Milá Mikino, přijměte prosim moji upřímnou soustrast. Vim, o čem přemýšlíte, co cítíte a jak se bojíte. Mě manžel odešel před 9 měsíci a ještě pořád si pamatuji hrůzu těch prvních dní. Nebudu vám říkat že to chce čas a že zase bude dobře. Nesnáším zaklínadlo času. Vnímání času se úplně změní a nejlepší čas je ten, kdy se člověku povede usnout.
Jistě teď spánek nepřichází, ale usnete únavou a vyčerpáním. Určitě se do práce vrátíte a nakonec to všechno nějak zvládnete, protože prostě musíte. Je to ta nejtěžší cesta, kterou musíme projít samy, je dlouhá a já stále nevidím její konec. Jste na správných stránkách, podpora lidí se stejnou zkušeností alespoň trochu pomáhá. Moc na vás myslím, přeju hodně sil a rozhodně dejte vědět, jak se vám daří.
