ztráta manžela

Držte se. Vím jak to bolí taky mi umřel před sedmi lety manžel relativně mlád. Byla to rána z čistého nebe. Nebyla jsem schopná ničeho Pohřeb vyběhávala dcera. Nechtěla jsem nikoho vidět a přemýšlela o sebevraždě. Věřte , že čím dřív se zapojíte do běžného žvota tím lépe. Ale nečekejte zazraky. Bolest nepřejde jen otupí ostré hrany a začnete to přijímat jako fakt. Bude to hodně dlouho trvat a vypláčete mnoho slz a až se jednou přistihnete že si na něj dokážete vzpomenout s úsměvem budete na dobré cestě. Ale občas budete plakat a cítit bolest už celý život. Mám nového přítele žiji spokojený život alei toto píšu se slzami v očích

Dobry den sdilim vasi bolest nad ztratou vaseho manzela,je mi strasne moc lito co vas potkalo a rozumim vam co prozivate a,co citite ,ztrata nasich milovanych nas na dlouho vyradi z bezneho zivota,verte ze i me potkala nejvetsi zivotni ztrata pred osmi a pul mesici,verte ze neni jediny den kdy bych neplalala neni jedina chvile kdy bych na manzela nemyslela neni jediny okamzit kdy mi nechybi,verte ze i ja nemuzu spat,nejsem schopna normalne zit a fungovat,vim.ze to nikdy nepreboli a vim ze zivot bez nasich milovanych je prezivani bez smyslu cehokoliv.Vim jak strasne tezke to pro vas musi byt a je cas bohuzel nepomaha a z vlastni zkusenosti vim cim delsi cas od ztraty meho manzela ubehl tim horsi to pro me cele je,neumim vam napsat slova utechy ani povzbuzeni nic takoveho neni a nefunguje .....drzte se a hodne sil k zvladnuti toho nejbolestivejsiho.....

Milá Mikino, přijměte prosim moji upřímnou soustrast. Vim, o čem přemýšlíte, co cítíte a jak se bojíte. Mě manžel odešel před 9 měsíci a ještě pořád si pamatuji hrůzu těch prvních dní. Nebudu vám říkat že to chce čas a že zase bude dobře. Nesnáším zaklínadlo času. Vnímání času se úplně změní a nejlepší čas je ten, kdy se člověku povede usnout.
Jistě teď spánek nepřichází, ale usnete únavou a vyčerpáním. Určitě se do práce vrátíte a nakonec to všechno nějak zvládnete, protože prostě musíte. Je to ta nejtěžší cesta, kterou musíme projít samy, je dlouhá a já stále nevidím její konec. Jste na správných stránkách, podpora lidí se stejnou zkušeností alespoň trochu pomáhá. Moc na vás myslím, přeju hodně sil a rozhodně dejte vědět, jak se vám daří.

Zdravím, dnes jsou to 4 roky, co manžel zemřel. Byla jsem na hřbitově a ted jsem
se zavřela doma . Bolí to moc, nevím jak jsem ty roky přežila, uteklo to, nějak se plácám
životem, ale někdy pod tíhou starostí mám pocit, že už to nedám a závidím mu klid,
je to rouhání, ale chybí tady. Pak se mi podaří se zvednout a jít dál. Nechci si nikomu stěžovat a někteří nechápou, že jsem se ještě nesrovnala, že se vyhýbám zábavám, lidem.
Asi jsem nepotěšila, je mi dnes moc smutno. ale chtěla jsem napsat, že se naučíte žít
s tou bolestí a smutkem. Nikdy to neskončí, ale zvládnete to. Mě pomůže se vypsat,
Nikomu tím neubližuji, nikoho nezatěžuji a mě se vždy uleví.

Dobrý den, upřímnou soustrast. Mě zemřela maminka, začátky truchleni jsou vždy moc těžké, každý si tím musíme projít i když se to teď zda nepredstavitelne. Zkuste být co nejvíc se svými blízkými, nakoupit si nějaké knížky o smrti, to mi pomohlo. Myslím na vás at je vám brzo lip.