Dobrý den,
můžu s Vámi jen souhlasit. Lidé doma se cítí a umírají daleko lépe než někde jinde. Je pravda, že většina lékařů i sester zná jenom smrt a nezajímajé je ostatní věci, které mohou pomoci. Lékař v jednom známém hospici nám tvrdil, jak se dokáží o umírajícího člověka postarat, jak mu odlehčí od smrti a bolesti, jak mu tam bude nejlépe. Skutečnost je bohužel jiná, je to pro ně pořád cizí člověk a nedokáži mu dát takovou péči, jakou by měl doma. Jen ho nechají ležet, dávají mu léky od bolesti a to je vše. Nikdo si nevšímá toho, že potřebuje vyměnit plenu, utřít,že nechce jen ležet, ale jít se podívat i ven na vozíku. Jen stále posloucháte, že mu je tam nejlépe, že se o něho tak doma nepostaráme atd. Tatínka jsme si vzali nakonec domů a mohu vám říci, že byl šťastný a "dařilo" se mu lépe. Na člověku hned poznáte tu radost v očích. Můj názor už je,že raději bych umírala doma než v hospici, LDN. A žádný lékař vám nemůže slíbit, že mu tam "odlehčí" umírání. Jen ho tam nechají ležet jako dalšího pacienta z mnoha dalších. Daleko lépe se starají v domově důchodců o takové pacienty než v hospici. Tam mají nějaký ten program, sestřičky si povídají s lidma ... Jsem ráda, že jsem si tatínka vzala domů a věděla, že umřel šťastný. Uvědomte si, že nás naši rodiče vychovávali v lásce a že by jsme se o ně měli do poslední chvíle postarat co nejlépe a s velkou láskou tam kde celou dobu byli - doma. Bohužel hospic mě zklamal i přístup ošetřujících.
