, když čtu podobné příběhy. Posílám všem velké obejmutí.
V dubnu to budou 4 roky, co zemřel můj milovaný manžel, po 17tiletém vztahu, v 38 letech. Synovi bylo 8 měsíců, dceři tři roky.
První rok byl náročný. Ale věděla jsem, že chci žít, že mám v sobě velkou chuť do života a že si přeju, aby i naše děti mohly žit spokojeně a naplněně dál. Byla to veliká bolest a bolest ve mě zůstává i dnes, ale zjistila jsem, že bolest s radostí se nevylučují.
Když se to stalo, hledala jsem ve svém okolí ženy s podobným soudem, měla jsem potřebu sdílet to co nikdo jiný nepochopí, slyšet příběhy ve kterých nejsem sama. S několika ženami, které už měly něco podobného za sebou jsem si psala a byla to pro mě velká podpora. Ráda tohle vracím dál. Zatím za sebe nabízím podporu emailem, nebo třeba i osobně pokud jste některá poblíž. Doprovázení při všelijakých věcech co jsou potřeba vyřídit, co přicházejí, co se objevují na cestě. Ráda čtu a mám doma i některé knihy, co mě provázeli v různých fázích po smrti manžela. Jsem ráda, když mohu sdílet zkušenosti o tom, jak mluvit s dětmi, jak to naše děti prožívají, jaké knížky nám pomáhají, jaké situace, někdy i dost tragikomecké zažíváme.. Pokud budete mít chuť napište, ráda jen budu poslouchat, nebo pokud budu vědět můžu odkázat dál, dát tip na koho se obrátit. Moc vám držím palce a myslím na vás.
