Petra
•
9. července 2017
•
Truchlení

Úmrtí milovaného dědečka

Dnes je to 10 dní co můj milovaný dědeček úplně náhle zemřel. Ještě ve středu 28.6. s mojí rodinou a babičkou absolvoval divadelní představení mého syna. Byl to šok. Nemohu tomu věřit. Byl zdravý, v 81 letech ještě jezdil na kole. Cítím tak obrovskou prázdnotu, smutek a stesk, že se to nedá ani slovy vyjádřit. Dědeček byl moje životní kotva, vždy jsem se o něho mohla opřít. Jediné, co jsem pro něho mohla udělat bylo vyžehlení oblečení na poslední cestu. Vypravili jsme mu snad důstojný pohřeb, napsala jsem mu poslední dopis, s dopisem do obálky vložila i své studijní výsledky z VŠ, které chtěl pořád vytisknout a já bohužel stále měla "nějaké jiné povinnosti"...teď toho velice lituji...dědeček byl vášnivý zahrádkář...do té obálky dostal lístek od každé rostlinky a bylinky, které už nikdy nezalije, ani neochutná...děsí mě ta definitiva...co bude dál...musím se postarat o babičku, vše zajišťoval děda a najednou není. Chvílemi mám pocit, že to není realita, že snad život nemůže být tak krutý, ale vím, že je...Dědečka jsem milovala, miluji a budu milovat stále. Nikdy nezapomenu. Jsem mu vděčná za vše, co mě a mého syna naučil, co nám dal do života. Byl mi nejen dědou, ale i tátou. Pomáhal mi i s výchovou syna, když jsem s ním zůstala sama. To prázdné místo nikdy nikdo nevyplní...to, že už nikdy neuslyším jeho hlas, nedám mu pusu, nestisknu ruku, nepohladím...nikdy mi už v ničem neporadí...chvílemi mám pocit, že se tou bolestí zalknu, tak moc mi chybííí....
283 lidé vyjádřili účast.
3 reakce Vložit vlastní příběh
Effimero
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. září 2017
Milá Petro ...
přeji upřímnou soustrast. Deset dní je velmi málo na tak velkou ztrátu. Bolest ve tvém srdci, i když to asi není lehké číst, bude ještě dlouho. A je to tak přirozené. Odchod blízkých duší k životu patří. Sdílím s tebou tvé trápení. Před dvěma lety jsem byla ve stejné situaci. Byla jsem v tu dobu zřejmě i ve stejném věku. Mému dědečkovi také záleželo na tom, jak se mi daří na VŠ. Chtěl, abych se v životě měla dobře a nic mi nechybělo. Vždy na mě byl pyšný. Ale to sem nepatří .. To, co ti chci napsat má pro mne hluboký smysl a třeba ti má slovo pomohou utěšit tvou bolavou duši. Po smrti svého dědečka mi zůstala jen bolest a smutek, se kterým jsem nevěděla, jak naložit. Úlevu mi přineslo až rozhřešení myšlenek, kam odchází lidská duše a o čem je existence na tomto světě. Je to dva roky a já ušla velký kus cesty. Děda je tu stále se mnou. Cítím to. I když ho tu fyzicky nemám. Ale uvědomila jsem si, že podle mě duše existuje a i po fyzickém odchodu je ve formě jisté energie s námi. Děda mě doprovází na mé nové cestě a ukazuje mi směr. Je to takový můj lišák z Malého prince nebo anděl. Ať už tomu říkám jakkoliv, je to pro mě úlevný pocit. Možná to zní šíleně, ale až teprve když jsem se začala zajímat o odpovědi na otázky o lidském bytí a začala jsem si v sobě urovnávat, jak to vnímám a cítím já - ulevilo se mi. A jak.. Ať už tvá cesta za vyrovnáním se s tak velkou ztrátou bude jakákoliv přeji ti, aby na konci té cesty čekala spokojenost. Spokojenost, kdy se smutek změní v příliv dědečkovi lásky, protože ta je tu stále s tebou. Ve tvém srdci ... Přeji hodně sil.
274 lidé vyjádřili účast.
Navzdy se mnou
•
28. července 2017
ahojky mel bych pro tebe navrh jestli ho chces mit porad u sebe podivej se na www.navzdysemnou.cz
Věra
•
10. července 2017
Věřte, že období smutku přejde a zůstanou Vám krásné vzpomínky. Každý máme vyměřený čas, Váš dědeček žil dlouhý a naplněný život a měl to štěstí, že mohl odejít důstojně a že se dožil požehnaného věku v podstatě ve zdraví. Přejte mu nyní klid, nevolejte jej zpátky. Za čas vše pochopíte.... truchlení se musí odžít a nepřejde hned... tak hodně sil.