Také jsem se starala o maminku rok a půl. Prodělala těžkou CMP, ochrnula na polovinu těla, nepříjmala potravu. V nemocnici jen ležela, nehýbala se a vůbec nekomunikovala. Chtěla jsem si ji vzít co nejdřív domů, ale primář na mě křičel, že by to byla euthanazie, že by zemřela v sanitě atd. Po 3 týdnech mi maminku přendal na LDN, přestože jsem za mamkou chodila každý den nestala jsem mu ani za to, aby mě o tomto kroku informoval. Ani na LDN se její stav nelepšil, ale narozdíl od pana primáře mi umožnili vzít si maminku domů. Doma dělala pokroky, naučila se znovu pít, trochu jedla, jinak jsem ji krmila PEGEM přímo do žaludku. Vše o péči jsem si musela přečíst, nikdo neporadil, nepomohl. Loni mi maminka zemřela, zasáhla ji další CMP. Strašně moc děkuji mé dceři, tehdy jí bylo 14 let, za to jak mi pomáhala s péčí o mamku. Dodnes jsem se s její smrtí nesmířila,snad časem...
Děkuji, že jsem se mohla alespon trochu vypovídat.
Helena