Po narození syna mi tragicky zemřel manzel

Dobrý den. Mě se tragicky zabil manžel před dvěma a půl lety. Kdyby mi někdo ještě po roce řekl,že se jednou zase zasměju nebo budu na něco těšit,nevěřila bych. Bolest na hrudi mě paralyzovala,fungovala jsem kvůli dětem jako robot... a přece. Po dvou letech jsem zjistila,že mi je troch líp a už se občas dokázu i smát. I Vy to dokážete. Uvidite.

Jano, přijměte upřímnou soustrast. Musíte to zvládnout už kvůli dětem! Mně zemřela žena před čtyřmi lety krátce po porodu naší dcery a tak tuším, jaké peklo prožíváte. Hlavně neduste emoce, mně pomohlo i to, že jsem se tehdy vypsal právě na těchto stránkách, navštívil jsem psychologa, četl tematické knihy, psal si vzpomínky, každou chvíli brečel. Každému pomáhá něco jiného a nenechte si od nikoho namluvit co byste měla a neměla, sama to cítíte nejlépe. Kdybyste si chtěla ulevit, klidně napište. Držte se!!!

Ahoj Jani,me je 34 a pred rokem ,kdyz jsme se snazili o miminko a meli 14dni pred umelym oplodnenim /a chteli se taky vzit/...mel muj Jirik (39let) nezavinenou autonehodu (vinik je jiz odsouzen) .. miminko uz jsme tedy nestihli... je to pres rok a stale to silene boli a nikdy v zivote to nepochopim. Nebudu ti rikat,ze te cekaji jednoduche casy...ne,bude to krute a i po roce stale je. Jenze zit se zkratka nejak musi a s tim nic neudelas,ty aspon pro ty deti......je nutny stale hledat varianty a moznosti jak dal zit a porad se snazit zit a prozivat....
kdybys chtela napsat a popovidat si,ja tu nasla par zpriznenych dusicek,kterym se stalo totez a hodne mi pomahalo,si s nimi psat a povidat. Neexistuje nic zazracneho,ale vypovidat se je dobre....

Jani, nikdo jiný kromě Vás si nedokáže nyní představit, jak strašnou bolest prožíváte a prožívat ještě budete. Nejkrutější pravda je ta, že to skutečně bude jen Vaše bolest a budete si tím muset sama projít a protrpět každou vteřinu života, který teď nastane. Bude to velice bolestivé a kruté, ale musíte neustále věřit a vidět alespoň trošku světla na konci tunelu! Nikdy to nevzdávejte, i když Vás bude bolest požírat zaživa. Zvládnete to! Je moc dobře, že jste napsala na tuto stránku, protože zde spoustu lidí prožilo totéž=nesnesitelnou bolest ze ztráty nejbližšího, nejmilovanějšího a nejlepšího člověka, jakého znali. Alespoň tímto způsobem se Vám může malinko ulevit. Nejste jediná, kdo trpí, ačkoliv Vás teď nikdo jiný nezajímá. Někdy je život opravdu náročný, chová se k nám jako ke kusu bez citu. Dělá, jakoby o nic nešlo ... kus sem ... kus tam. A je na nás, abychom to nějak strávili. Ale věřte a nikdy na to nezapomínejte, že zase bude alespoň trošku lépe. Jednou se zase usmějete a naučíte se žít i s tou zátěží, kterou Vám život naložil. Mě zemřel partner pár týdnů před svatbou ... sama jsem pak šla zrušit konání obřadu, přerušit tisk svatebního oznámení, stornovat hostinu i ostatní náležitosti. Měla jsem tehdy pocit, že pod tíhou bolesti se budu jen plazit po zemi (ani na lození po čtyřech jsem neměla sílu) a tímto způsobem vše "oběhám" a vyřídím ... Chtěla jsem umřít! Ale dnes je to více než dva roky a pomalu zase začínám dýchat, pomalu se zase zvedám ze země a věřím, že to půjde. Prosím, věřte také. Máte obrovské štěstí, že ve Vašich dětech budete mít manžela stále u Vás.