Proč žít?

Ahoj je mi dvanáct a mám to stejně proč žít když pak umřu a na všechno zapomenu chápu tě. Skoro nic mě nebaví nemám cíl ani důvod ale i kdybych ho měla tak je tady ta otaázka PROČ ? Bohužel na tady tu otázku nikdo neumí odpovědět. Kamarádka mi řekla nikdo neví co je po smrti jak můžeš vědět že je to tak co náboženství jen tak by si je někdo nevymyslel pro nic za nic. Hledám kámošky klidně napište 721150024

Taky nevim proč žít ale nedokážu se zabít, ale pro svět nejsem užitečná a akorát škodím tak proč tady jsem? Nebaví mě to.

Mě je 10 a taky nechápu proč mám žít. A umřít chci. Jen to nedokážu. Něco mě drží při životě a já chti to/někoho najít.

Začni se sebou něco dělat i pokus se něčeho dosáhnout.

Ahoj,mám to úplně stejné.Jen jsem si v 35 letech myslel že se to lepší,až budu mít rodinu,teď mě to mrzí ještě daleko víc

Chápu tě,mě je taky 12 a říkám si že proč žít?! Ano i kdybych se chtěla zabít neudělám to mám hodně důvodu žít a mám hodně smutku a prostě to co mě drží na živu je jen jedna věc RODINA

Já ti rozumím, už od dětství sdílím tento pohled na svět ,člověk se s tím snaží naučit žít, ale čas od času ho to stejně doběhne...taky mě to tady nikdy nějak nebavilo , jediné co mě drží jsou ty děti ,ale i tak někdy přemýšlím nad životem ,jestli ho má cenu vlastně žít a zestárnout

Ahoj,
je pravda, že každý si může vybrat časovou osu podle který nebude na ničem záležet. Každý si může říct: Proč se mám snažit něco udělat, za tisíc/milion let to bude úplně jedno. Ale co dobrého z toho vzejde? Tahle sebelítost k nevede k ničemu dobrému. Myslím si, že každej má v životě volbu. První možnost je poddat se světu a společnosti. Nebudete mít žádné zodpovědnosti, ale přijdete o možnost utvořit si život podle vlastních představ. Necháte si svůj život utvářet podle představ ostatních. Druhá možnost je přebrat zodpovědnost za svůj život. Bude to mnohem těžší, ale odměna za to bude veliká. Můžeme si potom utvářet svůj vlastní osud.
Co se smyslu života týče, tak souhlasím s pár lidmi co tu psali. Nemyslím si, že všichni máme stejný smysl života, měli bychom si hledat ten náš. Může to být i něco tak jednoduchého, ale zároveň složitého, jako je žít v momentu. Je to něco krásného. Zní to snadně, ale znám jen opravdu málo lidí, kteří to skutečně dělají.
Jen taková myšlenka na závěr, pokud nás nic lepšího nenapadne, tak bychom se alespoň mohli pokusit zanechat tenhle svět lepší než jsme ho našli.

Citím se stejně. Mám taky 12 a říkám si tu stejnou otázku: Proč stále jenom pracovat?
Známky mi způsobyli velké problémy, a technicky v zato mně zničili život.
Jak vztah s rodičemy, Tak i s kamarády. Nevím co mám dál dělat.

Honza

Ahoj, je mi 13 let a už asi několik let se ptám na tu samou otázku. Ale jednou jsem si pustila na YouTube jedno video které natočila Jana Mucherl,tato paní má dar od Boha s tím že vidí duše a anděly. Když si ji na YouTube,vyhledáš možná tam i napiš co je smyslem života. Tato paní to tam vysvětluje, a myslím že to má i hezké, a říkala tam že smyslem života je radost být šťastný dělat věci které tě baví a jiné to je opravdový smysl života a pokud si najdeš svoji zábavu která tě bude opravdu bavit tak to je pravé štěstí které tě potká jen párkrát za život. Doufám že najdeš svůj smysl života a budeš ho žít hezky a šťastně, Nebuď zbytečně smutná kvůli blbostem, ží svůj život naplno a užívej si ho- Život je jen jeden.

