Zdravím, dnes jsou to 4 roky, co manžel zemřel. Byla jsem na hřbitově a ted jsem
se zavřela doma . Bolí to moc, nevím jak jsem ty roky přežila, uteklo to, nějak se plácám
životem, ale někdy pod tíhou starostí mám pocit, že už to nedám a závidím mu klid,
je to rouhání, ale chybí tady. Pak se mi podaří se zvednout a jít dál. Nechci si nikomu stěžovat a někteří nechápou, že jsem se ještě nesrovnala, že se vyhýbám zábavám, lidem.
Asi jsem nepotěšila, je mi dnes moc smutno. ale chtěla jsem napsat, že se naučíte žít
s tou bolestí a smutkem. Nikdy to neskončí, ale zvládnete to. Mě pomůže se vypsat,
Nikomu tím neubližuji, nikoho nezatěžuji a mě se vždy uleví.
