Ahoj, reaguji na tvuj prispevek protoze mi je ted 33, a i pred vice jak 20ti lety jsem měla stejne pocity.. pamatuji si jak jsem premyslela jako teenager o cem je zivot, ze detstvi je nej a co dal, snazila jsem “zapadnout”, vystudovat, mit slusnou praci, vztah, chtela jsem rodinu, deti, myslela jsem si ze to je smysl, cil... ale, skolu mam, praci mam, a stejne neustale hledam ten smysl.. neni to lehky, chvili to je fajn, ale v 80% si rikam proc ja, proc umiraji lidi, kteri maji vetsi vuli zit a zustavam ja, ktera nema duvod tu byt..? Snazim se hledat duvody, proc jsem tu a je to jen o tom, proc tu zustat a najit ten duvod zit.. tak preju odvahu a silu..