Ahoj
Dnešní mládež,mladí lidi ,teenejdžři jsou opravdu zvlaštní lidé .Mají uplně jiný pohled na svět Možná taky proto ,že jsme jim ukradli dětsví , strčily jim tablety a smart phony do rukou ,a běž si mačkat a neotravuj já natebe nemám čas ..A možná to je chyba mají spoustu informací na netu ,ale nikdo jim to nevysvětlí tak to nechapou. Chtěl bych mýt syna ,snad ho jednou splodím.Skoro rozumím všemu co si napsala. Asi to dělá ta doba ,my byli malí hráli schovku a cukr kava limonáda klidně do pulnoci . Ted skoro dětska nevylezou jsou jen online .A ted se dostanem ke mě je mi 36 .Letos jsem se skoro zabil .Těžký pád z kola ve velké rychlosti .Naštěstí jen zlomená kliční kost a 4 žebra. Mám víc jak 5 měsícu v sobě dráty. Před tim jsem aktivně cvičil dělal Workout.Ted nemužu nic.Říkam si proč sem radši nezemřel. Alevím ,že to má důvod moje duše to ví .Bůh mě tady ještě nechal a já jsem ted vděčný za každý den.Mam víru ,i víru v sebe. Vím ,že potomhle životě to nekončí . Jsem Energie .A tohle tělo je jen něco jako vozidlo .Když zemřu tělo se tu rozloží a já budu pokračovat dál.Já nejsem tělo ,ale hlas který sliším .Proto budte rádi za svůj život a že jste dostali to privelegium být tady na této planetě ....

Ahoj, mě je 13 a taky hodně dlouho mam takové otázky a bohužel na ně nemohu najít odpovědi, vždy co se stane v životě je smrt tak proč mám na ní čekat a nebo takovéhle otázky. taky nemam příjemný život a několikrát jsem nemusela ani přežít. Všichni kterých se ale zeptám tak mi neodpoví co je důležitý na životě. Doufám že na tu otázku odpovíš dříve než já.

Ahoj, nejspíš už tohle téma není aktuální, ale vlastně by i mohlo, nejspíš jen málokdo z těch, kteří se ho nebojí uchopit, ho nakonec dokáží nechat za sebou. Je mi 32, mám ženu, 2 dcery a od 10 let se ptám sám sebe na stejné otázky. Jediná odpověď, která mi po té době připadá jako reálně možná i pravdivá je ta, že žádný důvod není. Ale vlastně není ani důvod tu nebýt. Můžu psát o štěstí, lásce apod., ale jsou i protipóly - smrt, zklamání,... Každý něco zažijeme, někdo víc toho, druhý onoho, ale všechno se dá prožít (pozor, ne jen přežít, ale opravdu, vědomě prožít). Vědomé prožívání (kdy si uvědomujeme emoce a pocity, nejlépe nejen naše, ale i okolí) nás posouvá dál, nevím kam, ale jak se říká "změna je život", takže to k tomu asi patří. Nevěřím, že má náš život nějaký smysl sám od sebe, ten smysl mu musíme dát sami a někdy je to těžké, sám vlastně nemám žádný cíl, takže bloudím trochu naslepo, ale třeba jednou někam dojdu.. Možná. :-) A jak pravil klasik: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Pokud vám text přijde trochu chaotický a těžko uchopitelný, pak takový asi bude. Ale lépe to vyjádřit neumím.

Ahoj lidi,

všichni máme možnost se rozhodnout jak využijeme těch několik desítek let co tady máme k dispozici... vždycky máme možnost volby => doslova se můžeme rozhodnout, jestli se budeme topit v depresích, nebo jestli si užijeme život naplno..

Potřebuješ důvod žít? Hledáš smysl života? Ok... co třeba hobby? Můj smysl života:
"Rychlá auta a nepoznané ženy!"

Otázka - proč žít, když umřeme a nic po nás nezůstane? Hele a co třeba trocha sobeckosti a dívat se na to z té druhé stránky - žiješ život pro sebe, nebo pro ostatní?

Ahoj. Jsem o víc jak 20 let před Tebou a tuto otázku si kladu už několik let. Čím dál intenzivněji. Sice Ti to nepomůže, ale věř, že nejsi zdaleka sama, kdo takto přemýšlí. Dost možná skoro všichni, jen o tom skoro nikdo nemluví.

Důvod, proč tu být, zatím neznám. Ale čas využívám k tomu, abych odpověď našel. A to samo o sobě mi dává důvod tu být.

Došel jsem ke knize Moc přítomného okamžiku (Eckhart Tolle). Ještě jsem ji nedočetl, ale už tak mi hodně dala. Mám v ní desítky záložek. Zkus ji. Pro začátek...

Můžeš mrknout i na iwrite.cz. Jirka má zajímavá videa a hlavně názory. Třeba ti to k něčemu bude :)

Na závěr posílám článek, který se mi nedávno zobrazil na FB a silně se mě dotkl. Je dost dlouhý, takže když se Ti to nebude chtít přelouskávat, přečti si alespoň ten úplně poslední odstavec.

