Přístup lékařů

Musíme se také naučit odvaze pojmenovat...říci jsem zklamaná z tohoto konkrétního zařízení. Již pro ty příští pacienty. Aby se situace, bezbrannost umírajících ,neopakovala. Jinak souhlasím s tím, že bychom se měli především sami postarat o své rodiče. V prostředí, které důvěrně znají, tedy doma. Mrzí mne, pokud máte takovouto zkušenost a domníváte se, že v konkrétním zařízení jste tomuto nebyla svědkem jediná.

souhlasím, že hospicová péče nemůže nahradit péči v domácím prostředí mezi milujícími příbuznými. Je ovšem nejlepší volbou pro ty, kteří nemohou nebo nejsou schopni tuto péči zajistit v domácím prostředí. Že jste se vy setkala se špatným přístupem v hospici neříká nic o péči v hospicích, ale o špatném vedení tohoto konkrétního hospice. Jsem přesvědčená, že většina hospiců se snaží svým klientům poskytnout laskavou péči a připravit je na poslední etapu jejich života. Pečují zde i o duchovní potřeby člověka, na což v nemocnicích bohužel není čas.
Každý nenajde odvahu, kterou jste měli vy

Milá paní, pracuji v hospici a protože stejně jako asi hodně jiných zaměstnanců těch několika hospiců, které se v naší zemi podařilo vybudovat, se snažím, aby hospic alespoň vlídností a přístupem byl celé rodině oporou, zajímalo by mne upřímně, kde Váš tatínek ležel, co to je za hospic, skoro se mi podle popisu zdá, že to nemohl být hospic...A pokud byl takový, že všichni chtěli domů, je třeba před ním ostatní varovat, tak to v hospici opravdu být nemá! Děkuji!

Vážený pane Novák, tatínka jsme si vzali domů, protože hospic nic nevyřešil. Stále jsem jen poslouchali, že oni vědí co potřebuje,my se o něho tak nepostaráme, ať si šetříme sílu a nepřetěžujeme se, on je přece jen starý člověk a může odejít důstojně .... Prostě si stáli za svým a když jsme podali námitku, tak se nic nevyřešilo za chvíli se to opakovalo znovu. A jsme přece dospělí lidé a nebudeme něco pořád a stále dokola opakovat a žádat. Musím vás upozornit, že pokud to není někdo z jejich blízkých tak se o něho nikdy nebudou starat tak jako my. Je pár vyjímek jak píšete, ale bohužel tento hospic nás zklamal. A jak píše paní Hrdličková, svým rodičům to dlužíme !!! A kdo chce a udělá si čas, tak se dokáže postarat o svého rodiče i doma. Stačí si zajistit také domácí péči a vše se naučíte. Víte Hospic léčí umírající a nemocné lidi, kdy jim dá léky od bolesti,ale lásku jim nedají. To jim musíme dát my. Nevím jaké zkušenosti máte vy, já jen vím, že stížnosti nic nevyřešily. Takové zkušenosti mám a jsem ráda, že jsem byla tak vychována a tatínka jsem vzala domů. A řeknu Vám ty pohledy na ostatní lidi, kteří si přáli jít také domů, jak prosili svoje dcery a syny ať je vezmou domů, hrůza.

Nikdo nikde nenapsal, že hospice jsou tou jedinou správnou alternativou. Pouze jednou z možností výběru. Upřímnou soustrast Vám i Vaší rodině, ale jestliže jste nebyli s péči v hospici spokojeni, řešili jste to nějak? Pokud se Vám zdálo, že se o Vašeho tatínka nestarají adekvátně, lze to přece řešit buď přímo s ošetřujícím personálem nebo s vedením hospice, které se jistě postará o nápravu.........Věřte mi, že ne všechny hospice jsou takové, jako ten, o kterém jste psala......

Dobrý večer, děkuji, že se mnou souhlasíte, chtěla bych ještě napsat, že nás co jsme se dokázali postarat o rodiče moc není a přesto si myslím, že je to povinost každého. Je mi 35 let a 14 let pracuji jako pečovatelka v domě sociálních služeb, kde máme 20 klientů a věřte, že co dokážou některé děti klientů, s toho se mi kolikrát zvedá žaludek. Nechtějí je domů ani na vánoce, ani na víkend ba ani na jeden den. V mnoha případech je jim u nás lépe i když rodinu jim v žádném případě nemůžeme vynahradit. Hřeje mě u srdce, že alespon pár rodičů vychovalo takové skvělé děti jako jste vy všichni, kteří jste jim umožnili důstojný odchod. Děkuji Helena Hrdličková

Dobrý den,
můžu s Vámi jen souhlasit. Lidé doma se cítí a umírají daleko lépe než někde jinde. Je pravda, že většina lékařů i sester zná jenom smrt a nezajímajé je ostatní věci, které mohou pomoci. Lékař v jednom známém hospici nám tvrdil, jak se dokáží o umírajícího člověka postarat, jak mu odlehčí od smrti a bolesti, jak mu tam bude nejlépe. Skutečnost je bohužel jiná, je to pro ně pořád cizí člověk a nedokáži mu dát takovou péči, jakou by měl doma. Jen ho nechají ležet, dávají mu léky od bolesti a to je vše. Nikdo si nevšímá toho, že potřebuje vyměnit plenu, utřít,že nechce jen ležet, ale jít se podívat i ven na vozíku. Jen stále posloucháte, že mu je tam nejlépe, že se o něho tak doma nepostaráme atd. Tatínka jsme si vzali nakonec domů a mohu vám říci, že byl šťastný a "dařilo" se mu lépe. Na člověku hned poznáte tu radost v očích. Můj názor už je,že raději bych umírala doma než v hospici, LDN. A žádný lékař vám nemůže slíbit, že mu tam "odlehčí" umírání. Jen ho tam nechají ležet jako dalšího pacienta z mnoha dalších. Daleko lépe se starají v domově důchodců o takové pacienty než v hospici. Tam mají nějaký ten program, sestřičky si povídají s lidma ... Jsem ráda, že jsem si tatínka vzala domů a věděla, že umřel šťastný. Uvědomte si, že nás naši rodiče vychovávali v lásce a že by jsme se o ně měli do poslední chvíle postarat co nejlépe a s velkou láskou tam kde celou dobu byli - doma. Bohužel hospic mě zklamal i přístup ošetřujících.