Přeji příjemné hledání a hodně štěstí :)

Milá hledající ,
nejsi sama, kdo si klade tyto otázky, já ti napíši začátek knihy Jsem autorky Marty Foučkové.
Kdo jsem? Proč jsem?Odkud přicházím? Jaký je účel a cíl mé existence? Kam jdu? Jaký smysl má můj život?
Od nepaměti si klademe stále stejné otázky, protože o tajuplném světě lidské duše víme velmi málo a neznalost přináší jen strach, obavy a omyly. Jak by však byla naše planeta Země krásnější, kdyby každý začal sám u sebe. Už třeba jen tím, že se zamyslí nad otázkou, proč na tuto planetu přišel, proč se sem narodil, jaký je smysl života a k jakému chce dojít cíli.

Tyto otázky si už kladeš, jsi tedy na dobré cestě od nevědomých lidí, kteří jen přežívají, i když si myslí, že si užívají třeba drahých luxusních věcí, které ovšem nepřinášejí radost trvalou.
Každý totiž hledá štěstí a radost nejdřív ve vnějším světě a když zjistí, že ve vnějším světě ji nenajde, začne hledat jinde. A přesně v tomto bodě se ty teď nacházíš a musíš si na odpověď, aby byla pro tebe pravdivá, přijít sama. Slyšela jsi to už mnohokrát, ale ještě jsi nepřijala tyto moudré věty za své. Hledej třeba v pohádkách, ale v poselství ne v obsahu.
Zkus třeba každý den udělat něco dobrého pro druhé. Třeba se usměj na nějakou starší paní nebo postižené dítě a pozoruj, co se bude dít. Ráno a večer se podívej se zavřenýma očima na slunce a na nic nemysli. Jen vnímej. Zkus jen být - třeba na 1 vteřinu bez myšlenky a vnímej stromy, domy, cokoliv bez hodnocení. Běž na procházku do lesa a jen vnímej vůni lesa, větvoví stromů, vylez na kopec a rozhlédni se po krajině a zapamatuj si první vteřiny bez myšlenek . Zkus si je udržet ve středu hrudi. Večer se podívej na hvězdy a ten zvláštní pocit si udržuj co nejdéle v srdci. Pokud jsi byla někdy zamilovaná nebo někoho miluješ (třeba rodiče....), vyvolej si tento pocit v srdci a drž jej tam , co nejdéle.
Pokud aspoň něco z těchto rad budeš denně zkoušet, odpověď na sebe nenechá dlouho čekat a bude to tvá vlastní, kterou ti už nikdo nevezme, budeš vědět své . Ale musíš si na to přijít sama, nestačí si to přečíst, slyšet...., vím to z vlastní zkušenosti. Proto ti to sem nenapíšu . Jsi ale na dobré cestě, na cestě nové etapy svého opravdového života.
Držím ti palce
Míša

Ahoj, reaguji na tvuj prispevek protoze mi je ted 33, a i pred vice jak 20ti lety jsem měla stejne pocity.. pamatuji si jak jsem premyslela jako teenager o cem je zivot, ze detstvi je nej a co dal, snazila jsem “zapadnout”, vystudovat, mit slusnou praci, vztah, chtela jsem rodinu, deti, myslela jsem si ze to je smysl, cil... ale, skolu mam, praci mam, a stejne neustale hledam ten smysl.. neni to lehky, chvili to je fajn, ale v 80% si rikam proc ja, proc umiraji lidi, kteri maji vetsi vuli zit a zustavam ja, ktera nema duvod tu byt..? Snazim se hledat duvody, proc jsem tu a je to jen o tom, proc tu zustat a najit ten duvod zit.. tak preju odvahu a silu..

Milá dívenko, jsi ještě napůl dítě a o životě mnoho nevíš, jak může být krásný.... doporučuji přečíst si nějakou knihu o tom všem, třeba od Heleny Zelenkové "Miluj svůj život" nebo klnihu "Zivot po životě".. Věř, že může být šťastná i prodavačka květin, dělník, lidé s obyčejnou profesí, ale čistým srdcem.. a k tomu je třeba prožít si i zklamání, aby z Tebe byla moudrá, vyrovnaná a šťastná bytost. Štěstí k nám nepřichází, to si utváříme sami v sobě. Netrap se pro své myšlenky, jsi mladá, zdravá a každý máme přeci tolik možností, jen o tom třeba mlaďoučká dívenka ještě neví... posílám hezkou energii a vím, že budeš šťastná a jen si budeš říkat, stejně tak, jako dnes já, proč mladí lidé nevidí ještě tu krásu kolem sebe, neustále o sobě pochybují... asi je to tak nastavené, ale věř, že bude zase lépe, jen se měj prosím víc ráda, to je cesta ke štěstí :)